Friday, April 28, 2006

A teď chodili kolem chaloupky, a kde byla jaká skulinka, dobře ji ucpali, takže nemohlo nikde ani profouknout. Pak zavřeli dveře na petlici, za¬strčili špejlek a celé dveře zarovnali dřívím, aby jim v síni nepřekáželo. Naposledy po všem vycpa¬li mechem okna, jak v kuchyňce, tak ve světnici, a dobře je prkýnkem zabednili. Světla měli dost a dost. A teď - ať si třeba mrzne! Však už venku burácelo.

A tak se ještě pomodlili:
Podvečer tvá čeládka
co k slepici kuřátka
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.

Pac a pusu, "Pán Bůh s námi a zlý pryč!", a lehli a spali a spali a spali.

Wednesday, April 26, 2006

A tak jí přinesli z komo¬ry všecko do kuchyňky, hrách a kroupy a jáhly a krupici a mouku, také trochu čočky a pak ještě jiskřičku másla.
Nato se hned pustili do dříví. Měli je tam na dvorku pěkně vyrovnané na výsluní. A tak ho na¬nesli do kuchyňky, co se tam jen vešlo, a k tomu ještě plnou skříň, až po samé dveře. Pak vylezl tatínek po žebříčku vikýřem na půdu. Tam bylo plno suchoučkého drobného mechu. Tím strop pěkně přikryl, aby jim nebylo odshora zima, osta¬tek pak sházel dolů a dvířka od vikýře raději při¬bil. Vloni jim je vítr vyrazil, a divže celou střechu neroztrhal. Ještě štěstí, že nebyla tak zlá zima.

Tuesday, April 25, 2006

I dá Pán Bůh

", bude zas léto a zase se uvidíme," těšila ji kmotřička. A počalo loučení. Pěkně se líbali a Pánu Bohu poroučeli. - Už bylo skoro chladno, a tak spěchali, Janinka tam k lesu do vřesu, Brouček s tatínkem a s maminkou tam do stráně pod jalovec. Už byli uprostřed paloučku, když se Brouček ještě jednou ohlédl. Janinka už byla pryč; kmotříček, kmotřička a Beruška stáli před chaloupkou pod dubem a dívali se za nimi. - "S Pánem Bohem, kmotřičko, až zas v létě!" vzkřikl Brouček. A už je nebylo vidět.
Už cestou povídal tatínek: "Ne, není co odklá¬dat. Mohla by najednou udeřit zima a bylo by s námi zle. Musíme se hned dát do práce." A hned se dali do práce. Nejdřív aby měla maminka na zimu všechno pohotově.

Sunday, April 23, 2006

Oni ji tam zpívávali:
Podvečer tvá čeládka
co k slepici kuřátka
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.

A tak si povídali a Broučkovi se to líbilo. Je¬nomže se Janinka tak moc na něj dívala! Jaksi se jí jakoby bál. A tu ona se k němu obrátí: "Nu Broučku, kdypak ty poletíš?" A že mu to tak pěk¬ně řekla a hezky se na něj usmívala, tak on se už tak moc nebál. "Ó, brzy" - "I už budeš pomalu dost velký. Jen jestli umíš dost poslouchat! Uvidí¬me. Ale to mě snad pozveš, až ponejprv poletíš, abychom tě doprovodili!" - A Brouček, že pozve, a maminka k tomu s radostí doložila, že už to snad bude o příštím svatém Janě.
A přitom zůstalo. Už vstávali a strojili se k od¬chodu.
"Ach, zas ta zima!" naříkala maminka.

Saturday, April 22, 2006

A když dozpívali,

vstali, a ten na tom lešeníčku počal se modlit: že jsou nestateční lidičkové a že byli ne¬poslušní, aby jim to Pán Bůh odpustil pro milého Syna svého a svým Duchem aby je posvětil. Po¬tom otevřel tam na stolečku velikánskou knihu a četl z ní o hrstce a o červíčkovi, a že aby se nebál. A když si zas sedli, tu jim pěkně vypravo¬val, když se někdo bojí Pána Boha, že se nemusí nikoho bát, ba že ani nesmí, protože to Pán Bůh nechce. Pak se zas modlili a zas zpívali, a když už vycházeli, dávali u dveří něco na talíř, až to cinka¬lo. "Viďte, hoši, to to bylo hezké!" povídal Janin¬čin tatínek. "Ale teď musíme honem zase svítit, abychom to dohonili." A tak honem svítili. A od té doby tam tatínek s kmotříčkem často byli, a té modlitbičce, kterou se vždy před spaním modlí, se tam naučili.

Thursday, April 20, 2006

vcházeli pořád lidé, staří i mladí, hoši i děvčata. A Janinčin tatínek povídá: "Pojďte, hoši, nepole¬tíme tam dveřmi. Tamhle je kousek okna otevře¬no." A tak tam vletěli oknem, sedli si dole na rám a dívali se. Od stropu dolů visely tři velikánské svícny a krásně svítily. Dole na zemi bylo plno lavic. Když kdo přišel, vkročil do lavice, zůstal chvilku stát, díval se do klobouku a pak si pěkně sedl. Měl s sebou pod paží dvě knihy, a tu jednu si otevřel. Až tu jeden z nich vystoupil na takové lešeníčko, kde byl malý stoleček, a že budou zpí¬vat. A začali zpívat a tak krásně zpívali!

Wednesday, April 19, 2006

A teď vypravoval tatínek:

Když kmotříček a tatínek byli ještě hoši a měli poprvé letět, že je vzal Janinčin tatínek s sebou, ukazoval jim cestu a povídal jim, co kdy a jak. A oni se tomu pěkně od něho naučili. A jednou, když už sami lítali, přidal se k nim Janinčin tatínek a povídal: "Po¬jďte, hoši, já vás někam zavedu. Ale musíte být tiši a dávat pozor." - A oni, že ano. A letěli a letěli, až přiletěli k takovému krásnému městu. Kolem byly krásné zahrady, a tam, už skoro za městem, v jedné té zahradě u cesty stál veliký krásný dům, okna náramně veliká a dveře ještě mnohem větší. A ta okna byla plná světla a ty dveře byly dokořán otevřené, a do těch dveří

Tuesday, April 18, 2006

Slunce

už bylo vysoko na nebi a kmotřička byla celá polekaná. Volala a plakala, lítala a běhala, dívala se a ptala se, ale nikde nic, o kmotříčkovi nikdo nevěděl. Až zaběhla k Janinčinu tatínkovi. A on také nic nevěděl, ale jen aby prý kmotřička nic neplakala, kmotříček že býval poslušný a po¬slušné broučky že má Pán Bůh na starosti, takže se jim nemůže nic stát. A i když se jim něco stane, že je to tak dobře, že to Pán Bůh tak chtěl a že nesluší broučkům moc plakat a naříkat. Aby jen šla kmotřička domů a pěkně čekala. A kmotřička šla domů, a když jde, tu jí přichází kmotříček naproti. To měla radost!
A tak si to povídali a byli rádi, že už je to pryč. Ale Beruška se dala přitom do pláče. - "Copak ti je?" ptal se jí Brouček. - "I, kdyby mně byla ta žluna tatínka sežrala!" - "Ale vždyť ti ho nesežra¬la!" A kmotříček k tomu doložil: "Milá Beruško, tenkrát jsme tě ještě ani neměli." Ale Beruška, že nechť, a vzlykala přece.

Monday, April 17, 2006

Kmotříček

přitáhl stůl blíž ke kamnům, natočil do koflíčku vína jen polovic, dolil rosou a podá¬val kolem. A tak si seděli a povídali: Jak jednou bylo s kmotříčkem zle. Bylo to brzy po tom, když se s kmotřičkou vzali. Vyletěl hned po slunce zá¬padu, celou noc pěkně svítil, a když už k ránu letěl zas domů, tu se najednou objevila taková velikánská žluna a užuž ho chtěla zaživa spolk¬nout. Kmotříček se náramně lekl, ale honem se vzpamatoval, a frr na buk, ale žluna hrr za ním. A tak kmotříček honem do skuliny, ale žluna zo¬bákem hned za ním, že byla dírka malá, už ji zo¬bákem tesala. Kmotříček se strachem třásl a vlasy mu vstávaly. - "Co by si kmotřička doma počala, kdyby takhle!" a zalízal do skuliny dál a dál, ale žluna zobákem dál a dál, až už dál nemohla a kmotříčka nechala. A kmotříček chvíli ještě če¬kal a pak pomaloučku vylézal. Ale opatrně a do¬bře se ohlížel, jestli tam žluna někde nesedí . Ale neseděla, a tak letěl kmotříček honem domů.

Sunday, April 16, 2006

"Postavte je tadyhle na stůl, to bude nejlepší," radil kmotříček. Kohoutek už měl pohotově, vzal ještě kladívečko, vyrazil stopku, nasadil kohou¬tek a kmotřička už držela křišťálový koflíček, aby do něho kmotříček natočil. A kmotříček do něho natočil, až se to rdělo a přímo vyskakovalo.
A teď si zavdala nejdřív maminka, pak Janin¬ka, potom kmotřička, po ní tatínek, pak kmotří¬ček, a Broučkovi a Berušce také dali, ale jenom líznout. A všichni si to velmi velice chválili, tako¬vé to bylo sladké! Jenom se jim to zdálo moc sil¬né. A tak kmotřička: „Beruško, honem skoč na palouk se džbánem pro rosu!" A Beruška honem skočila na palouk se džbánem pro rosu.

Saturday, April 15, 2006

A vzal si také jeden tvarohový, a seděli kolem kamen a povídali si. Ale Broučkovi se jaksi ne¬hezky sedělo. "Pojď sem, Beruško; já ti něco po¬vím!" - A Beruška šla a Brouček jí šeptal nahlas do ucha: "Poslouchej, kdopak je to ta Janinka?" - "I to je Janinka!" - "Čípak je?" - "I ona není ničí, ona je sama svá." - "A copak nemá žádného broučka a tatínka?" - "Ne , ona je sama." - "A kdepak zůstává?" - "Pane, tam u lesa ve vřesu. Takovou má krásnou chaloupku v mechu." - "Ale když se pořád tak moc na mě dívá." - "I jdi, hloupý! Vždyť ona je hodná. Víš, ten med - ten jsme dostali od ní." - "Ale když ona - -“
Tu však volala kmotřička Berušku. Šly do síně a Brouček honem za nimi. "Kmotřičko, vy ještě něco máte?" - "Mám; pane ! Vždyť už jste zde letos naposledy. Až zas v létě." - "Copak má¬te?" - "Počkej, to se podivíš! Pojď, pomůžeš nám!" - A Brouček, že pomůže. A šli, ale ne do almary. Tam dozadu na dvůr měli ještě komoru - ó, tam měla stát kmotřička celé zrnko vína, tak jak se z hroznu utrhlo, takové krásné modré až do červena. A teď se ho kmotřička s Beruškou chopily, a nesly je celé, tak jak bylo, do světnice a Brouček jim pomáhal.

Friday, April 14, 2006

Byl podzim.

Světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak broučci, že už nikam nepoletí. Jenom musel tatínek kmotříčko¬vi slíbit, že se k nim přijde s maminkou a s Brouč¬kem ještě jednou podívat; a to hned zítra, dřív než udeří zima.
A tak druhý den po snídani, že půjdou ke kmo¬třičce. A šli. Však už na ně čekali. Dávali si po hubičce a Brouček líbal ruku. Ale byl tam ještě někdo. Kmotřička vzala Broučka za ruku: "Pojď, Broučku, polib také tadyhle Janince ruku."
-A Brouček políbil, honem se však schoval za maminku.
Sedli kolem kamen a začali si povídat. Ale kmotřička šla do síně k almaře, a Brouček za ní. "Kmotřičko, copak máte?" - "I Broučku, pekli jsme koláče, s tvarohem a s mákem." - A už jich nesla kmotřička plný talíř a každý si jeden vzal, a Brouček, že zkusí také ještě jeden tvarohový.

Thursday, April 13, 2006

Vidíš Broučku!

" Ale už jdi, přistav židle ke stolu, budeme večeřet."
A Brouček přistavil židle ke stolu, maminka už nesla na stůl, pěkně se pomodlili, a to jim ta po¬lívčička zas chutnala! Byla taková dobrá; zasma¬žená, s -kmínem. Tatínek jí snědl dva talíře a Brouček skoro také dva.
Dlouho pak už nebděli. Chtělo se jim spát. Klekli a tatínek se modlil:
Podvečer tvá čeládka
co k slepici kuřátka
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.

Brouček na to: "Pán Bůh s námi a zlý pryč," dal pac a pusu, maminka mu podala do postýlky
ruku, on ji držel a už všichni dřímali.

Wednesday, April 12, 2006

Zatím už byli doma.

Maminka je viděla ok¬nem, vyšla vstříc a: "Copak, tatínku, že dnes tak brzy? Já ještě nemám večeři hotovou."
Tatínek dal mamince hubičku: "I milá Beruš¬ko, už začíná být chladno, tak jsme letěli o něco dřív. Už toho bude brzy zas konec."
A tak maminka dělala honem oheň a stavěla na polívčičku. Tatínek si sedl na stoličku - bolela ho křidélka - a Brouček už se houpal tatínkovi na koleně.
"A maminko, viďte, Brouček vás pokoušel?" - "I tatínku, skoro pokoušel. Ale když prosil a sli¬boval, že už to víckrát nebude dělat, tak jsem mu slíbila, že to na něj nepovím. A potom byl skoro pořád u kmotřičky." - "Nu tak dobře, maminko! Ať si ho u kmotřičky nechají, a my si vezmeme Berušku. Ta nepokouší."
Broučka napadlo: "Maminko, u kmotřičky ma¬jí med, a já jsem dostal. Ten vám byl sladký!" - "A nám kmotřička nic neposlala?" - "Nic." - "Ani nemáš co vyřídit?" - "Ne." - "Ale Broučku, ani nás nevzkázala kmotřička pozdravovat?" - "I ano, maminko, já jsem zapomněl. Že vás pěk¬ně pozdravují."

Tuesday, April 11, 2006

Ale už bylo hezky pozdě.

Kmotřička, že musí dělat oheň a vařit večeři, Beruška aby honem sko¬čila pro trošku chvojí a Brouček aby už šel domů. A tak Brouček, že půjde domů. - "Nezapomeň doma pěkně pozdravovat!" - "Ne, já nezapome¬nu! S Pánem Bohem!" A šel. Sotvaže přiletěl k palouku, tu letí od potoka tatínek s kmotříč¬kem. "Tatínku, já jsem byl u kmotřičky a dostal jsem tam med. Ten vám byl sladký!" - "Nu do¬bře, Broučku, ale nejdříve pěkně ruku políbit, tadyhle kmotříčkovi napřed!" A Brouček políbil pěkně ruku. "A jestlipak si poslouchal? Nebude maminka žalovat?" - "Tatínku, já jsem to ma¬mince nezhasil, a ona to nepoví."

Friday, April 07, 2006

Copak jsi už zapomněl, že něco mám?" - "A je to, kmotřičko, dobré?" - "I to si myslím! Jako med sladké. Jen jdi a honem ještě nos!"
A Brouček honem šel a ještě nosil. Beruška to beztoho už skoro všechno odnesla a pěkně srov¬nala. A tak už to dlouho netrvalo, kmotřička za¬ťala sekyrku do špalku a -"Tak pojďte, děti!" - A děti šly. V síni, vpravo od kuchyně, stála almara zavřená na zámek, ale klíč vězel v něm. Kmotřič¬ka jen klíčem otočila a už bylo otevřeno. Ale teď - co tam? Ten bílý talířek na nejhořejším prkýn¬ku Brouček hned zpozoroval. Ale co na něm? - Kmotřička jej sundala, ale on byl přikrytý jiným talířkem.
"Nu tak hádej, Broučku, co to je! Ale Beruško, nepověz!" - A Brouček: "Ó, já vím, kmotřičko, to jsou jahody." - Ale Beruška se smála, a kmo¬třička: "Ó ne, Broučku, to je ještě sladší." - "Tak to jsou maliny." Ale Beruška se stále smála. - "Ne, Broučku, to je ještě mnohem sladší." - "Tak, kmotřičko, to jsou borůvky." A Beruška se mu teprv smála. - "Ó, Broučku, to nedobře hádáš - je to jako med sladké." Ale Brouček už nic nevěděl, až to Beruška prozradila. "Ale ty hloupý Broučku, vždyť je to med!" - A Brouček: "Tak je to, kmotřičko, med." A byl to med. To si pochutnali!

Sunday, April 02, 2006

A Brouček

se šel podívat. "Copak nám neseš, Broučku?" - "I nic, kmotřičko. Já jsem se kou¬pal. A vy něco máte, kmotřičko?" - "Máme, pa¬ne, něco dobrého, ale já nevím, jestli ti dám. Když jsi Berušce tak škaredě řekl a pak jsi utekl! Ona plakala!" - "Plakala? Však já jí už tak nebu¬du říkat." - "Nu, uvidíme. Vidíš, tady už mám toho chvojí hromadu nasekaného. Tak pojď a od¬nášej je s Beruškou tamhle pod stříšku, aby nám
nezmoklo. Ale musíte je pěkně rovnat do hranič¬ky. Pak ti něco dám."
Brouček, že ano, a počal nosit, co mu jen síla stačila. Kmotřičce se to zdálo být až moc. "Ale Broučku, neber si toho tak mnoho najednou!" - Ale Brouček, ó, že to unese! A nosil. Ale místo co měl šťaklíčky pěkně do hraničky rovnat, Brou¬ček je tam jen tak házel, a to Beruška nechtěla. "Broučku, to se tak nesmí! Maminka to tak ne¬chce. To by se nám skácelo!" - "Ó, nic se vám neskácí. Copak to nedělám dost pěkně?" - "Ne¬děláš. Vidíš, už jsi to zas jen tak hodil. To se musí pěkně rovnat." - "I tak si to dělej sama, když ti to nedělám dost pěkně!"
A už se Brouček hněval. Nechal všeho, sedl si na pařízek, mračil se a díval se před sebe. Beruš¬ka ho nechala a hleděla si svého. Až za chvilku začala kmotřička: "A co, Broučku, už nemůžeš? To nejsi moc silný." - "I ne, kmotřičko. Ale když ona se pořád se mnou vadí." - "Inu, když ty jsi takový divný brouček!