entomolog

Cvrček domácí

2011-05-09T01:12:00.001-07:00

Cvrčky domácí však můžeme také chovat v jediném dobře uzavřeném větším
prostoru, např. akváriu, kovové nebo dřevěné krabici apod. Dno posypeme su-
chým pískem a vložíme tam několik misek nebo krabiček s vlhkou prstí na snášení
vajíček. I tato nádoba musí mít vlastní tepelný zdroj, který je schopen udržovat
teplotu 30 až 35 oC. Zbytek prostoru vyplníme dřevitou vlnou, hoblovačkami, vlni-
tou lepenkou nebo zmačkaným balicim papírem. V tomto materiálu dospělý hmyz
odpočívá a malé nymfy najdou úkryt, který je nutný vzhledem ke kanibalistickým
choutkám velkých nymf a cvrčků. Pro tuto jejich vlastnost učiníme lépe, když kra-
bičky s prstí, do kterých samičky v několika dnech snesou množství viditelných po-
dlouhlých vajíček, umístíme do jiné chovné nádoby. Usnadníme si tím také poz-
dější odběr cvrčků, neboť odpadne vybírání mezi nestejně velkým hmyzem.
Dříve než cvrčky ptákům předložíme, můžeme je dát v krabičce na chvíli do
chladničky. Cvrčci ztratí pohyblivost a nerozutečou se dříve, než je ptáci zkonzu-
mují.

Cvrček domácí

2011-03-08T08:29:00.001-08:00

(Gryllullus domesticus) je také velmi vhodný pro krmení
ptáků. Jeho největší výhodou je, že můžeme zkrmovat podle potřeby hmyz všech
velikostí od vylíhlých nymf velikosti drobné mušky octomilky (Drosophila) až do
dorostlých cvrčků. Jedinou nevýhodou je jeho velká pohyblivost. Snadno uniká
do bytových prostorů, kde sice neškodí, ale vytrvale vyluzuje jednotvárné zvuky.
Proto musíme mít chovné nádoby dobře uzavřené a umístěné nejlépe v nějakém
pomocném prostoru. Abychom urychlili vývoj cvrčků, obstaráme si tepelný zdroj
na zvýšení teploty v odchovnách. Důležité je získat chovný materiál z kmene, kte-
rý nemá kanibalistické sklony.
K chovným účelům si pořídíme sadu velkých okurkových lahví. Na dno nasy-
peme 4 centimetry vysokou kyprou humózni půdu, kterou udržujeme mírně vlhkou, aby
tam samičky mohly klást vajíčka a vylíhlé nymfy mohly vylézt snadno na povrch.
Dospělým cvrčkům vložíme do láhve svinutou rolovanou lepenku a nádoby uza-
vřeme hustou tkaninou. Umístíme je do tepelně izolované bedny, nejlépe s dvoji-
tými stěnami vyplněnými skelnou vatou. V této bedně instalujeme tepelný zdroj
(spirálu, infrazářič nebo topný kabel o 15 Watech), který tam udržuje teplotu 30 až
35 oC. Samičky žijí při této teplotě asi 1 měsíc a snášejí, podle toho, jak a čím je
krmíme, až 100 vajíček denně. Po 14 až 16 dnech se líhnou mladé nymfy, o málo
větší než mšice, a rychle rostou. Po 6 až 8 týdnech jim narůstají křídla a za dal-
ších 3 až 5 dní jsou dospělé.

Cvrček domácí

2011-03-08T08:29:00.000-08:00

Čmeláci

2011-02-09T06:21:00.000-08:00

Čmeláci, rod hmyzů včelovitých (Apidae), žijících ve společnostech pouze jednoletých, jež se skládají
ze samic (matek), dělnic a samců; na zimu hynou samci i dělnice, oplozené samice pak přezimují v
různých úkrytech, a z jara zakládá každá opět hnízdo nové. Některé druhy hnízdí se pod zemí, nejraději
v opuštěných děrách myších, krtčích a pod, mezi kamením nebo pod mechem; samice snášejí pyl z různých
květů, s jara hlavně z rozl. stromů jehnědokvětých, nabalujíce si jej na dlouhé, tuhé chloupky širokých
holení zadních (»košíčky«); směšují jej se šťavou medovou a připravují tak potravu pro mladé larvy.
Souvislých pláství voskových [Čmeláci] nestavějí, hotoví však také buňky z vosku hnědého a měkkého
v rozličné velikosti a k různému účelu. Do větších buněk samice snášejí potravu a vždy po několika
vajíčkách, larvy dorůstající rozšiřují pak buňku tu hrbolovitě na všecky strany a posléze se v ní
zapřádají v zámotky vejčité a hladké. S počátku líhnou se toliko dělnice, jež matce své pomáhají
opatřovati zásoby potravní, později pak menší samičky, které snášejí neoplozená vajíčka samčí; nejpozději
objevují se ve hnízdě velké samice, které se ku konci léta páří a jediné z celého hnízda přezimují.
Mimo buňky jmenované [Čmeláci] hotoví též buňky menší na zásoby medu a pylu: prázdné zámotky kuklové
upravují též na buňky zásobní.-Dle způsobu života rozeznáváme dva rody [Čmeláci]-áků: [Čmeláci]-áky
pravé (Bombus Fab., v Čechách 18 druhů), stavějící hnízda a snášející pyl ke krmení mláďat, a [Čmeláci]-áky
příživné (Psithyrus Lep., v Čechách 6 druhů), kteří vlastních hnizd nemají a žijí pohostinsky ve
hnízdech určitých druhů [Čmeláci]-áků pravých, jimž vajíčka svá podkládají podobně jako kukačky
rozl. ptákům. [viz obrázek č. 1000. Čmelák zemní (Bombus terrestris L.), samička, dělnice a hnízdo
z části odkryzé. V přiroz. vel. ] Jednotlivé druhy [Čmeláci]-áků rozeznávají se, někdy velmi nesnadno,
dle povahy a barvy srsti, jakož i dle plastických známek na různých částech těla; některé vyskytují
se i v četných odrůdách, jež činí přechod mezijednotlivými druhy. Nejznámější druhy našich [Čmeláci]-áků
pravých jsou: Veliký, černý [Čmeláci]-ák skalní (Bombus lapidarius L.) se zadečkem na konci ohnivě
červeným, menší černý, huňatý a žlutě páskovaný [Čmeláci]-ák luční (B. pratorum L.), žlutavý, černě
a rezavě páskovaný [Čmeláci]-ák lesní (B. silvarum L.), žlutý [Čmeláci]-ák polní (B. agrorum Fab.)
s hrudí nahoře rezavě červenou a černě páskovaným zadkem, [Čmeláci]-ák zahradní (B. hortorum L.),
černý se zadkem na konci bílým a 2 zlatožlutými páskami na hrudí, a podobný [Čmeláci]-ák zemní (B.
terrestris L., vyobr. č. 1000.), jenž má však toliko jednu žlutou pásku na přední části hrudi. Z
[Čmeláci]-áků příživných nejčastěji se vyskytuje Psithyrus rupestris Fab., veliký, černý, se zadkem
na konci červeným a křídly silně začernalými, P. campestris Fab. se 2 žlutými páskami na hrudi,
a P. vestalis, podobný, se zadkem na konci bělavým.-Mimo jmenované [Čmeláci]-áky příživné žijí ve
hnízdech [Čmeláci]-áků pravých též četní cizopasníci, kteří hubí larvy a kukly [Čmeláci]-áků; zvláště
jsou to rozl. druhy kodulek (Mutilla), much z rodu prosvitek (Volucella), hlavulí (Myopa) a očnatek
(Conops), housenky mole Aphomia colonella, larvy majek (Meloé). LD.

2010-03-16T05:31:00.000-07:00

They're good at this stuff. Really good. But now they propose to become
something else as well; a coherent city of information, its architecture
planned from the ground up. And they expect that whole highways of data
will flow into and through their city. Yet they also seem to expect that
this won't affect them. And that baffles us, and perhaps it baffles the
Singaporeans that it does.

Myself, I'm inclined to think that if they prove to be right, what will
really be proven will be something very sad; and not about Singapore, but
about our species. They will have proven it possible to flourish through
the active repression of free expression. They will have proven that
information does not necessarily want to be free.

But perhaps I'm overly pessimistic here. I often am; it goes with the
territory. (Though what could be more frightening, out here at the deep
end of the 20th century, than a genuinely optimistic science fiction
writer?) Perhaps Singapore's destiny will be to become nothing more than a
smug, neo-Swiss enclave of order and prosperity, amid a sea of
unthinkable...weirdness.

Dear God. What a fate.

Fully enough to send one lunging up from one's armchair in the atrium
lounge of the Meridien Singapore, calling for a taxi to the fractal-free
corridors of the Airtropolis.

But I wasn't finished, quite. There'd be another night to brood about the
Dutchman.

I haven't told you about the Dutchman yet. It looks like they're going to
hang him.

Man Gets Death For Importing 1 Kg of Cannabis

A MALAYAN man was yesterday sentenced to death by the High Court for
importing not less than 1 kg of cannabis into Singapore more than two
years ago.

Mat Repin Mamat, 39, was found guilty of the offense committed at the
Woodlands checkpoint on October 9, 1991, after a five-day trial.

The hearing had two interpreters.

One interpreted English to Malay while the other interpreted Malay to
Kelantanese to Mat Repin, who is from Kelantan.

The prosecution's case was that when Mat Repin arrived at the checkpoint
and was asked whether he had any cigarettes to declare, his reply was no.

As he appeared nervous, the senior customs officer decided to check the
scooter.

Questioned further if he was carrying any "barang" (thing), Mat Repin
replied that he had a kilogram of "ganja" (cannabis) under the petrol tank.

In his defense, he said that he did not know that the cannabis was hidden
there.

The Straits Times 4/24/93

The day they sentenced Mat Repin, the Dutchman was also up on trial.
Johannes Van Damme, an engineer, had been discovered in custody of a
false-bottomed suitcase containing way mucho barang: 4.32 kilograms of
heroin, checked through from Bangkok to Athens.

The prosecution made its case that Van Damme was a mule; that he'd agreed
to transport the suitcase to Athens for a payment of US$20,000. Sniffed
out by Changi smackhounds, the suitcase was pulled from the belt, and Van
Damme from the transit lounge, where he may well have been watching
Beaver's dad explain the Feast of the Hungry Ghosts on a wall-mounted Sony.

The defense told a different story, though it generally made about as much
sense as Mat Repin's. Van Damme had gone to Bangkok to buy a wedding ring
for his daughter, and had met a Nigerian who'd asked him, please, to take
a suitcase through to Athens. "One would conclude," the lawyer for the
defense had said, "that either he was a nave person or one who can easily
be made use of." Or, hell, both. I took this to be something akin to a
plea for mercy.

Johannes Van Damme, in the newspaper picture, looks as thick as two bricks.

I can't tell you whether he's guilty or not, and I wouldn't want to have
to, but I can definitely tell you that I have my doubts about whether
Singapore should hang him, by the neck, until dead - even if he actually
was involved in a scheme to shift several kilos of heroin from some
backroom in Bangkok to the junkies of the Plaka. It hasn't, after all, a
whole hell of a lot to do with Singapore. But remember "Zero Tolerance?"
These guys have it.

And, very next day, they announced Johannes Van Damme's death sentence. He
still has at least one line of appeal, and he is still, the paper notes,
"the first Caucasian" to find his ass in this particular sling.

"My ass," I said to the mirror, "is out of here." Put on a white shirt
laundered so perfectly the cuffs could slit your wrists. Brushed my teeth,
ran a last-minute check on the luggage, forgot to take the minibar's
tinned Australian Singapore Sling home for my wife.

Made it to the lobby and checked out in record time. I'd booked a cab for
4 AM, even though that gave me two hours at Changi. The driver was asleep,
but he woke up fast, insanely voluble, the only person in Singapore who
didn't speak much English.

He ran every red light between there and Changi, giggling. "Too early
policeman...."

They were there at Changi, though, toting those big-ticket Austrian
machine pistols that look like khaki plastic waterguns. And I must've been
starting to lose it, because I saw a crumpled piece of paper on the
spotless floor and started snapping pictures of it. They really didn't
like that. They gave me a stern look when they came over to pick it up and
carry it away.

So I avoided eye contact, straightened my tie, and assumed the position
that would eventually get me on the Cathay Pacific's flight to Hong Kong.

In Hong Kong I'd seen huge matte black butterflies flapping around the
customs hall, nobody paying them the least attention. I'd caught a glimpse
of the Walled City of Kowloon, too. Maybe I could catch another, before
the future comes to tear it down.

Bodnutí hmyzem

2010-01-03T15:19:00.000-08:00

Příznaky bodnutí hmyzem:

Pálení, svědění, zarudnutí a otok postiženého místa, cirkulární zarudnutí
kolem postiženého místa, které se vyvine několik dní po kousnutí,
alergická reakce (popřípadě nealergická reakce na mnohočetné kousnutí či
bodnutí): otok očí, jazyka, krku a rtů, nauzea, bušení srdce a ztížené
dýchání.

Co znamená bodnutí hmyzem z pohledu klasické medicíny:

Hmyzí jed obsahuje toxiny, které v místě bodnutí či kousnutí vyvolávají
pálení, svědění a otoky. Některý hmyz kouše proto, aby získal krev pro
svou výživu – například ovádi, mouchy, komáři a klíšťata -, jiné druhy
hmyzu bodají většinou jen tehdy, cítí-li se ohroženi, jako vosy, včely a
sršni. Pravděpodobnost, že dostanete žihadlo, když kolem vás poletuje vosa
či včela, zvýšíte tím, že máváte a oháníte se rukama nebo máte pestré
šaty, voníte parfémem či právě jíte sladké a lepkavé jídlo.

Přírodní prostředky pro léčbu bodnutí hmyzem:

Levandulový olej bylinné přípravky
Měsíčkový krém bylinné přípravky
Tea tree (melaleuca alternifolia) bylinné přípravky
Švédské kapky bylinné přípravky
Křišťál Havajské esence
Zelený aventurín Havajské esence
Achát kameny léčivé
Křišťál kameny léčivé
Cedrová silice přírodní silice pro aromaterapii
Křišťál přívěšky s léčivými kameny
Vitamín C vitamíny a minerály

Kdo poradí s léčbou bodnutí hmyzem:

Barbora Mašková - Klasická homeopatie, Pražský kraj
Jana Berková - Centrum zdraví OÁZA, Plzeňský kraj
Zdenka Blechová, Plzeňský kraj
František Červenka - Harmonie, Liberecký kraj
Věra Dvořáková - Masáže, Pražský kraj
Arnie Göbel, Ostravský kraj
Vladimír Hutla - HARMONIE spol. s r.o., Pardubický kraj
Jana CHVÁTALOVÁ - STUDIO REGENERACE, Pražský kraj
Jiřina Libánská - Společnost Nový věk, Budějovický kraj
Josef Poul - Masáže a Reiki, Jihlavský kraj
Jitka Studénková, Pardubický kraj
Zdeněk Troníček - Přírodní léčitel, Budějovický kraj

Další doporučení pro léčbu bodnutí hmyzem:

Používáme rozmělněné čisté listy jitrocelu kopenatého nebo šťávu z nich na
otoky po bodnutí hmyzem a na krvácející drobná poranění. Dobrými
přírodními repelenty, které byste měli využívat, jsou citronelový a
melaleukový olej (tea tree), vetřete je přímo do kůže. Nepoužívejte vodu
po holení a parfémy, to vše hmyz přitahuje.

Rady naší babičky:

1. Bodne-li včela nebo vosa, odstraňme žihadlo a potřeme místo kouskem
oloupaného jablka nebo jinou ovocnou kyselinou. Tím zabrání se otoku.
2. Taktéž prospěje natříti bodnuté místo šťávou z cibule nebo česneku.
3. Od jiných doporučuje se natříti místo ono zaječím sádlem.
4. Není-li bodnuté místo rozškrábáno, možno je natříti čpavkem
(amoniakem), mýdlem, nebo olivovým olejem.
5. Taktéž mírní bolesti nakapeme-li na ránu trochu citronové šťávy. Lze
také přiložiti takový obkládek.
6. Trochu kuchyňské jemné sole se navlhčí vodou a přiloží na ránu.
7. Proti bodnutí blechami a štěnicemi pomáhá natírání touto směsí: 20 dílů
heřmánkového kafru, 4 díly styraxu a 1 díl oleje peprnomátového.

2008-08-01T12:57:00.000-07:00

Zpráva agentury TASS.
Dnes ráno havaroval na Ukrajině sovětský raketoplán Buran. V jeho celodřevěných troskách nalezlo smrt šest členů posádky, zatímco další tři vyvázli bez zranění. Byli to - palubní topič, truhlář a nástěnkář.

Mitsubishi Pajero vrazí to skupinky 16-ti cikánů a všechny je
rozmasakruje. Řidič v klidu vystoupí, sedne si na kapotu, zapálí
cigaretu a dívá se na tu hromadu masa. Za několik minut dorazí
policejní auto z něhož vyleze policajt. Chvilku se dívá na tu
spoušť
nevěřícně kroutí hlavou a nakonec se obrátí k řidiči auta a
povídá.
"Tak pane řidiči musíme sepsat protokol. Jakou rychlostí beželi,
když do vás vrazili?

2008-07-30T02:45:00.000-07:00

Pepíček přichází první den ze školy.
„Tak co,“ zajímá se otec, „jaké to bylo?“
„Fajn,“ připouští dítě školou povinné, „všechno, co nám soudružka učitelka říkala, jsem pochopil, jen stále nechápu, co je to ten socialismus. Nemohl bys mi to, tati, vysvětlit?“
„Lidsky? Abys to pochopil? Tak se podívej: Byl jednou jeden velký muž, no, on vlastně nebyl moc velký, spíš malý, a ten se jmenoval Lenin. Původně se Lenin nejmenoval, ale Uljanov. A tenhle Uljanov měl kamaráda, on to vlastně žádný kamarád nebyl, ale pěkná sketa, a ten se jmenoval Stalin. Co říkám Stalin, on se vlastně jmenoval Džugašvili. A tihle dva kamarádi spolu udělali Říjnovou revoluci. Vlastně to nebyla revoluce, ale puč, a nebyla v říjnu, ale v listopadu...“
Pepíček se chytá za hlavu a volá:
„Ježíšimarjá, to je ale bordel!“
„Výborně,“ na to otec, „tak jsi to přece jen pochopil.“

2008-07-08T05:15:00.000-07:00

Penis říká:˝ Už mě nebaví být penisem. Mám hlavu co nemyslí, oko co nevidí, pořád tahám dvě koule, můj soused je prdel, nejlepší kámoška píča a v nejlepším se pobliju.˝

Dobrý den, chtěla bych nový klobouk.
A na co konkrétně myslíte, pani?
Konkrétně myslím na pořádnou soulož, ale k vám jsem si přišla koupit klobouk.

Chlap má malý úd a jde k doktorovi ten mu dá tablety na růst, má si vzít jednu. Chlap jde domů a vezme si jich víc. Ráno se probudí a má ho velkého jako had. Má jít se ženou do kina, tak si ho dá okolo krku. V kině ho žena hladí a za chvíli se ozve o několik řad vzadu:˝Kdo sem hodil ten jogurt!?˝

Baví se tři muži (50-ti,60-ti,70-ti letý), jak často doma šukají.
50-ti letý říká: ˝Já šukám tak jednou za dva měsíce.˝
60-ti letý na to: ˝Já to dělám tak jednou za půl roku.˝
A 70-ti letý povídá: ˝Já šukám kdy se mě chce.......
Třeba v loni se mi nechtělo.˝

Dva Rusi jdou lesem a na tyči nesou medvěda. Potká je Američan a ptá se:
˝Grizzly?˝
˝Net, strielili.˝

2008-06-23T02:38:00.001-07:00

Sexuální dort

Suroviny: 2 rozesmáté oči, 2 dobře formované nohy, 2 plné nádoby mléka, 1 pekáč, 2 vejce a 1 banán.

Postup: Hluboko se zadíváme do rozesmátých očí. Rozevřeme dobře formované nohy a lehce masírujeme nádoby s mlékem, pokud se pekáč dobře nepromastí. Občas zkoušíme prstem, jestli je dobře vymaštěný. Potom stáhneme slupku z banánu, pomalu ho vložíme do pekáče a přikryjeme vejcemi. Dort je hotov, až banán změkne a dobře pustí šťávu. Když je pekáč ještě mastný, můžeme pečení opakovat, pokud však máme k dispozici celý banán.

Je třeba dávat pozor, aby dort nezkysl!

Dobrou chuť.

2008-06-19T03:04:00.000-07:00

Stojí ženská na mostě a dívá se do řeky. Její kulaté pozadí uchvátí kolem jdoucího muže natolik, že neváhá, zvedne jí sukni a dělá to, na co ostatní jen mysleli.
Paní se vyjeveně otočí a supícímu muži říká:
˝Člověče, co děláte?˝
˝Zámečníka v Zetoru˝ odvětí muž.

2008-06-15T01:38:00.001-07:00

Víte co je to sex rodeo?
???
Když to děláte své milé zezadu, každou rukou držíte jedno prso a řeknete jí, že takhle to má ráda její sestra. Úkolem je udržet se na ní co nejdéle.

Tři manželské páry mají zájem vstoupit do ortodoxní sekty, kde podmínkou pro iniciaci je čtrnáctidenní sexuálni abstinence.
Přijdou na přijímaci pohovor a vrchní starší se jich ptá, jestli dodrželi tuto podmínku.
První manžel odpovídá:
Jistě, bez problémů, naše víra je silnější než pudy.
Druhý manžel odpovídá:
No druhý týden jsem si musel jít lehnout na gauč v obýváku, ale vydrželi jsme.
Třetí manžel v rozpacích říka:
Ze začátku to šlo, ale potom manželka sahala na polici pro plechovku s fazolemi, ta ji spadla a jak se pro ni ohnula, tak jsem se neovládnul...
No ale to k nám nemůžete.
Já jsem to tušil. My ostatně od té doby nesmíme ani do Delvity...

2008-06-10T01:00:00.000-07:00

Šedesátiletá žena se vrátí jednoho dne domů a z ložnice slyší divné zvuky. Otevře dveře a najde tam svou čtyřicetiletou dceru, jak si hraje s "robertkem".
"Co to tu vyvádíš?" ptá se matka.
"Mami, je mi čtyřicet a podívej se na mne. Jsem šeredná. Nikdo si mě nevezme, a tak tohle je něco jako můj jediný dostupný manžel."
Matka pokýve hlavou a nechá dceru být.
Druhého dne se scéna opakuje až na to, že dceru načapá otec. A stejná je i její odpověď.
Třetího dne matka přijde domů a vidí manžela u televizoru. V jedné ruce pivo, ve druhé robertka. "Co ty tady vyvádíš?"
"Jak - co tu vyvádím? Otevřel jsem si pivo a díváme se se zeťákem na fotbal."

˝Včera jsem měl prvý krát holku ...˝
˝Ty vole a vzal sis gumu, vole???˝
˝Samo, vole, tu nejlepší, Wrigley`s spearmint ....˝

2008-06-08T11:56:00.000-07:00

Přijde pán do drogerie:
"Prosím, jedny prcgumy."
"Psssst, tiše, jsou zde dámy... Mám vám to 'mýdlo' zabalit?"
"Ale já jsem nechtěl mejdlo, já jsem chtěl prcgumy!"
"Já vím, to já jen tak naoko."
"Ale já jsem nechtěl na oko, já jsem chtěl na čurák."

2008-05-22T03:35:00.000-07:00

Takhle jsem jednou diskutoval se ženou o tíživé finanční situaci, a kde bude potřeba šetřit:
"Kdyby ses naučila pořádně vařit, obešli bychom se bez kuchařky."
"Ty kdyby ses naučil pořádně šukat, obešli bychom se bez zahradníka."

Mladí italští novomanželé s nulovými sexuálními zkušenostmi vyrazí na líbánky. Když večer vejdou do svého hotelového pokoje, atmosféra se naplní jejich rozpaky, co dál. Mladík tedy zavolá své matce o radu. Ta mu řekne, aby si sedli na postel a začali se hladit, že to dál půjde samo. Sednou si tedy, začnou se hladit, ale ono nic samo dál nejde. Tak mladík znovu zavolá a maminka radí:
"Svlékněte se, zalezte si pod deku a dál už to půjde samo."
Svléknou se tedy, lehnou si spolu pod deku a ono zase nic. Mladík volá potřetí a maminka už ztratí trpělivost:
"Tu největší věc, co máš, dej do nejchlupatějšího místa na jejím těle... sakra, co jsem to přivedla na svět za nekňubu..."
Za minutu zvoní u maminky telefon znova a mladík říká:
"Mám nos v jejím podpaží... co mám dělat teď?"

- Dla čego paninka něvzdycha?
- To pan juš go tam ma?
- Tak!
V tym přypadku ach.

2008-05-19T07:38:00.001-07:00

Muž: „Přiběhne muž domů a volá na ženu: Honem, honem, už to mám, už jsem konečně přišel na ten stý způsob soulože. Honem se nachystej, ať si to už vyzkoušíme!“
Žena: „No a co mám dělat?“
Muž: „Vysvlékni se, já se postavím tady do koupelny a ty se na mne rozeběhni!“ uhnul a ona proběhla zdí.
Po 20-ti minutách se rozbitou zdí vrací a rozesmátý muž ji vítá:
Muž: „To jsem tě vymrdal, co?“
Žena: „Co ty, ale soused!!!“

Souloží spolu bratr a sestra. Najednou, až je po všem, povídá sestra bráchovi:
„Člověče brácha Ty jsi v posteli lepší než táta!“
Bratr na to: „Já vím, máma mi to taky povídala!“

2008-05-19T07:38:00.000-07:00

2008-05-15T10:35:00.000-07:00

Chlapík na veřejných záchodkách, kouká na souseda a ptá se:
„Proč máš na ptáku vytetováno WY ?“
„Víš, moje holka se jmenuje WENDY, no a když mi stoupne, tak je tam vytetováno její jméno.“
Po čase stejně zvědavej chlapík na veřejných záchodkách vedle černocha. Kouká a ten černoch tam má taky WY. Zeptá se: „Hele, tvoje holka se jmenuje WENDY, viď?“
„Proč myslíš?“, na to černoch.
„Protože tam máš vytetováno WY, a když ti stoupne tak tam budeš mít WENDY, ne?“
„Ne“, nato černoch „mně když stoupne tak tam mám : WELCOME TO THE YAMAICA AND HAPPY HOLLIDAY“

Miluje se muž se ženou, nejdřív je muž nahoře.
Žena mu najednou začne sahat na hlavu a muž se ptá:
„Co to děláš ?“
„Hledám rohy ty miluješ jak ďábel.“
Milují se dál, teď je ale nahoře ona a on ji také začal hledat cosi na hlavě.
Ona se ptá: „Také miluji jak ďábel?“
„Neéé, si těžká jak kráva.“

2008-05-02T04:00:00.000-07:00

Přijde paní k sexuologovi:
"Víte, pane doktore, mám problém s manželem. Už nemá chuť na sex jako dřív a já by jsem si ještě dala říct..."
"Nic mi neříkejte, poznám to. Tady máte tabletky, je to švýcarský preparát, dejte mu to například do kávy a budete spokojená."
Paní přijde druhý den: "Pane doktore, bylo to úžasné. Manžel vypil tu kávu, postavil se, zařičel jako býk, strhl šaty ze sebe i ze mně a přímo tam na tom stole mě fantasticky pomiloval."
"No vidíte, tak jste spokojená..."
"Ano, ale v té kavárně se už nemůžeme ukázat!"

2008-04-26T02:46:00.000-07:00

Které tři věci jsou mezi muži nejoblíbenější po milování?
3. Otočí se a usne
2. Zapálí si cigaretu
1. Odjede domů za ženou

Dvě holky v kině. Jedna se nakloní ke druhé a říká:
"Hele, ten chlápek vedle mně tu onanuje!"
"Kašli na něj, normálně ho ignoruj."
"To nejde, používá mojí ruku."

"Pane doktore, můj manžel má přehnané sexuální nároky. Včera, to si představte, mi to udělal 12krát!"
"To snad není možné. Tohle mu nasypte do čaje a uvidíte..."
Druhý den ráno je paní u doktora opět:
"Pane doktore, je to ještě horší. Včera mě to udělal dokonce 18 krát a já se kvůli tomu vůbec nevyspala."
"Tak to už tedy nevím. Mohli bychom snad ještě zkusit léčbu šokem. Připravte si k posteli lampičku a až to na něj zase přijde, neočekávaně mu rozsviťte lampičku do obličeje."
Uplynula noc. Ráno zvoní u doktora telefon:
"Dobrý den. Tak jak to dopadlo? Dnes jste nepřišla na kontrolu..."
"Ale jak jste mi poradil, abych rozsvítila tu lampičku, tak jsem jí rozsvítila."
"A?"
"No, na mě se válel úplně cizí chlap a manžel stál u dveří a prodával vstupenky!"

2008-04-19T09:37:00.000-07:00

Dva páry vyrazí spolu na víkend do přímořského hotelu. Po dobré večeři a několika skleničkách v baru někdo navrhne, že by si mohli na noc vyměnit partnery.
Po dvou hodinách intenzivního sexu se ten chlápek otočí na bok a říká:
˝Paráda, takhle jsem si už dlouho neužil. Doufám, že holky se mají taky dobře.˝

Jedno varle říká druhému:
"Jde ženská."
"Jak to víš?"
"Šéf se zvedl."

Místo a čas: Ložnice pozdě v noci.
Ona: "Miláčku, sundej si ten prstýnek, škrábeš mě."
On: "Ehm... to máš asi na mysli hodinky."

Sex je jako bridge: když nemáte dobrého partnera, měli byste mít dobrou ruku.
Sex je jako bridge: když máte dobrou ruku, nepotřebujete partnera.

˝Ten sex už není, co to bývalo. Dříve jsem za noc zvládl 8, 10 i 12 čísel. Dnes mě už po třetím čísle začne bolet ruka...˝

2008-04-09T03:56:00.000-07:00

Žena se dvakrát vdala a dvakrát rozvedla. První manžel byl surovec a druhý jí utekl se sekretářkou, a kromě toho, oba byli mizerní v posteli. Rozhodla se, že už se nehodlá spálit, a podala si inzerát:
"Hledám svobodného, sympatického muže, který mi nebude ubližovat, neuteče ode mne a dokáže mne sexuálně uspokojit."
Asi po týdnu někdo zvoní u dveří. Ona jde otevřít a vidí na rohožce chlapa bez rukou a nohou.
"Co si přejete?"
"Jsem tady na ten váš inzerát."
"To bude asi nějaké nedorozumění."
"Ne, dovolte, vysvětlím vám to. Nemám ruce, takže vám nemůžu ubližovat.
Nemám nohy, takže vám neuteču."
"Ale jak můžete tvrdit, že jste dobrý v posteli?"
"Zazvonil jsem přece, ne?"

Milenci byli v kině. Samý sex. Když vyšli z kina, on říká:
„Kdyby film trval ještě pět minut, byl bych ti ho dal do ruky!“
„A to nebyl tvůj?“

Vtipy

2008-04-07T05:24:00.000-07:00

Přiběhne osmiletý synek k mamince a křičí:
„Mami, už vím, proč je tatínek tak tlustý.“
„A proč?,“ na to maminka.
„Ráno jsem za ním vběhl do kanceláře a viděl jsem, jak ho sekretářka nafukuje.“

Když manželům dospíval syn, řekla jednou manželka svému muži:
˝Ty Franto, podívej se, zanedlouho bude mít náš kluk patnáct, tak bys mu měl vysvětlit ty choulostivé věci o milování. Třeba jak to dělají motýli. Však chlap chlapovi lépe rozumí!˝
Otec si tedy jednoho dne vzal syna stranou a povídá:
˝Vzpomínáš si chlapče na loňskou dovolenou? No, jak jsem přeřízl tu hezkou paničku vedle ve stanu a ty tu její dceru?˝
˝No jasně, bylo to perfektní!˝
˝No tak chlapce, tak nějak to dělají motýli, víš?˝

Jde mladík kolem potoka, ve kterém macatá ženská máchá prádlo. Jak je předkloněná, sukně se jí pěkně zdvíhá a vítr tomu ještě napomáhá.
Podívá se na ni jednou, podruhé, potřetí a zastaví se. Chvíli okouní, pak jde blíž a dělá jako že nic.
Ženská dál máchá prádlo. Přijde tedy úplně blízko a lehce nadzvedne sukni.
Ženská nic. Zvedne sukni úplně a ženská dál máchá.
Stáhne jí kalhotky a ženská zase nic. Spustí (jde to už dost špatně) svoje kalhoty a dá se do práce. Po chvilce ženská otočí hlavu a udiveně zvolá:
„Pane, vy mne ale ...?“
„Ano a co má být?“
„No můžu se snad zeptat, ne?“

2008-03-13T14:32:00.001-07:00

BROUCI

Text: PAVEL STUDNÍK
Hudba: RICHARD KRAJČO

VYCHOVANÝ LARVY ŽEROU A PAK SLEEP,
MRAVENEČNÍ CHUTĚ A PAK KIND,
ŠESTINOHÝ FLEKY, HALDA PLNÁ HAUS,
ČERNONOHÝ STVŮRY ODCHOVANÝ AUS
KUKLY, KTERÝ KUKLÍ
KUKLY, KTERÝ SPÍ
NEŽ VYKUKLÍ
NEŽ VYKUKLÍ
NEŽ VYKUKLÍ . . .
MRAVENCOVO SRDCE JE JAK MALEJ STOUN,
PROŽÍVÁ SVŮJ GRUPÁČ NEMÁ VLASTNÍ HOUM,
PILNÝ JAKO VČELKA, PILNÝ JAKO BITCH
NOSÍ PRÁCI DOMŮ NEZŮSTANE WURST
A KDYŽ MÁ TROCHU ČASU,
KDYŽ MÁ CHVÍLI ČAS
TAK DĚLÁ ZAS
TAK DĚLÁ ZAS
TAK DĚLÁ ZAS
MRAVENCOVO SRDCE JE JAK MALEJ STOUN,
PROŽÍVÁ SVŮJ GRUPÁČ NEMÁ VLASTNÍ HOUM,
PILNÝ JAKO VČELKA, PILNÝ JAKO BITCH
NOSÍ PRÁCI DOMŮ NEZŮSTANE WURST
A PUPEN, KTERÝ PUPÍ
TUPÍ SUPÍ CHUŤ
A TAK SI BUĎ
A TAK SI BUĎ
A TAK SI BUĎ

2008-03-11T14:09:00.000-07:00

Scientific name -- Class: Insecta, Order: Coleoptera, Family: Scarabaeidae
Size -- most about 2" long, but Sekhmet's Scarabs are about 12' long
Diet -- most eat dung. Sekhmet's Scarabs eat buildings.

Scarab beetles are a diverse group of insects that live in South America and Egypt. Egyptians adopted the scarab as sacred, and used it to represent Ra, who rolled the sun across the sky each day. The most famous scarab beetles roll dung into a ball, and then proceed to roll their treasure back to their tunnels.

Egyptians depicted scarabs in a variety of artwork, including amulets and "heart scarabs" which were large pieces hung on the neck or as a pectoral.

"You are my soul which is in my body, the god Khnum who makes my limbs sound. When you go forth to the Hereafter, my name shall not stink to the courtiers who create people on his behalf. Do not tell lies about me in the presence of the Great God!"

-- inscription found on a heart scarab in the Temple of Amun

2007-12-02T06:41:00.000-08:00

Lola zavrtěla hlavou. "Ne. Bylo by lepší dybyste
jí řek, že je to nutný."
Zaklonil se zpátky a vodnatýma očima si prohlížel
její nohy, zatímco vytáčel číslo Cassina apartmá.
Cass mu řekla, aby děvče poslal nahoru. Byla
už zvyklá, že za ní teď po Margaretině smrti přicházelo
mnoho žen. Udělala jim kávu a dala jim obrázek Margaret, na
který napsala "Mír - Láska". Svým způsobem
to pro ni byla útěcha, vědět, že se to mnoha lidí hluboce
dotklo. Ráda si s nimi povídala.
Položila domácí telefon a řekla: "Další je na cestě
sem nahoru. Došla bys pro ni?"
Beth přikývla. Byla tu teprve pár dní, a Cass už si ani
nedovedla představit, jak by to bez ní všechno zvládla.
Zjistila, že Margaretina nejmladší sestra je silná a
ohleduplná a stala se pro ni útěchou.
Beth otevřela Lole dveře a zavedla ji do kuchyně, aby
jí nabídla občerstvení. Poznala dívce na očích, že patří
ke spodině. Život v komuně jí nezabránil rozeznat
i ty horší stránky života.
"Já nic nechci," řekla Lola neklidně. "Vy ste Cass?"
"Ne," odpověděla jí Beth mírně.

2007-11-26T16:03:00.000-08:00

V ruce měla zmuchlaný kousek novinového papíru
a na něm v červeném rámečku adresu. Na chvíli se
pozastavila a znovu se koukla na adresu.
"Kampa deme, holčinko?" otočil se na ni procházející ožrala.
"Trhni si nohou," odsekla ostře a dál spěchala svou cestou.
Když konečně našla zatrženou adresu, chvíli váhala,
než vstoupila dovnitř. Na okamžik se zastavila na chodníku,
upřeně pozorovala dům a uvažovala o své mladší
sestře Susie. A potom najednou vztekle plivla na chodník a bez
dalších okolků vešla do domu.
"Já sem přišla, za . . . eh . . . Cass Longovou," oznámila
vrátnému.
Prohlédl si ji od hlavy k patě, ohrnul rty a neurčitě
ukázal na recepční pult.
Za pultem seděl prošedivělý starší muž s kyselým
výrazem. "Cass Longová," řekla.
" . . . tě čeká?"

2007-11-12T04:22:00.000-08:00

Lola nebylo její pravé jméno. Byla hubená a hrbila se,
její oči měly barvu městské šedi a oblečení svědčilo
o tom, že je prostitutka. Neustále si hladově okusovala
nehty, byl to její zlozvyk, tohle okusování. Na jejích
pažích byla zřetelně znát těžká drogová závislost. Měla
devatenáct let.
Týrali ji. Nikoli nadměrně, ale dost na to, aby
si uvědomila, že by to mohlo být ještě horší; po těle
měla modřiny a na pažích a nohou vypálená místa
po cigaretových nedopalcích.
Věděla o tom všechno. Věděla o tom dokonce ještě
dřív, než se to stalo. Lola žila s Charlie Mailerem
a Charlie byl jedním z Tonyho hochů. Byl to Charlie,
kdo střílel na Margaret.
Lola utíkala po ulici směrem dolů. Bylo to poprvé,
co vyšla ven, od té doby, kdy se to stalo; poprvé, co se
k tomu odvážila.
Na sobě krátkou sukni, letní páskové boty a upnutý
svetřík. Dlouhé vlasy měla neupravené a oči zmalované.
Charlie ji vystrčil z postele. "Vypadni ven a koukej
něco vydělat, pak si možná skočíme do kina. A poslouchej, ty
děvko, nevracej se s ničím menším než pajskou,
nebo ti rosekám prdel na sračku."
Byla zalezlá v posteli po celé dva týdny a Charlie si jí
nevšímal. Opojen vlastním úspěchem někde venku slavil. Tony
jím byl nadšen. Tony ho chtěl mít po ruce.
A Tony byl jedním z velkých šéfů.
Lola věděla, že Charlie je připraven se jí zbavit. Šel
nahoru a nechtěl ji mít na krku.
Bylo jí to jedno, věděla, co musí udělat.
Nějaký muž ji hrubě chytil za ruku, abý ji zastavil.
Vytrhla se mu. "Dneska večer ne," zamumlala nervózně. "Tadle
holka neska večer nepracuje."
Pospíchala dál, ohlížejíc se každou chvíli, jestli
ji nikdo nesleduje.

2007-11-07T01:14:00.000-08:00

Margaret Lawrence Brownová byla mrtva teprve dva
týdny, a problémy skončily. Jakmile tu nebyl nikdo,
kdo by je vedl, žádný vůdce, který by jim ukázal cestu,
kurvy ztratily kuráž. Bylo to, jako by zavražděním
Margaret ubili také jejich bojového ducha. Do prdele.
Zatracený děvky.
Holky, co zmizely, aby si našly jinou práci, přilezou teď
pomalu zpátky. Budou se tvářit, že zapomněly na výprasky a
ponížení. Zase budou poražený.
Enzio byl v povznesené náladě. Zavolal známému
kožešníkovi a objednal dlouhý činčilový kožich pro
Mary Ann. Dostane jej během pár hodin a potom
to spolu oslaví. Mary Ann si nebyla příliš jistá,
co vlastně slaví, ale jako vždy byla Enziovi ochotnou
společnicí ve všem, co si přál.
"Ty jsi můj ohromný italský milenec," začala příst,
protože moc dobře věděla, jak má chválu rád. "Můj
velký, VELKÝ chlap."
Rád ji pozoroval, její křivky, velká prsa, sametovou
pleť a našpulenou pusu. Bude to ještě nějakou chvíli
trvat, než se téhleté nabaží.
No ovšem, Enzio Bassalino si dokázal urvat pořádný
kus z toho, co mu přišlo do cesty.

2007-11-03T04:00:00.000-07:00

Margaret šla s Clasherem, protože byl malej a ošklivej
a nejméně ze všech připadal v úvahu. Sex byl v komuně
úplně volny. Neexistovaly tu pojmy nevěra a žárlivost
jako ve světě, který byl za zdí jejich farmy.
Když Margaret druhý den ráno odjížděla, darovala
Beth ten zlatý řetízek, políbila ji a nežně zašeptala: "Jsi
opravdu báječná, zařídila sis život podle svého a jsi
šťastná. Nemůžeš si přát nic víc, dítě."
A Beth se usmála radostným dětským úsměvem
a Margaret jí musela slíbit, že zase brzy přijede.
"Až skončí léto," říkala Margaret. "Možná na vánoce."
Teď už bylo léto docela pryč a Beth byla v New
Yorku. Nevěděla sice, na jak dlouho, ale byla si jista,
že je na správném místě.
Enzio vzal telefon ve své pracovně. Usmíval se
a pokyvoval hlavou. Samozřejmě, že se ted všechno
vrátí do starých kolejí. Měl pravdu. Jeho rozhodnutí
bylo jedině správné. Ačkoliv žil napolo v ústraní, byl
to vždycky on, na koho se obraceli s většími problémy.
Frank, jeho nejstarší syn, navrhoval jiné způsoby, jak
potíže řešit. Ale co mohl Frank znát? Šestatřicetiletý,
dobrý obchodník, ale když přišlo k věci, jeho návrhy
byly příliš jemné. K čemu je dobré jemné zacházení,
když to nepřináší kýžený výsledek?
Konkrétní zásah, jako za starých časú, byl jediným
možným řešením.

2007-11-02T08:17:00.000-07:00

Má sestra je mrtvá.
Beth ji naposledy viděla před šesti měsíci. Margaret
přijela na víkend. Každý z komunity si ji oblíbil, skutečně
její návštěvu přivítali. Přivezla hodně nových
knih, alba s deskami a také hračky pro děti - přírodní
hračky, žádný komerční brak. Na farmě žilo deset dětí
a starost o jejich výchovu se dělila mezi pět žen a osm
mužů, se kterými tam žily. Jedno z dětí byla Bethina
čtyřletá dcerka. Jejím otcem byl Max.
Margaret se s neteří přivítala vřelým objetím a polibky.
"Určitě z ní vyroste nějaká významná osobnost,"
žertovala. "Je úžasně bystrá! Zbožňuju takové děti!"
Beth se mírně usmívala. "Pokud ji povedeš ty, jsem
si jistá, že je všechno možné."
"Na to můžeš vzít jed, děvče. Až jí bude deset, vezmu
ji tady odtud k sobě do New Yorku."
Margaret přiložila ruku k dílu a bylo jí jedno,
co zrovna dělá - umývala nádobí, pomáhala v kuchyni
i na zahradě. Říkala, že to přispívá k jejímu odpočinku.
Našla si i čas posedět s Beth, vyslechnout její problémy
a poradit. Poslední noc uspořádali večírek. Bavili
se výborně, Max donesl z Californie kopec karbanátků.

2007-11-01T09:46:00.000-07:00

Beth Lawrence Brownová přijela do New Yorku vlakem. Bylo to
poprvé, co zde byla. Ve skutečnosti
to bylo vůbec poprvé, co byla mimo komunitu od té
doby, kdy tam v patnácti letech odešla. Nyní, ve svých
dvaceti, to byla velmi krásná dívka; měla jemnou pleť
a její husté, rovné blond vlasy jí sahaly až do pasu. Její
modré oči byly veliké a rty plné a smyslné; ve tváři
měla výraz nevinného dítěte.
Na sobě měla Beth jako obvykle dlouhé šaty z indické látky,
místy záplatované, páskové sandály jen tak
obuté na bosých nohou a kolem krku jí visely spousty
ručně barvených korálků navlečených na tenkých kožených
řemíncích, tvořících různé znaky. Těsně kolem
krku měla zlatý řetízek se zlatým křížkem. Ve zlatém
křížku byla vyryta slova MÍR - LÁSKA - MARGARET.
Obě sestry si byly velice blízké - nikoli ve smyslu
vzdálenosti, která je dělila, ale v tom samém smyslu,
ve kterém si byly blízké Margaret s Larou. Bylo tu
opravdové citové pouto.
Beth s sebou nosila velkou semišovou kabelu,
ve které měla své osobní věci - kartáč na vlasy, dvoje
džíny, tenkou košili a spousty knih. Kromě knih neměla k
majetku žádný vztah - její vášní byla četba.
"Poď mi koupit frťana, zajdo." Přitočil se k ní ze
strany opilec. "Tě za to trochu povyrazim."
Ignorovala ho s vážným, zamyšleným výrazem. MarBaret by mu
řekla, aby šel do prčic. Lara by se zase
podivila, co je to za strašného člověka. Jak rozdílné
byly obě její sestry.
Cass jí slíbila, že bude čekat na nádraží. Domluvily si sraz
před informacemi, ale vlak přijel o něco
dřív a ona neměla chuť tady okounět, takže se rozhodla,
že půjde ke Cass domů sama.
Nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Bylo nepochopitelné, že
Margaret může být mrtvá. Ona byla tak dobrá,
tak hodná, schopná a starostlivá. A pak, byla houževnatá - to
věděl každý. Jak jinak by mohla přežít?
Ona ale nepřežila, pomyslila si Beth smutně.

2007-10-29T07:25:00.000-07:00

"V žádném případě, dítě!" odpověděla jí Margaret.
"Možná si myslíš, že TY to potřebuješ. Ale srdíčko
- zatraceně, já to nepotřebuju!"
"Budiž, tak to teprve budeš potřebovat," trvala Lara
umíněně na svém.
"To říká kdo?"
"
"No já.
Margaret se zasmála. Měla nádherný úsměv; proslunil celou
místnost.
"Copak je nového v tvém životě, sestřičko?" zeptala
se plna vřelé účasti.
Lara se beze spěchu začala svěřovat s tím, co jí leželo
na srdci. Margaret jí podala sklenku s pitím, usadily
se v přeplněném pokoji a Lara se ze všeho vypovídala.
Dělala to tak vždycky; bylo to lepší než psychoanalýza.
Bez přestávky vyprávěla celou hodinu o svých problémech. Je
princ Alfredo ten pravý? Má snad prodat
některé ze svých cenných papírů? Co si Margaret myslí o jejím
nóvém smaragdovém prstenu?
Jen takové tlachání. Při té vzpomínce se Lara zachvěla. Nikdy
se s Margaretou nebavila o ní. Nikdy se ani
neobtěžovala probrat s ní .její nejpalčivější problémy,
ačkoliv si byla moc dobře vědoma významu, který pro
Margaret měly.
Jak jí musela připadat úzkoprsá. Jak sobecká a dokonale
zahleděná sama do sebe. A přesto Margaret trpělivě
poslouchala, jako kdyby pro ni čas neexistoval. Dělala
to tak vždycky.
Proč jenom člověk přijde na to, že toho druhého
potřebuje, až když už je příliš pozdě?
Lara se zahleděla z okénka limuzíny rychle projíždě- 27
jíví městem. Margaret byla mrtvá a ona se rozhodla
zjistit, proč.
Někdo ještě za její smrt zaplatí. Ona ho k tomu
přinutí.

2007-10-24T09:10:00.000-07:00

Do posledních podrobností si dokázala vybavit jejich
poslední shledání. Dvoudenní návštěva New Yorku zaměřená na
nákupy. Málem jí ani nezavolala. Ale nakonec se přece jen
rozhodla zatelefonovat a ujednala
si s Margaret schůzku mezi obědem v Jedenadvacítce
a barvením vlasů, které si sjednala u Vídala.
Margaret ji přivítala jako obvykle, ve vybledlých džínách a
odřené košili. Dlouhé vlasy měla neučesané
a na nose modře zabarvené brýle, aby zakryla oči. Přirozeně,
že svůj zajímavý obličej neměla vůbec nalíčený.
Jako ostatně vždycky.
"Kdyby ses trochu namáhala," řekla jí Lara, "mohla
bys vypadat opravdu úžasně."
Margaret se zasmála. "Už sis někdy spočítala, kolik
času zbytečně vynaložíš na všechnu tu výzdobu?" zeptala se v
dobrém rozmaru.
"Nezlehčuj to. Až budu sedět ve správní radě nějaké
velké kosmetické společnosti," řekla Lara přesvědčivě, "pošlu ti sadu parfémů, rtěnek, pudrů a dalších
serepetiček. Bude se ti to líbit . . ."

2007-09-29T01:48:00.000-07:00

Jim byl od přírody snílek, hrával na kytaru, honil
pěkné ženské, nebo spal. Odvezl je do Arizony, kde
se usadili na farmě jedné vdovy, co se jmenovala Mary
Chaucerová. Vzala si na starost Laru a Margaret poslala
do školy. "Na svůj věk je holka moc bystrá," řekla
Jimovi. "Musí dostat nějaké vzdělání."
Po určitém čase začal být Jim neklidný. Byl příliš
dlouho na jednom místě; starost o dvě děti pro něho
představovala zodpovědnost, kterou nedovedl zvládnout. Lara si
vždy myslela, že to byl pravý důvod, proč
se s Mary Chaucerovou oženil. Byla starší než on,
buclatá, usměvavá žena, která nikdy na nic nenaříkala.
Přesně měsíc po svatbě Jim zmizel a nechal po sobě
jen pár řádek, kde Mary prosil, aby se postarala o jeho
děti.

2007-09-28T02:52:00.000-07:00

Pro novináře by jistě bylo nemalou lahůdkou, kdyby
některý z nich zjistil, že ve skutečnosti jsou to nevlastní
sestry; měly stejného otce, ale každá jinou matku.
Ani jedna z nich, pochopitelně, neměla zájem na tom,
aby se tento fakt dostal na veřejnost. Každá si zařídila
svůj život v jiné zemi; byly si na hony vzdáleny.
Příležitostně se setkávaly, a ve skutečnosti mezi nimi
existovalo silné pouto, které rozdíly mezi nimi odstraňovalo.
Měly pro sebe vzájemné pochopení a nikdy jedna druhou
neodsuzovaly za život, který si vybrala.
Jejich otec, Jim Lawrence Brown, se nikdy s žádnou
z jejich matek neoženil. Margaretě bylo teprve pět let,
když její matka zemřela a otec ji vzal s sebou do Kalifornie.
Tady se seznámil s vdanou ženou, která se svým
mužem nežila. Jim s Margaretou se k ní nastěhoval
a později se ženě narodila Lara. O rok později, když
se žena rozhodla vrátit ke svému manželovi, dala dítě
Jimovi spolu se šesti tisíci dolary, aby se odstěhoval
pryč. Peníze ho přesvědčily, takže na to přistoupil.
Za peníze koupil staré auto a přívěs, který jim poskytl
i jistý druh bydlení. Sedmiletá Margaret se musela kompletně
starat o jednoroční Laru.

2007-09-22T14:01:00.000-07:00

"Nechci tě tam."
"Musím u toho být."
"NE, Alfredo."
"Ale ANO, Laro."
22 Ještě se trochu dohadovali, než konečně odešel a Lara
mohla dobalit svá zavazadla. Byla úleva mít ho z krku;
ten chlap byl prostě nemožnej. Proč s ním vůbec ztrácela čas?
Lara Crichtonová cestovala vždycky první třídou, ať
už to bylo kamkoliv. Mladá, okouzlující exmanželka
jednoho z nejbohatších mužů v Londýně, byla přesně
tím, co tisk prezentoval jako obdivuhodné lidi. Lepší
časopisy ji pravidelně uváděly jako zářivý příklad
okouzlující ženy z lepší společnosti. A ona tak představovala
všechno to, proti čemu Margaret Lawrence
Brownová bojovala.

2007-09-21T01:24:00.000-07:00

Pro Laru nebylo vůbec jednoduché ztratit se z princova
dohledu. Byli spolu nepřetržitě půl roku a on ji považoval za
své vlastnictví, navíc byl podezíravý a k tomu
ještě strašně žárlivý.
Když mu oznámila, že bude muset okamžitě odjet
do New Yorku, sáhl po tom nejjednodušším vysvětlení, které ho
napadlo.
"Kdo je to? Co ti může nabídnout takového, co
nemám já? Žádám tě, abys mi řekla jeho jméno."
"Nejde o žádného muže," trpělivě vysvětlovala Lara.
"Jedná se o rodinnou záležitost."
"Ale tys mně, Laro, přece vždycky tvrdila, že nemáš
žádnou rodinu," umíněně trval na svém.
Přikývla. "Já vím, ale nějaké vzdálené příbuzné
v Americe přece jen mám." Odmlčela se. "Mám nevlastní sestru
Beth, a ona mě ted potřebuje."
"Nevlastní sestra! . . . Nemůžeš si prostě jenom tak
vymyslet nějakou nevlastní sestru." Vztekle se rozkročil. "Já
toho muže znám, Laro. Znám ho. A ty mi nemůžeš jen tak lhát."
V duchu se zabývala důležitějšími věcmi. "Ach, prosím tě!"
zvolala netrpělivě. "Mysli si co chceš. Já prostě
musím odjet, a hotovo."
"V tom případě pojedu s tebou."

2007-09-12T00:13:00.000-07:00

"Chci se dát rozvést," řekla.
"Vezmu si Charlese Cardwella. Vím o tvém bytě,
o pouličních holkách, a chci od tebe pryč."
Enzio ji poslouchal v naprostém úžasu. Charlesi
Cardwellovi bylo dvacet šest let, jeho rodiče měli prachy, ze
kterých ještě hodně dlouho neuvidí ani cent.
"Spala jsi s ním?" zeptal se klidně.
"Ano," odpověděla vzdorovitě. Nikdy nelhala. Netušila
nebezpečí. . ,
Enzio zamyšleně přikývl, že s eí prosbou souhlasí.
Šla sí lehnout s pocitem uspokojení.
Enzio se na chvíli posadil do svého oblíbeného křesla
a zahleděl se do prázdna. Potom měl pár telefonů
a později, v noci, přivlekli Charlese Cardwella do jeho
domu.
Byl to bledý mladík, očividně vyděšený a zmatený
tou eskortou - čtyřmi Enziovýmí nejspolehlivějšími
vojáky. Chabě se na Enzia usmíval. "Poslyšte," začal.
"Nechte mě vysvětlit . . ."
Enzio poručil, aby mu ucpali pusu a svázali ruce
20 i nohy. Dovlekli ho do Rosina pokoje jako kus hovězího.
S trhnutím se probudila a zírala na bezmocnou postavu svého
milence. Potom sklouzla pohledem k Enziovi.
Zoufale zakroutila hlavou, až příliš dobře znala metody,
kterými Enzio dává průchod své spravedlnosti.
Vytáhl ji z postele a sevřel natolik, aby se nemohla
pohybovat, jen pozorovat. Potom přišly na řadu nože.
Charlese Cardwella ubodali k smrti před jejíma očima.

2007-09-09T01:55:00.000-07:00

Enzio vždycky žasl nad tím, jaký skutečný klenot se
mu podařilo objevit. Rose dokázala Enzia uspokojit
v každém ohledu a na důkaz toho jej obdařila druhým
synem, kterého mu darovala tři roky po narození Franka.
Jaká to byla žena! Enzio před ní neměl žádná tajem? r,ryo Věděla všechno o jeho obchodech, a když dosáhl
dalšího úspěchu, získal nové další území nebo porazil
svého protivníka, vždycky stála po jeho boku, aby mu
pomáhala. Nejednou byla při tom, když v případech,
kdy ho někdo podrazil, vzal spravedlnost do svých rukou. "Moje
Rose má víc kuráže než leckterej chlap,"
prohlašoval hrdě. "Je to správná žena."
Nikdo mu neodporoval.
Rose měla spoustu obdivovatelů, o kterých Enzio
věděl. Dělalo mu to dobře. Byla JEHO ženou a nic
to nemohlo změnit.
Když se narodil jejich třetí syn, Angelo, Rose
se definitivně rozhodla trávit většinu času doma. Frankovi
bylo dvanáct a Nickovi devět a bylo třeba na ně
dohlédnout. Enzio souhlasil. Nebyl žádný důvod
k tomu, aby ho musela doprovázet na jeho krátkých
výletech do Chicaga a na pobřeží. Ted, když měli nádhernou
vilu na Long Islandu, bylo jedině správné, že se
Rose rozhodla trávit víc času s dětmi a že ji to navíc
ještě bavilo.
Přemlouvala ho, že by nemuselo být špatné, kdyby
rozšířili okruh svých známých, když stejně většina
z těch, se kterými se teďstýkají, je zapletena do různých
pochybných kšeftů, a Rose myslí, že není špatný nápad
mít pro změnu odlišnou skupinu přátel. Nejdřív to byl
nějaký herec s manželkou, které začala zvát častěji než
ostatní, potom přišla rodina bankéře a pak Charles
Cardwell, snob bez jediné vindry v kapse, který
se pohyboval na spodní hranici lepší společnosti. Postupně je
Rose obklopila novými lidmi a zároveň
se zbavila těch starých.
Než Enzio pochopil, že se mu to takhle nelíbí, bylo
pozdě. Začal si prodlužovat obchodní cesty; pronajal
si malý byt v New Yorku současně se záplavou prodejných holek.
Duté hlavy jim říkal. Ještě stále miloval 19
Rose, ale změnila se, už nebyla jako dřív, a on nemohl
pochopit proč.
.j, Jednou v noci přišel o hodně dřív, než ho čekala.
Chtěl ji překvapit; bylo to v týdnu jejich dvacátého
prvního výročí svatby, a on myslel, že by si mohli
promluvit, leccos zkusit změnit. Chtěl jí vysvětlit, jak
málo šťastný se cítí. Možná se znovu pokusit o sblížení,
tak silné jako předtím.
Ve svých třiceti devíti letech byla Rose stále ještě
I nesmírně přitažlivá žena, měla husté vlnité černé vlasy
s nádechem do modra a její snědá pokožka bez jediné
vrásky pokrývala tělo, které mělo stejně mladistvé tvary, jako
když si i bral.
Přivítala ho chladně.

2007-09-06T10:45:00.000-07:00

S jejich pomocí jméno Bassalino dosáhne takového zvu15
16 ku, na který se jen tak nezapomíná. A až on, Enzio,
historka
se
střílením vyvolala pošklebků příliš mnoho. 17
bude starý, doopravdy starý, budou tu oni, aby ho
chránili tak, jak vždycky chránil on je.
Je moc dobře, že se nepodobají své matce. Rose byla
vždycky bláznivá, aspoň tak to dnes Enziovi připadalo;
špehuje okolí ze svého zamčeného pokoje, nepromluví
slovo s nikým, než se svými syny, když ji přijdou
navštívit. A takhle už to trvá sedmnáct let. Eh . . .,
sedmnáct let se ho snaží srazit na kolena, donutit ho,
aby se cítil vinen.
Ale její prostoduchá hra s ním ani nehne. Je dalek
toho, aby kvůli něčemu cítil výčitky svědomí. Jen ať si
trpí sama, stejně to tak jako tak byla její vina. Na to,
co udělal, měl plné právo, a ona do toho neměla co
mluvit.
V době své největší slávy měl Enzio Bassalino přezdívku Bejk.
To kvůli svému zvyku vlézt na každou
ženskou, která mu přišla do cesty a byla ochotná s ním
jít. Jednou, zrovna když si to rozdával se ženou kamaráda
jednoho svýho známýho, nějakýho Vincenta Prasečkáře, koupil,
ve svém životě poprvé a taky naposled,
do těla kulku. "Přímo na prdel," rozneslo se mezi všema.
"Vincent Prasečkář je při tom chytil a střelil
ho rovnou do prdele."
Naštěstí pro Enzia to nebyla tak docela pravda. Vincent
Prasečkář ho sice střelil, pravda, ale kulk, se mu
uhnízdila v měkké části zadku a nenadělala moc škody.
Enziovi se to přesto ani trochu nelíbilo. Vincenta Prasečkáře
po tomto střetu začala pronásledovat série nešťastných náhod,
počínaje požárem, který kompletně
zničil jeho dům, a konče betonovým kvádrem vyloveným z řeky,
na jehož konci byl shodou okolností přivázaný Vincent.
Enzio nedokázal s klidem přijímat posměšky, a tahle
Nedlouho potom se seznámil s Rose Vacco Moranovou, dcerou
svého přítele, a oženil se s ní. Byla štíhlá
a hrdá, s křehkostí Madony a přednostmi italské panny.
Enzio byl unesen hned, když ji spatřil poprvé, a žádost
o její ruku příliš neodkládal. Nezabralo mu příliš času
naplánovat a uskutečnit svatbu. Rose byla v bílých krajkách a
Enzio měl na sobě lesklý černý oblek, bílé boty,
rukavice a rudý karafiát. Byl si vědom, že vypadá nádherně a
elegantně.
Když se brali, bylo Rose osmnáct a Enziovi třicet tři
let.
Stal se z nich oblíbený pár. Rose brzo odložila své
skromné vychování a sžila se s pestrým životním stylem
svého manžela. Neměla v úmyslu stát se domácí puťkou, zůstávat
doma a věnovat se jen vaření, dětem
a církevním činnostem. Když splnila svou povinnost
a přivedla na svět svého prvního syna Franka, odevzdala
dítě do péče chůvě a nadále všechen svůj čas trávila
společně s Enziem. Rose Bassalinová byla ženou, která
předešla svou dobu.
Enziovi to nevadilo; ve skutečnosti ho to těšilo.
Z jeho ženy byla nádherná, elegantní bytost a Enzio
si byl vědom, že mu ji většina mužů závidí. Tam, kde
jiní muži nechávali své ženy doma a na své noční zábavy
do óarH a klubů s sebou brali různé přítelkyně, Enzio
vodil Rose. Stala se jednou z nich, jejich kamarádkou
a společnicí, každý ji miloval.

Mart

2007-09-03T03:03:00.000-07:00

Ann to ovšem nijak nevadilo, protože život s Enziem
byl neporovnatelně lepší než ten, který vedla předtím,
takže neváhala vyhovět jakémukoli jeho přání. Kromě
toho, Enzio Bassalino byl velmi mocný muž a život
s ním byl pro ni povznášející a vzrušující.
"Ochutnej tohle." Pyšný na své dílo jí nabídl lžíci
kouřící, báječné masové omáčky.
Poslušně otevřela pusu. "Au, to pálí, Noonzi," našpulila rty.
"Vždyť jsi svoji Maminku spálil."
Enzio se rozesmál na celé kolo. Dnes večer by se snad
smál všemu, měl chuť oslavovat.
"Někdy jsi opravdu moc ošklivý," Mary Ann
sklouzla do dětského žvatlání. "Ploč jsi tak škaredej
na svoji majinkou mlsňounkou holčinku?"
"Ha!" odfrknul si. "Ty ještě ani nevíš, co to je, když
je někdo opravdu ošklivej." Namočil prst do bublající
omáčky, uznale jej olízl a přidal ještě trochu vína. "Jsi
šikovná holka," pochválil Mary Ann blahovolně. "Zůstaň taková,
jaká seš, a bude to bezva. Oukej, Maminko?"
Šťastně se zahihňala. "Oukej, velkej papínku."
Svým způsobem měl Mary Ann velmi rád. Byla
mlčenlivější než většina ostatních ženských a nikdy
mu nekladla zbytečné otázky. Navíc vždy ochotně dodržovala
pravidla jeho hry a vcelku s ní nikdy nebyly
žádné potíže.
Enzio nesnášel zavedenou rutinu. Nejdřív se na tebe
přilepěj, a během pár týdnů si myslí, že jim všechno
patří - i s tebou. Coury! Jsou zvědavý a všude strkaj
nos, k tomu maj eště tu drzost vymlouvat se na migrénu, zrovna
když ty máš chuť se milovat. Enzio byl
nesmírně pyšný na skutečnost, že ještě stále ve svých
šedesáti devíti letech byl schopen jednou až dvakrát
za týden se milovat. I když často vzpomínal na doby,
kdy to bylo jednou, dvakrát, nebo dokonce třikrát
či čtyřikrát za noc. Panečku, ten mu stál! Jakej on byl
úžasnej hřebec!
Teď už zachování téhle tradice zůstalo na Enziových
synech. A měl dokonce tři, tři bezva kluky, na které
mohl být právem pyšný. Oni byli celý jeho život.

2007-09-02T02:47:00.000-07:00

Enzio Bassalino byl velký a hřmotný chlap, s širokými
rameny a mohutným hrudníkem. Mary Ann August
pokaždé pobavilo, když dostal chuť sám připravit večeři.
Odmítl jakoukoli pomoc v kuchyni, uvázal si kolem
těla zástěru a pustil se do vaření špaget, speciální masové
omáčky á la Enzio a spousty česnekových topinek.
"Miláčku, vypadáš tak srandovně v tý zástěře," laškovala Mary
Ann. Vpustil ji do kuchyně, až když slíbila,
že mu nebude do ničeho mluvit.
"Nechtěl bys, aby ti tvoje Maminka pomohla?" Mamulka byla
přezdívka, kterou jí dal Enzio. Netrápila
se myšlenkou, že třeba zrovna tak mazlivě mohl přezdívat všem
dívkám před ní.
"Ne," zatřásl jí hlavou. "Jediné, co pro mě můžeš
udělat, je podat mi další víno. Pronto!"
Mart Ann mu je podala a vyskočila si na okraj stolu,
komíhajíc nohama sem a tam. Měla na sobě těsně upnute šaty s
velkým výstřihem, které jí vybral Enzio, tak
jako ostatně všechny další, a všechny stejného stylu.
Enziovi se líbilo, když vypadala sexy, takže nikdy nenosila
nic takového jako sukně nebo kalhoty.

2007-09-01T07:05:00.000-07:00

Dukey, prodírající se davem spolu se svým manažerem, odmítl
učinit jakékoli prohlášení. U výtahu
je zastavil hlídkující strážník a nehodlal je pustit dovnitř.
"Kristepane" zuřil bezmocně Dukey. "Vodklidte
toho parchanta z cesty, než z něj nadělám fašírku."
Strážník je pozoroval s rukou nervózně položenou
na zbrani.
"Uklidni se, Dukey." Jeho manažer se pokoušel
zvládnout situaci. "Vždyť oni jen chrání Margaret,
a Cass musí být někde nahoře."
Poslali pro Cass, a strážník je potom vpustil.
"Proboha, jak se to jen stalo?" zeptal se Dukey.
"Chytli toho bastarda, co to udělal? Sakra, jak to s ní
vypadá? Dostane se z toho?"
Cass smutně potřásla hlavou. "Oni sami to nevědí,"
řekla pomalu. "Nevypadá to dobře."
Rio už na ně čekala u výtahu. "Je konec," oznámila
mdlým hlasem. "Margaret právě zemřela."

2007-08-28T00:44:00.001-07:00

"Nikdy neposlouchala. Margaret nad tím nikdy neuvažovala, ale
přitom k tomu přímo směřovala."
"Ach, ano," odpověděla Rio, "ale nemyslíš, že to bylo
právě tohle, co dělalo Margaret tak neobyčejnou?"
"Tušila jsem to," řekla Cass a myslela při tom
na všechny ty nenávistné dopisy, které Margaret dostávala.
Negrova milenka, Komunistická kurva a podobné.
Byly mezi nimi i takové, ve kterých jí vyhrožovali,
že ji zabijí: ,Lawrence Brownová. Viděl jsem tě v té
večerní show. Nenávidím tě. Doufám, že zkapeš. Nejradši bych
tě zabil sám. ` Takové dopisy byly téměř
na denním pořádku; staly se natolik běžné, že byly
pokaždé založeny do složky šílenců a zapomenuty. To,
co Cass nejvíc znepokojovalo, byly výhrůžné telefonáty.
Tlumené hlasy ve sluchátku Margaret varovaly, aby
určité případy nechala plavat. Poslední dobou
se to týkalo právě prostitutek. Příliš mnoho z nich
Margaret naslouchalo a následovalo ji, a to se nelíbilo
jejich pasákům, kuplířkám ani takzvaným ochráncům.
V době, kdy se bída prostitutek stávala neúnosnou,
přišla Margaret se svými srazy pod otevřeným nebem,
které se mnohokrát protáhly přes celou noc až do svítání,
navíc ještě podpořené skutečností, že S.Ž.D.
prostitutkám nabízela víc než jen slova - nabídla jim
reálnou šanci začít znova. Organizace jim zajistila práci,
bydlení a v naléhavých případech poskytla i peníze.
Přicházelo hodně výhrůžek, abv Margaret ukončila
"Velkou revoluci prostitutek", jakto nazvali v časopise
New Month, kde v každém čísle tomuto problému
věnovali plných šest stran. Ale ona neměla v úmyslu
cokoliv ukončovat. Když šla za svým cílem, Margaret
Lawrence Brownová nevěděla, co je strach.
Dukey K. Williams se do nemocnice přiřítil přímo
z nahrávání. Stálo ho nemalé úsilí prodrat se dovnitř
- na místě bylo plno policistů a slétli se tam supi
od tisku a televize.

2007-08-26T02:30:00.000-07:00

Cass bodlo v duši. "Je ještě vůbec nějaká naděje?"
zeptala se zadržujíc pláč.
Doktor smutně potřásl hlavou a jemně ji vyvedl ven.
Rio se na ni podívala a beze slov pochopila.
"Kdo to jen mohl udělat?" ptala se Cass a otírala
si oči. Od onoho osudného okamžiku v parku, kdy
Margaret klesla k zemi, si Cass tu otázku položila už
poněkolikáté. Margaret měla příliš mnoho nepřátel:
spousty lidí ji pro myšlenky, za které bojovala, nenáviI1
12 děly. A ovšem také za to, že vedla právě takový život,
jaký sama chtěla, bez ohledu na kritiku a pomluvu
druhých. Momentálně žila s Dukey K. Williamsem,
černým soulovým zpěvákem pochybné pověsti, kterého Cass neměla
v lásce, protože měla pocit, že využívá
Margaretiny publicity k znovuvybudování vlastní upadající kariéry.
Rio lačně potáhla z cigarety. "Poslyš, to přece není
žádné tajemství, že si Margaret nadělala nepřátele.
To obvykle přichází s tím ostatním. A ona to věděla."
"Já jsem ji varovala," povzdechla si Cass smutně.

2007-08-25T01:32:00.001-07:00

Rio Java - Margaretina nejslavnější spolupracovnice,
jedna z jejích nejbližších přítelkyň a zároveň zakládající
a stálá členka S.Ž.D. - měla rozhodně větší osobní
kouzlo. Byla všeobecně známa jako královna pornofilmů, matka
čtyř dětí různých barev a naprosto nemravná
žena. Okolo šesti stop vysoká, vyhublá, s dramatickým
výrazem v protáhlé tváři a s exotickým makeupem.
Matka cherokeeská Indiánka a otec zálesák z Louisiany;
vedla svůj život přesně tak, jak jí vyhovovalo.
"Kde je Dukev?" zeptala se, zatímco lovila ve své
obrovské kabelce cigaretu.
"Je na cestě sem," odpověděla jí Cass. "Sehnala jsem
Laru, letí sem taky."
Zmlkly a pozorovaly, jak čím dál víc doktorů spěchá
do Margaretina pokoje.
"Můžu ji aspoň vidět?" Cass naléhavě zachytila rukáv jednoho
ze spěchajících lékařů.
"Vy jste příbuzná?" zeptal se soucitně, když si povšiml
krvavých skrvn na jejích šatech od toho, jak držela
Margaretinu hlavu na klíně, než dorazila ambulance
a pak v sanitním voze cestou do nemocnice.
"Ano," zalhala Cass.
Doktor ji odvedl kousek stranou. "Není to moc příjemný
pohled," řekl varovně.
Stiskla rty. "Já vím," hlesla, "přivezla jsem ji."
Doktorovi jí bylo líto. "No dobrá, když jste její
příbuzná . . ." řekl. "Je to sice proti předpisům, ale budiž,
pojďte se mnou."
Rio kývla na Cass, aby šla, a ta následovala lékaře
do pokoje.
Tým zdravotníků dělal, co bylo v jeho silách; dvě
cévky přiváděly do těla transfúzi, do nosu vedla sonda
a lékař právě masíroval srdce.

Julius Zeyer

2007-08-25T01:32:00.000-07:00

( 1841-1901)
Jeho tvorba a zaměření ho řadí k novoromantikům,až dekadentům přelomu století.Pocházel z Německo – francouzské rodiny.Měl převzít podnik po otci,studoval obchodní akademii.Cestoval po Evropě a pracoval v Rusku jako vychovatel.Cestu k literatuře hledal poměrně těžce ,do literatury vstupuje až v době pozdější.Stál mimo všechny literální boje.Žil ve Vodňanech.
Drama: Romantická pohádka – Radbúz a Mahulena
Je to pohádka o čtyřech dějstvích z bájné slovenské rodiny,kdy princezna Mahulena zachraňuje Radbúze před zlou mocí.Princ z Magury na lovu pronásledoval a zabil bílou laň,která patřila Mahuleně ze sousedního nepřátelského tatranského království.Byl za trest přikován na Orlí skály,ale Mahulena ho osvobodila,její matka,zlá královna Runa,jí proklela a proměnila v topol.Následovalo osvobození a svatba.

2007-08-22T00:44:00.000-07:00

Lara? Laro, jsi to ty? Ach, bože! To spojení je
příšerné." Ten hlas, hraničící téměř s hysterií, patřil
nějaké ženě.
"Kdo je to?" ostře se zeptala Lara.
"Bože můj! Copak mě neslyšíš? Zpropadeně, to tady je Cass."
Nastala krátká pauza a pak: "Latu, stalo
se něco strašného. Margaret zastřelili . . . oni ji zabili!"
9
2. KAPITOLA
Margaret Lawrence Brownovou okamžitě převezli
do nejbližší nemocnice, ještě živou, ale mnoho naděje
nezbývalo.
Její věrné přívrženkyně utvořily semknuté, tiché skupinky.
Pouze jejím nejbližším umožnili přístup do nemocnice; tam
potom čekali s nadějí a bez srdceryvných
scén, které Margaret nesnášela.
Cass Longová a Rio Java spolu stály přímo u dveří do
pokoje intenzívní péče, když jim doktor přišel oznámit,
že Margaret právě dostává transfúzi.
Cass byla Margaretinou osobní asistentkou a spolupracovnicí.
Byly nejlepšími přítelkyněmi snad odjakživa, už od toho
okamžiku, kdy se spolu seznámily
na střední škole. Cass byla malá, ušmudlaně vyhlížející
žena s nakrátko ostříhanými hnědými vlasy a veselou
povahou. Za poslední hodinu však její optimistický
pohled do budoucnosti vzal za své.

2007-08-21T00:51:00.000-07:00

Jak myslíš," připustila neochotně a zvedla se jako
první. Všechny oči se na ně upřely a sledovaly je až
k východu. Tvořili skutečně nádherný a vzrušující pár.
Měli každý své vlastní apartmá, ale podle nevyslovené dohody
se pokaždé milovali u Lary. Ta však teď
prince zarazila u dveří.
"Co se děje?" reagoval podrážděně Alfredo. "Já jsem
pořádně nabitej, mám chuť."
"Schovej si to napotom," odtušila nesmlouvavě a než
zavřela dveře před jeho protesty, dodala ještě: "Zavolám tě,
až se vzbudím."
Laru uvnitř svíral neklid. Byl to pocit, který už znala.
ze svého manželství s Jamie P. Crichtonem. Tenkrát se
toho pocitu zbavila rozvodem, ale co teď?
Zazvonil telefon a Lara ho zvedla, rozhodnuta říct
princi - definitivně ne. Ale to nebyl Alfredo. Hlas
telefonistky jí oznámil, že má na drátě naléhavý hovor
z New Yorku.
"Prosím?" stiskla sluchátko, udivená, kdo může vědět, že je ve
Španělsku.

2007-08-19T01:59:00.000-07:00

"Nerozumím ti," naříkal princ, "ještě nikdy mi žádná žena
neřekla, že bych ji nudil. Já přece nejsem žádný
nudný patron. Pulsuje ve mně život, jsem až příliš živý.
Jsem, jak sama říkáš, život a mozek večírků."
Zatímco mluvil, Lara si s nechutí povšimla, jak
mu stoupající vzrušení nadouvá jeho superplavky
od Cerrutiho.
"Pane bože, buď už zticha," mumlala si potichu. Sex
se poslední dobou stával pro Laru tím ze všeho nejnudnějším.
Byl takový bez překvapení, vyčerpávající, mechanický.
Princ Alfredo ji neslyšel. "Pojď, drahoušku," pod
vlivem stoupajícího vzrušení jí stiskl stehno, "nejdřív
si odpočinem," spiklenecky na Laru zamrkal. "A potom sedneme
do mého Ferari a zajedeme si spolu do
hor. Co ty na to, miláčku?"

2007-08-16T23:36:00.000-07:00

Klesla na rohožku rovnou vedle prince Alfreda Masseriniho a
hlasitě si povzdechla. "Nudím se tu," řekla
neklidně. "Nemohli bychom jít někam jinam?"
Princ Alfredo se posadil. "Proč se nudíš?" pohlédl
na ni tázavě. "Nebo snad já tě nudím? Jak by ses mohla
v mojí společnosti nudit?"
Lara si opět povzdechla. Ano, ovšem, pravda byla
skutečně taková, že princ byl neuvěřitelně nudný. Ale
copak má po ruce aspoň někoho jiného? Neměla ve
zvyku své milence opouštět, dokud se na jejich místě
neusadil s jistotou někdo další. Prošla vztahy s těmi
nejvznešenějšími princi a vévody, také s pár filmovými
hvězdami a jedním nebo dvěma lordy. Zkrátka a dobře,
nastavila si laťku příliš vysoko, a to ji ted začalo unavovat.

2007-08-12T05:14:00.000-07:00

"Je to hotový," odtušil Alio potichu. "Viděl jsem
to na vlastní oči. Přímo mistrovský dílo jednoho
z Tonyho chlapců. Vypařil se dřív, než si kdokoli vůbec
stačil uvědomit, co se stalo. Letím rovnou sem."
Enzio zamyšleně přikývl. "Neznám lepší zadostiučinění než
perfektní zásah. A co se týče toho Tonyho
kluka, zaplaťte mu tisícovku navíc a postarejte se o něj.
Chlap jako on si zaslouží pozornost. Veřejná poprava
není nikdy jednoduchá."
"To teda neni," odtušil Alio a dál cucal černou olivu.
"Té musí být aspoň třicet," zasyčela žena jedovatě.
"Nebo je starší," přitakala jí přítelkyně.
Jisty si svým odhadem, pozorovaly ty dvě ženy
středního věku Laru Crichtonovou, jak vylézá z bazénu
v Marbella klubu.
Lara byla dokonale krásná šestadvacetiletá žena,
do sněda opálená, se zakulacenými smyslnými ňadry,
záplavou vlasů vyšisovaných od slunce a zářivým pohledem ve
velikých zelených očích.

2007-08-10T13:58:00.000-07:00

Na jeho zazvonění přišla otevřít mrzutě vypadající
dlouhonohá Italka. Dívka na Alia kývla a špatnou
angličtinou mu sdělila, že Padrone Bassalino je venku
u bazénu.
Popleskal ji po zadku, prošel přízemím domu a zamířil ven k
bazénu ve tvaru ledviny.
Přivítala ho tam Mary Ann August, výjimečně krásná
dívka; blond vlasy méla staromódně učesané a křivky
svého těla předváděla v úsporných pletených bikinách.
"Ahoj, Alio," řekla se zahihňáním a vstala přitom
ze své lenošky. "Právě jsem si chtěla namíchat něco
malého k pití. Dáš sí taky?" Provokativně pózovala
a přitom si pohrávala se zlatým řetízkem pohupujícím
se mezi jejími bujnými prsy.
Alio si olízl rty a nechal se unést představou v očekávání dne
- rozhodně nepříliš vzdáleného -, kdy
se Enzio Mary Ann nabaží a předá ji dál, tak jako
všechny ostatní.
"Jo, dám si bacardi se spoustou ledu. A nějaký brambůrky,
míchaný oříšky a pár černých oliv." Lítostivě
si začal třít svůj objemný žaludek. "Měl jsem celý den
moc práce a žádný čas na oběd. Kde je Enzio?"
Mary Ann mávla rukou směrem k ohromné zahradě.
"Je někde tam-prořezává růže, aspoň myslím," zacukrovala.
"No ovšem, jeho růže." Alio instinktivně sjel pohledem k domu
v naprosté jistotě, že ona tam je, Rose
Bassalinová osobně; cítil, že je pozoruje nepatrnou štěrbinou
mezi záclonami.
5
6 Rose, Enziova manželka, neopustila svůj pokoj po
celé roky a jedinými osobami, se kterými byla ochotna
mluvit, byli její tři synové.
Rose zaujala jednou provždy místo u okna a jenom
čekala a pozorovala. Tohle Aliovi nahánělo hrůzu
a nedovedl si představit, jak to Enzio vydrží.
Mary Ann se odkolébala k baru, aby připravila pití.
Bylo jí devatenáct a už víc než půl roku žila s Enziem
- vlastně něco jako rekord, protože Enzio si je nikdy
nenechával déle.
Alio, zabořený do židle, pomalu zavřel oči. Tak
strašně namáhavý den . . .
"Hej, nazdar, Alio, kamaráde. Hochu, jak se máš?"
Alio se s trhnutím probral a provinile vyskočil.
Enzio se tyčil nad ním. Bylo mu šedesát devět let,
ale tělo měl ještě pevné a bronzové, jako mívají muži
o polovinu mladší; měl ještě všechny své zuby a nad
ostře řezanou tváří bohatou kštici ocelově šedých vlasů.
"Mám se dobře, Enzio, fakt bezva," pospíšil si Alio
s odpovědí. Stiskli si ruku a vzájemně se poplácali
po zádech. Byli to bratranci a Alio za všechno, co měl,
vděčil Enziovi.
"Můžu ti připravit skleničku, cukroušku?" zeptala se
Mart Ann se zbožňujícím pohledem upřeným na Enzia.
"Ne," vrhl na ni zamítavý pohled, "běž dovnitř; já
zazvoním, kdybych tě potřeboval."
Mart Ann bez odmlouvání poslechla a okamžitě
odešla. Možná, že to byl právě tento důvod, proč
tu vydržela déle než ty ostatní.
Hned, jak odešla, otočil se Enzio netrpělivě na svého
bratrance s otázkou: "Nuže?"

2007-08-10T00:52:00.000-07:00

"Nevadí mi, že nedokážeš dělat nic jiného. Nevadí
mi ani to, žes přišla o svůj příjem, o domov, o svoje
postavení. Vykašli se na všechno, holka. Teď je nejdůležitější
sebrat zbytky své sebeúcty, aby ses z toho
všeho vyhrabala. Jako prostitutka jsi úplná nula-pouhá
mužova loutka . . . Zapomeň na svého pasáka, který
ti šéfuje. Jsme to MY, kdo ti pomůže. Jen od NÁS se
dočkáš pomocné ruky. Pouze u NÁS najdeš tolik porozumění, že
tvoje minulost ti bude připadat jako zlý
sen.
Margaret Lawrence Brownová mluvila už patnáct
minut ,i tu se odmlčela, aby usrkla vodu ze sklenice
na nouzové tribuně.
Dav, který se tu shromáždil, aby vyslechl její projev,
byl značně velký. Byly tu většinou samé ženy, jen pár
mužů stálo roztroušeno mezi nimi na obrovské ploše
Central parku. Byl horký srpnový den roku 1974
a Margaretiny zanícené vyznavačky se tu shromáždily
v celé své síle.
Hlas Margaret Brownové byl silný a zvučný, bez
jediného zakolísání. Své poselství sdělovala zřetelně
a nahlas.
Byla to vysoká třicátnice s energickým a přímým
výrazem v nenalíčené tváři. Oblečena byla celá v džínovině
zdobené skleněnými korálky a na nohou měla
nízké kozačky.
Pro mnohé Američany Margaret představovala kult
4 osobnosti. Jako neúnavná bojovnice za práva žen dobyla mnoha
vítězství. Napsala tři knihy, pravidelně
se objevovala v televizi a vydělávala spoustu peněz,
které všechny použila pro svou organizaci S.Ž.D.
- Svobodná žena dneška.
Všichni se smáli, když poprvé vytáhla na světlo téma
prostitutek. Dnes, po třech měsících, to už nikomu
směšné nepřipadalo, rozhodně ne potom, co tisíce žen
skoncovaly se svou "profesí" a následovaly Margaret
Lawrence Brownovou.
"Vy to teď společně dokážete!" křičela Margaret
a odhodlaně vystrčila bradu.
"Ano!" odpověděl jí souhlasný řev.
"Budete znovu žít! Vstanete z mrtvých!"
"Ano! Ano!" zněla fanatická reakce davu.
"Budete konečně volné!" slibovala všem.
"Ano!"
Margaret se pomalu svezla k zemi, zatímco dav neúnavně
pokračoval ve svém souhlasném jásání a dupání.
Z malé úhledné dírky uprostřed čela jí proudem vytryskla krev.
Davu nějakou chvíli trvalo, než si uvědomil, co se
vlastně stalo, a v zápětí jej zachvátila panika a hysterie.
Margaret Lawrence Brownovou právě před jejich
očima zastřelili.
Do domu v Miami se dostanete jedině elektronicky
ovládanou branou, po tom co vás prohlídnou dva uniformovací
strážci s pistolemi nedbale zastrčenými za
opasky.
Alio Marcusi prošel jejich prohlídkou bez nejmenších problémů.
Byl to starý tlustý muž s plovoucíma
vodnatýma očima a chůzí těhotného kocoura.
Jak se přibližoval k rozlehlému domu, začal si sám
pro sebe slabě pobroukávat. Necítil se zrovna moc pohodlně v
příliš upnutém kostkovaném obleku a navíc
se strašně potil v žáru, který dnes přímo sálal z bezmračné
oblohy.

2007-08-06T00:23:00.000-07:00

Škodcovia poľných plodín
Ditylenchus dipsaci, Tylenchata, Tylenchidae - Háďatko zhubné
Tetranychus telarius, Acarina, Tetranychidae - Roztočec chmeľový
Coleoptera, Elateridae – Kováčiky
Agriotes brevis, Coleoptera, Elateridae – Kováčik krátky, lineatus – obilný,
ustulatus – poľný, obscurus – tmavý, aebeus - lesklý
Melolontha melolontha, Coleoptera, Scaranaeidae - Chrúst obyčajný
Agrotis segetum, Lepidoptera, Noctuidae - Statica oziminová
Haplothrips tritici, Thysanoptera, Phlaeothripidae - Strapka pšeničná
Limothrips denticornis, Thysanoptera, Thripidae - Strapka ražná
Stobion avenae, Homoptera, Aphididae - Voška ovsená
Zabrus gibbus, Coluoptera, Carabidae - Hrbáč obilný
Lema melanopus, Coleoptera, Chrysomelidae - Kohútik pestrý

2007-08-04T14:40:00.000-07:00

Činnost všech členů společenstva je řízena feromony, z nichž všem je nadřazen feromon matky. Chovatelská zařízení pro chov včel se nazývají úly. Včelstva včely medonosné poskytují člověku mnohostranný účinek.
( med, vosk, pyl, včelí jed aj.).

Čmeláci

2007-08-02T14:03:00.000-07:00

jsou ekologicky významní jako opylovači trubkovitých květů jetelů. Tvoří jednoletá společenstva, zakládaná mladou matkou, vylíhlou a oplozenou již v minulém roce. Hnízdo zakládá obvykle mezi kameny nebo myší díře.
Ekologicky i hospodářsky mimořádně důležitým druhem blanokřídlých je významný opylovač a pro svůj mnohostranný užitek člověkem odedávna chovaná včela medonosná
( Apis melllifica ). V přírodě vytváří trvalá společenstva v dutinách strom, v nichž z vylučovaného vosku staví plásty. V jejich buňkách ukládá pyl, med a uchovává své larvy. Včelstva mají několik desítek tisíc jedinců. Jsou vždy tvořena jedinou matkou, několika tisíci dělnic, vajíčky a plodem různého stáří. ( larvy a kukly ) a ve vegetačním období i několika sty partenogeneticky vznikajících trubců.

Vosy a sršně se živí dravě.

2007-07-29T23:56:00.000-07:00

Společenstvo vos zakládá mladá přezimující samička, vylíhlá a oplozená již na podzim. Zimu obvykle přečká zahrabána v listí. Z jara začne stavět své typické hnízdo z šedobílé papírové hmoty, které je zavěšeno na stopce a směrem dolů široce otevřené. Uvnitř je jedna vrstva šestibokých buněk. Vosy do nich snášejí ulovený hmyz a samička na něj klade vajíčka.Vosí společenstva jsou jednoletá.
Vosa útočná ( Paravespula germanica) koncem léta vykusuje sladké ovocné plody. V dutých stromech příp. mezi trámy, si staví mohutná visutá, dole uzavřená hnízda s nahnědlým několikavrstevným obalem sršeň obecná ( Vespa crabro ).Dorůstá délky 4 cm, je nápadně žlutohnědě pruhovaná. Její společenstva jsou rovněž jednoletá. Hnízdo však bývá sršněmi používáno i několik let.

Kutilky

2007-07-29T02:49:00.000-07:00

( samotářské vosy ) vyhrabávají si v půdě chodbičky, do nichž si nosí žihadlem omráčené housenky,např. květolib včelí.( Philanthus triangulum )

Samotářské včely se živí pylem a sladkými rostlinným šťávami. Žijí pouze v párech, tvořených výhradně pohlavními jedinci. O potomstvo se stará jen samička. Významným opylovačem je například čalounice mateřídouška ( Megachile rotundata ).

Mravenci jsou všežravý společenský hmyz, budující různě velká hnízda v půdě, dřevě, dokonce i jehličí. Pohlavní jedinci mají po vylíhnutí 2 páry křídel, která jim po rojení upadnou, nebo ji je dělnice uhryžou. Veškeré činnosti spojené s existencí mraveniště obstarávají dělnice ( samičky jejichž pohlavnost je potlačena feromonem matek ). Jejich ústní ústrojí je vždy kousavé. Značný význam pro ekosystém má mravenec lesní. Naopak úporným hmyzem jsou mravenci druhu Monomorium pharaonis.

2007-07-26T14:05:00.000-07:00

Lumci a lumčíci kladou vajíčka do larev a kukel jiného hmyzu. Nejsou typickými paraziti,ale parazitoidy. Svého hostitele nakonec zahubí. Samičky lumka velkého mají až pěticentimetrové kladélko. Svým vynikajícím čichem vyslídí ve kmeni larvu, k níž kladélkem proniknou kůrou a dřevem, a položí do ní své vajíčko.

Žihadlovité se dělí na druhy samotářské ( kutilky a samotářské včely ) a společenské
( vosy,sršně aj. ).

2007-07-24T14:54:00.001-07:00

Štíhlopasí mají zadeček k hrudi připojen tenounkou stopkou. Samičky mívají zadeček ukončen štíhlým kladélkem ( lumci ) nebo žihadlem vzniklým přeměnou kladélka – včely, vosy, mravenci aj.

Žlabatky jsou býložravé. Jejich larvy žijí v rostlinných pletivech, jejichž následným 1bujením vznikají hálky. V dospělosti jsou žlabatky drobný hmyz s vysokým, ze stran smáčknutým zadečkem a dlouhými tykadly.
Známé duběnky na listech dubu vytváří žlabatka duběnková ( Adleria kollari ). Žlabatka růžová vytváří zase na šípcích červené hálkovité novotvary připomínající trsy mechu.

Širopasí:

2007-07-23T00:40:00.000-07:00

Širopasí mají zadeček přisedající k hrudi těsně a široce, kde obě přisedající části jsou stejně široké. Jejich larvy mají 3 páry hrudních noh a na zadečku tzv. panožky. Jsou býložravé, jedna z nich je třeba pilatka švestková (Hoplocampa minuta ), škodící na peckovinách. Holožíry smrkových stromů způsobuje živočich zvaný ploskohřbetka smrková ( Cephaleiua abietis ).

Blanokřídlí

2007-07-20T01:01:00.001-07:00

( Hymenoptera )

Řád Blanokřídlí tvoří téměř čtvrtinu všech u nás žijících druhů hmyzu. Mají dva páry blanitých, řídce žilkovaných křídel, dokonale vyvinuté kousavé nebo lízavé ústrojí a mimo páru velkých složených očí i 3 jednoduchá očka. Jejich larvy mají kromě noh i zadečkové panožky , některé druhy ( lumci ) mají larvy bez noh a bez panožek. K blanokřídlým patří druhy užitečně i škodlivé. Některé druhy vytvářejí sociální společenstva vyšších řádů.
Blanokřídlí se dělí na cca 10 čeledí.Popíši je jen obecně.Až na některé. První z nich jsou Širopasí.

Tělní stopka

2007-06-30T10:22:00.000-07:00

je pro mravence charakteristická - nachází se mezi hrudí a zadečkem. Může být dvoučlenná nebo jednočlenná. Vyvinula se, aby zlepšila manévrovací schopnosti zadečku. Díky tělní stopce totiž mravenec dokáže dostat zadeček až pod hlavu a tudíž nasměrovat svoje zbraně (jedová žláza nebo žihadlo) přímo proti svému protivníkovi. Díky speciálním výrůstkům je mravenec omezen v pohybu zadečkem směrem dopředu a to z toho důvodu, že by si jej mohl vykloubit či jinak poškodit. Tvar a velikost tělní stopky se liší mezidruhově.
Zadeček se nachází na konci těla mravence. Je složen z jakýchsi "plátů" - z chitinu. Pláty spojuje pružná intersegmentální blanka umožňující pohyb plátu. Díky vazivu je zadeček velice dobře přizpůsobivý vnitřním požadavkům na tvar a velikost. Jejich vole se totiž vlivem přicházející potravy rozpíná a tudíž potřebuje více místa. Zadeček může být rozdělen hlubokou rýhou (patrné u evolučně starších druhů).

2007-06-27T23:04:00.000-07:00

Dalším velice důležitým orgánem je bezpochyby kousací ústní ústrojí. Díky tomuto systému střihací, trhací a rozmělňovací techniky mravenci dokáží nadrobno rozkouskovat a pozřít takřka cokoliv od sladkých šťáv po tvrdá živočišná těla. Různé druhy se přizpůsobily různým druhům činností a příjmům potravy. Na temeni hlavy mají některé druhy tzv. temenní očka. Jsou to tři jednoduchá očka sloužící k orientaci.
Hruď je prostředním článkem mravenčího těla. Je rýhami rozdělena na tři až čtyři základní části. Z hrudi může vyčnívat výrůstek nazývaný epinotální trn. Dále zde najdeme tři páry nohou. U pohlavní kasty je hruď nositelem dvou párů blanitých křídel a mohutného svalstva, které je ovládá.

Mravenci

2007-06-23T23:55:00.000-07:00

Celá tato čeleď se řadí mezi živočichy s proměnnou dokonalou,což znamená, že jakmile skončí jeho metemorfóza z larvy na dospělce, prokouše se z kokonu a takřka hned se z něj stává dospělý jedinec, který dále neroste. Jestliže tedy uvidíte v mraveništi pobíhat menší mravenečky než jsou ti ostatní, tak pravděpodobně koukáte na dělnice, které jsou pouze velikostně přizpůsobené na svoji práci, ale každopádně se jedná o dospělého jedince. Vnější povrch těla mravence tvoří tzv. vnější kostra.

Naproti tomu

2007-05-27T03:31:00.000-07:00

stovky druhů opylují rostliny, pomáhají recyklovat organickou hmotu, dokonce hubí i škůdce, které si člověk vlastní vinou rozmnožil svým zvláštním způsobem hospodaření. Jediná samička slunéčka sedmitečného může zanechat potomstvo schopné sežrat 200 000 mšic. Jistě by se nám vedlo lépe, kdybychom se naučili strategii přímo od přírody a lépe respektovali řád, jímž se řídí biosféra. Jednoho dne se člověk přestane dívat stále jen ke hvězdám nebo sám do sebe a začne pozorovat to, co se hemží na zemi a kolem něho. A jak řekl E. F. Schumacher, objeví, že co je maličké, je krásné. Bude pak pokornější a prodlouží život svého vlastního druhu do nekonečna.

ŽIVÉ ŠPERKY

2007-05-22T13:16:00.000-07:00

Všeobecnou pozornost si však brouci nezískali svými rozměry, nýbrž neobvyklou krásou tvaru a barev, jíž mnozí z nich vynikají. Čeledi jako krasci jsou pravými šperky se zářivě měňavými odstíny od zelené po modrou a od měděné po zlatou. Některé kmeny v jihovýchodní Asii, podobně jako amazonský indiánský kmen Chívarové používají dokonce jejich krovky ke zdobení obřadních oděvů. Domorodé dívky si zase zdobí vlasy živými světluškami nebo si je jako lampičky přivazují na nohy, aby jim v noci svítily při chůzi. Vždyť brouci umějí rovněž vydávat světlo: jsou prostě úžasní po všech stránkách. Dělíme se o tuto planetu s nejrůznějšími druhy hmyzu, které jsou přírodopisnými přeborníky. Soupeříme s nimi o potravu a musíme je hubit, když se stanou pohromou jako mandelinka bramborová či pilousi pustošící obilí.

Mívají

2007-05-19T05:07:00.000-07:00

velmi dlouhé nohy a tykadla, aby se mohli pomalu pohybovat jako přízraky ve světě beze světla. Najdeme brouky, kteří se pohybují těsně pod vodní hladinou, a také dokonalé potápěče, což dalo jméno čeledi potápníků. Zadní nohy se jim proměnily ve vesla a mezi krovkami a zadečkem si zachycují vzduchovou bublinu, takže mohou dýchat i pod vodou. Umějí létat (až 50 kilometrů za den), běhat, plavat a také se potápět, tím předčí všechna terénní vozidla. Největší známý brouk je tesařík Titanus giganteus z Jižní Ameriky, bez tykadel měří 16 centimetrů. Pokud však jde o tělesnou hmotnost, vítězí zlatohlávek goliáš (Goliathus regius) z tropické Afriky, jeho váha dosahuje až 100 gramů. To kontrastuje s mikroskopickými drabčíky, pobývajícími v suchém listí nebo pod zemí, z nichž někteří nejsou ani tak velcí jako háček nad písmeny v tomto textu.

V ŽÁRU I V LEDU

2007-05-14T23:22:00.000-07:00

Některé druhy smrtníků dokáží žít ve žhavém písku pouště. Mají srostlé krovky a ztratili křídla; vzdušná komůrka, která tak vznikla, jim slouží k tepelné izolaci a brání je před vysušením. Ráno, když se tvoří rosa, zvedají tělo zadečkem nahoru, aby jim srážející se voda stékala dopředu k ústům. Jsou i brouci přizpůsobení životu pod sněhem a ledem nejvyšších horských vrcholů: pouhé teplo našich rukou je může zabít. Jiní přebývají v mraveništích nebo ptačích hnízdech a živí se tam odpadky. Brouci, kteří žijí v jeskyních, obvykle ztrácejí oči a zbarvení.

svižník

2007-05-13T12:56:00.000-07:00

Dlouhá a ostrá kusadla dravých svižníků, posetá ostny, by byla jako stvořená pro nějaký Hitchcockův horor. Útočící svižník vyvine rychlost až 60 centimetrů za sekundu. V poměru k jeho velikosti by se to rovnalo gepardovi pádícímu rychlostí 220 km/hod. Jediné, co se brouci - na štěstí pro nás - nenaučili, je sát krev jako komáři. Entomologové dělí brouky zhruba na sto padesát čeledí. Například dřepčíci přímo hltají listí a mají velmi silné zadní nohy, což jim umožňuje obdivuhodně skákat. Nosatci mají malá kusadla na konci více či méně dlouhého výčnělku - nosce, velice dobře se hodícího k vrtání do listů, dřeva nebo ovoce. Když se dotkneme rostliny, na které se živí, pustí se, spadnou a dělají mrtvé. Je to velmi dobrá strategie k oklamání ptáka, který právě slétl na zem a hledá potravu.

VÝHODY MALÝCH

2007-05-08T22:07:00.001-07:00

Tvrdá vnější kostra má i své nevýhody. Vzhledem k tuhému korzetu by nemohli rozpínat plíce, místo nichž mají rozvětvené vzdušnice (trachey), které ústí přímo v průduchy na povrchu těla. Vzduch vstupuje do těla pouhým pronikáním, a nemůže se tedy tracheami dostat příliš daleko - nanejvýš pár centimetrů. Proto hmyz musí být malý. Toto "technické" omezení mu však poskytlo úžasné možnosti vývoje, protože nabídka životního prostředí pro miniaturní bytosti je mnohem rozmanitější. Uvažme jen, kolik obydlí jim například poskytuje starý dub ve svém listí, v plodech, ve štěrbinách kůry a pod ní, ve svém dřevě i dole u kořenů. Odtud takový evoluční rozkvět hmyzu - s brouky v čele. Jsou všude a vytvořili si úžasné schopnosti a formy - od prostých býložravců až po účinné lovce a regulátory stavu jiného hmyzu, dřevokazy, hrobaře, přepravce hub, odklízeče trusu, opylovače květů atd. Všichni brouci mají kusadla pohybující se proti sobě do stran jako kleště, což jim dovoluje živit se jak rostlinnou hmotou, houbami a organickými zbytky, tak i lovit živou kořist.

VELKÝ VYNÁLEZ

2007-05-08T04:01:00.000-07:00

Kolik jich je? To nevíme. Nejnovější soupisy jich uvádějí na 360 000 - to je víc než druhů rostlin -, ale každý rok je objeveno několik tisíc dosud neznámých. Když se britského filozofa a fyziologa J. B. S. Haldana, zakladatele populační genetiky, jednou zeptali, co si myslí o Bohu, odpověděl: "Určitě měl mimořádně rád brouky." Necháme-li stranou výjimečnou poctu, jíž se dostalo lidskému druhu tím, že je jediným nositelem myslící hmoty, čím to je, že se brouci stali nejúspěšnější skupinou ve vývoji živých tvorů? Především patří ke třídě hmyzu, což je pokolení, které se úspěšně začalo rozvíjet už v období karbonu před 300 miliony lety, dříve než souš opanovali velcí plazi. Jednou z jejich nesporných výhod je takzvaný exoskelet. Zatímco my máme vnitřní kostru, na níž jsou upevněny ostatní orgány, hmyz má tvrdou kůži neboli kutikulu, která drží tvar, aniž potřebuje vnitřní opěry. Velký "vynález", který to umožňuje, je chitin, látka podobná rostlinné buničině. Může být ohebný, což je důležité u kloubů, nebo velice tuhý a odolný tam, kde tvoří desky. Mezi vším hmyzem jsou brouci nejlépe pancéřovaní. Původně měli dva páry křídel jako všechen hmyz, ale přední pár postupně tvrdl v krovky, které chrání druhý pár, jenž slouží svému účelu - létání. Krovky k sobě přiléhají jako chlopně lastury a jsou dokonalým pouzdrem, jež se otevírá, mají-li se roztáhnout křídla složená pod ním. Výsledkem je obrněný vůz schopný podle potřeby létat.

Na břehu Nilu

2007-05-07T00:01:00.000-07:00

si samička chrobáka nasbírá hromádku ovčího trusu a uválí z něho kuličku o něco větší, než je sama. Až najde vhodné místo, zahrabe ji do země a uloží do ní vajíčko. Maličká bělavá larva, která se z něho vylíhne, se několik týdnů živí trusem z kuličky a pak se promění v nehybnou kuklu skoro připomínající mumii. Nakonec kukla praskne a vyleze z ní nový lesklý brouk, který se rychle vyhrabe na povrch. Její zvláštní chování upoutalo pozornost starých Egypťanů, kteří sice neporozuměli tomuto biologickému procesu rozmnožování a proměny, ale žasli nad tím, že z živočišného odpadu, jakým jsou výkaly, vzejde nový život. Tvůrce tohoto zázraku, Scarabeus sacer neboli vruboun posvátný, se pro ně stal uctívaným symbolem převtělování a věčného života. Brouci, mezi něž vruboun patří, nejsou věční, i když přebývají na naší planetě skoro 200 milionů let, tedy mnohem déle než člověk se svými prapředky. Jsou nejhojnějším řádem biosféry: představují čtvrtinu všech druhů.

PŘEBORNÍCI EVOLUCE

2007-05-06T05:11:00.000-07:00

Brouci představují čtvrtinu druhů živočišné říše. Jejich počet ani neznáme, protože se každým rokem objevují tisíce, o nichž se dosud nevědělo.
Mistrně se přizpůsobují jakémukoli prostředí a rozšířili se do všech končin naší planety: od ledovců velehor až po žhavé pouště. Někdy s nimi soupeříme o potravu, ale využíváme také spousty služeb, jež nám prokazují, často aniž o tom víme.

2007-05-02T02:22:00.000-07:00

J. Petr
Texty k obrázkům
1. Úlohy uvnitř úlu plní mladší včely. Úlohy mimo úl začnou plnit až v době, kdy jsou na vrcholu svých sil.
2. Dělnice čměláků vylétají z hnízda časně ráno a svou práci končí až pozdě navečer. Od sběru pylu a nektaru je neodradí ani pošmourné počasí. Jsou pilnější než pracovitostí vyhlášené včely.
3. Schema změn "profesí" mezi dělnicemi mravence Pogonomyrmex barbatus je do značné míry diktován změnami vnějších podmínek.

J. Petr

2007-04-26T13:11:00.000-07:00

Texty k obrázkům
1. Úlohy uvnitř úlu plní mladší včely. Úlohy mimo úl začnou plnit až v době, kdy jsou na vrcholu svých sil.
2. Dělnice čměláků vylétají z hnízda časně ráno a svou práci končí až pozdě navečer. Od sběru pylu a nektaru je neodradí ani pošmourné počasí. Jsou pilnější než pracovitostí vyhlášené včely.
3. Schema změn "profesí" mezi dělnicemi mravence Pogonomyrmex barbatus je do značné míry diktován změnami vnějších podmínek.

Zákonité proměny

2007-04-22T21:28:00.000-07:00

Hmyzí společenství prochází zákonitými proměnami. Na počátku bývá založena poměrně malým počtem jedinců, někdy jen jedinou oplozenou královnou. Proto mezi jeho první úkoly patří výstavba hnízda, sběr potravy a produkce dostatečného množství dělnic. Pokud se společenství hmyzu uchytí a překoná tuto počáteční, "rozjezdovou" fázi, čeká je období stabilizace. Společenství si vybuduje vlastní revír, vypořádá se s konkurenty v sousedství a vytvoří předpoklad pro produkci jedinců schopných pohlavního rozmnožování. Ti založí vlastní kolonii a celý proces začíná znovu.
Životnost kolonií bývá různě dlouhá, ale u některých druhů hmyzu dosahuje i několika desítek let. Celou tu dobu společenství velmi dobře fungují bez toho, že by jejich činnost někdo řídil. I komplikovaný systém může plnit své funkce na základě jednoduchých pravidel, jež určují chování jednotlivců. Výsledný efekt je často tak dokonalý, že i my lidé, kteří jsme pro řízení vlastní společnosti vynalezli řadu tu více tu méně důmyslných mechanismů a institucí, můžeme propadnout pocitům, že k dokonalosti "hmyzích států" má naše společenství ještě hodně daleko.

2007-04-21T01:32:00.000-07:00

Vzájemné kontakty mravenců regulují zřejmě i další činnosti příslušníků společenství. Průzkumníci například pozměňují trasu svých obhlídek podle toho, kolik mravenců na své průzkumné cestě potkávají, a to tak, aby měli co největší šanci dostat se tam, kde ještě nikdo průzkum neprováděl. Tak například řídí své cesty za potravou argentinští mravenci druhu Linepithema humile a zřejmě i řada dalších, o nichž to ale zatím jen tušíme.

Mravenci

2007-04-18T21:11:00.000-07:00

ale regulují počet kontaktů s ostatními. příslušníky společenstva i v opačném případě. Když zjistí, že potkávají příliš málo příslušníků vlastního společenství, pokoušejí se udržet jakousi minimální míru kontaktu tím, že se shlukují do skupinek, kde je možné kontakt s ostatními mravenci snáze udržet.
Četnost kontaktů hraje v životě mravenců důležitou roli i v případě střetu s cizími mravenci. Ukázal to názorně pokus, při němž bylo do různě velkých skupin mravenců přidáváno stejné množství vetřelců pocházejících z cizího mraveniště. Pokud se vetřelci smísili s malou skupinou "domácích pánů" setkávali se mravenci s vetřelci mnohem častěji než s příslušníky vlastního mraveniště a jejich obranná reakce byla proto velmi silná. Ve velkých skupinách se naopak vetřelci "naředili". Mravenci se střetávali se svými soky méně často a cítili jejich přítomnost jako menší hrozbu. Obranná reakce "domácích" tedy nebyla spouštěna například pachem cizích mravenců, protože pachových molekul vyprodukovali cizí mravenci v každém případě stejně. Síla obranného zákroku byla velkou měrou určována právě počtem vzájemných kontaktů mezi mravenci.

tykadlA

2007-04-16T21:32:00.000-07:00

Zdá se, že ano. Při setkání se mravenci často zkoumají tykadly. Ta jim slouží k vnímání pachových molekul. Tak si mohou mravenci navzájem prokazovat příslušnost k témuž mravenčímu společenství, ale zároveň si zřejmě předávají i další důležité informace. Mravenec pečlivě vnímá, kolik příslušníků vlastního mraveniště potká za určitý časový úsek. Pokud jich není moc, zastaví se s každým z nich a vymění si s ním pomocí tykadel informace. Změna nastane, když počet střetnutí přesáhne určitou mez. Mravenci se ani potom neignorují, ale omezí při střetu vzájemné kontakty prostřednictvím tykadel. Tím se mravenec vyhne nebezpečí, že by reagoval na podněty, které nejsou podstatné a za reakci vlastně nestojí. Pokud ale i při sníženém počtu kontaktů v husté populaci mravenců narazí například na úspěšné zásobovače, znamená to, že úspěšnost zásobovačů dosáhla v populaci mravenců poměrně vysoké úrovně. To může znamenat jen jediné - v blízkosti mraveniště se s velkou pravděpodobností nachází vydatný zdroj potravy a je na čase zapojit se do jeho využití

model chování

2007-04-11T21:20:00.000-07:00

Právě tento model chování mravenčího společenství umožňuje vysvětlit výhody větších kolonií. Počet vzájemných kontaktů mezi mravenci je závislý na mnoha okolnostech. Například na intenzitě pohybu mravenců nebo na na chování mravenců po vzájemném střetnutí. Nicméně hlavním faktorem ovlivňujícím četnost střetů mezi mravenci je počet členů kolonie. Členové větších společenství mají vyšší naději na setkání s jiným členem společenstva. Ve velké kolonii je vysoce pravděpodobné, že se signál v podobě mravence úspěšně plnícího svou úlohu dostane velmi rychle k mravencům, kteří vykonávají svou práci bez úspěchu nebo odpočívají. Velké kolonie proto mohou snáze a rychleji dosáhnout žádoucí rovnováhy mezi jednotlivými činnostmi.
Takový systém má i své slabiny. Zdroje potravy nerostou současně s kolonií mravenců. Proto s nárůstem počtu mravenců v mraveništi klesá procento úspěšných pokusů o opatření potravy. Ve srovnání s malými mravenčími koloniemi připadá na jednoho úspěšného zásobovače ve velkém mraveništi mnohem více mravenců, kteří hledají potravu marně. Je tu tedy poměrně hodně jedinců, kteří jsou ochotni vrhnout se na hledání potravy poté, co uvidí jediného úspěšného zásobovače přinášejícího do mraveniště kořist. Tito mravenci by ale vyrazili sbírat potravu, která v okolí mraveniště není k dispozici. Tím by jen mrhali silami. Řešení této nepříjemné komplikace se mravencům nabízí v podobě omezení vzájemných kontaktů, pokud počet mravenců na dané ploše přesáhne určitou mez. Mají ale mravenci možnost tohoto řešení využít?

Velikost kolonie a změny chování

2007-04-10T11:47:00.000-07:00

Co ale stojí v pozadí změny chování kolonie? Zcela jistě to není nějaké předávání zkušeností. Z toho nemusíme mravence a další společenský hmyz podezírat. Je ale zřejmé, že se reakce hmyzího společenství mění v závislosti na jeho velikosti. Zákonitosti těchto vztahů se snaží postihnout celá řada modelů. Žádný z nich není s to vysvětlit všechny děje v mravenčím společenství.
Jeden z nejúspěšnějších modelů předpokládá, že se mravenec rohodne plnit určitý úkol po té, co se střetl s mravencem, který právě tuto úlohu úspěšně plní. Tak se například mravenec rozhodne plnit roli zásobovače po střetu s jiným mravencem, který přináší do mraveniště potravu nebo je touto potravou alespoň silně cítit. Tuto úlohu plní mravenec tak dlouho, dokud se mu nestane, že stráví určitý čas marnými pokusy o její plnění. V situaci, kdy mravenec najednou "nemá co dělat", pak začne znovu "hledat práci" a při změně "profese" se nechá inpirovat mravenci, s nimiž se střetne. Rozložení pracovních úloh mezi dělnicemi mravenčího společenství se dostane do rovnováhy, pokud je každá z profesí stejně úspěšná při plnění svých úloh.

mravenčí společenství

2007-04-07T03:49:00.000-07:00

I když je jakékoli přirovnání mravenčího společenství s lidskou společností zavádějící, neubráníme se při pozorování mladých kolonií mravenců Pogonomyrmex barbatus označení "nerozvážné", zatímco starší kolonie budeme mít zřejmě chuť označit jako "rozumné".
Podkladem pro tato krajně nepřesná označení je chování mravenčích kolonií v případě střetu s příslušníky cizího mravenčího společenství. Pokud se zásobovači starší kolonie střetnou na své cestě za potravou s cizími zásobovači, vypraví se v příštích dnech za potravou na druhou stranu mraveniště. Zjevně nestojí o konflikt s cizími mravenci a dělají vše pro to, aby se mu vyhnuli. Pokud se ale do stejné situace dostanou zásobovači mladé mravenčí kolonie, vede příští den jejich cesta právě tam, kde se s cizími mravenci střetli. Zdá se, že dělníci z mladých kolonií po konfliktu se sousedy přímo prahnou. Zřejmě to souvisí s jejich potřebou vymezit si dostatečně velký prostor pro další rozvoj kolonie. Zabrat pro sebe oblasti, které kolonie zatím není schopna využít, ale které bude potřebovat ve chvíli, kdy dosáhne plné velikosti. Velké kolonie mají areál stabilizovaný, obsazený dostatečným počtem svých příslušníků a z konfliktu se sousedy nemohou mnoho získat.

Živočichové

2007-04-03T21:43:00.000-07:00

často řeší své životní situace standardními postupy odzkoušenými předchozími generacemi. Stejně to platí i pro kolonie mravenců Pogonomyrmex barbatus. Jejich schopnost adekvátní správné reakce na momentální situaci se ale mění s věkem a velikostí kolonie. U větších mravenčích společentství se vyvinula zřetelná schopnost kompenzace nepříznivých dopadů standardně využívaných postupů. Velké mravenčí kolonie se tak stávají výrazně odolnějšími proti působení nepříznivých vnějších vlivů. Mladé, a tudíž i malé kolonie mravenců se často chovají nevypočitatelně. Na stejnou situaci jsou v odstupu několika týdnů schopny zareagovat zcela odlišně. Větší, starší kolonie ale jako kdyby již získaly "zkušenosti". Reagují na daný podnět z vnějšího prostředí vždy stejně. Ustálená volba optimálního postupu tyto kolonie opět staví do výhodnější pozice.
"Nerozvážné" mládí a "rozumné" stáří?

Situace je ještě komplikovanější.

2007-04-02T21:55:00.000-07:00

Hmyzí společenstva se v mnoha směrech chovají způsobem, který nás nutí vnímat je jako individua. Zdá se například, že jsou schopna rozvíjet své reakce na vnější podněty s tím, jak stárnou. Pro příklad si opět zajdeme na severoamerický kontinent k mravencům druhu Pogonomyrmex barbatus. Tito mravenci žijí v koloních, které zakládá jediná samička oplodněná samečky během svatebního letu. Mravenčí kolonie se může rozrůst na mnoho tisíc jedinců, z nichž všichni jsou potomky královny, která zajišťuje kolonii přísun nových a nových dělnic pod dobu až 20 let. Za dva roky žije v kolonii asi 2 000 mravenců, o tři roky později jich obývá mravenčí společenství okolo 12 tisíc.
Je zajímavé, jak rozdílně reagují různě velké mravenčí kolonie na stejné podněty. Jak jsme si již řekli, přítomnost překážek u vchodu do mraveniště nebo narušení zásobovacích stezek vyvolá u mravenčích zásobovačů přechod na údržbářskou profesi. V případě, že nastanou obě komplikace současně, mění se v malých mravenčích kolonií na údržbáře poměrně velké množství zásobovačů. To není pro kolonii příliš výhodné, protože může váznout zásobování mraveniště. Velké kolonie se ale dokážou tomuto nepříznivému trendu vyhnout. Ani při rozsáhlém poškození mraveniště neuvolní pro jeho opravu tolik dělnic, aby se tím narušilo zásobování.

Dělnice hmyzích společenství

2007-04-01T21:32:00.000-07:00

jsou schopny rozeznat i to, jaký úkol plní dělnice, s níž se právě střetli. Vodítkem jim jsou zřejmě pachové stopy. Každá práce poznamená toho, kdo ji vykonává, určitým pachem. Například zásobovač načichne potravou, kterou přináší do hnízda. I na tento podnět je zřejmě schopen jednotlivý příslušník hmyzího společenství zareagovat. Dokládají to sledování severoamerických mravenců druhu Pogonomyrmex barbatus.
Dělnice těchto mravenců vykonávají mimo mraveniště čtyři základní povolání - "zásobovači" shánějí v okolí mraveniště potravu, "hlídači" střeží bezpečí celého společenství, "údržbáři" zabezpečují stavbu a opravy mraveniště a "popeláři" se starají o odpadní materiál produkovaný mraveništěm. Pokud se v blízkosti mraveniště objeví vydatný zdroj potravy, připojí se k úsilí zásobovačů i hlídači, popeláři a údržbáři. Ucpání vchodu do mraveniště mobilizuje zásobovače, ale i příslušníky některých profesí z nitra mraveniště k tomu, aby pomohli údržbářům. Stejně tak musí zaskočit zásobovači za údržbáře i v případě, že se objeví překážky na cestičkách, které zásobovači používají na svých výpravách za potravou. Útok cizích mravenců na mravenčí kolonii vyvolá u udržbářů jejich bleskové "přeškolení" na hlídače.

Osobní kontakt

2007-04-01T02:02:00.000-07:00

Jak ale mravenci dospějí k těmto rozhodnutím? Nikdo z nich není schopen počítat a nebo chápat celkovou situaci v mraveništi. Nikdo z nich nezavolá: "Hej! Je zapotřebí ještě padesát mravenců tady na tom místě, musíme tady vykonat tuto práci!" Místo toho zřejmě každý jedinec reaguje na situaci ve svém bezprostředním okolí, která ale odráží celkovou situaci ve hmyzím společenství. Pro chování jednotlivce je tedy určující jeho kontakt s ostatními příslušníky společentství.
Létavky vos z rodu Polybia mají na vybranou, zda budou přinášet do hnízda potravu, nebo materiál na rozšíření hnízda. Rozhodnutí létavky se odvíjí od toho, jak dlouho musí čekat, než si od ní stavitelé převezmou dřevitou kaši pro výrobu papíroviny hnízda. Čím více materiálu mají k dispozici nebo čím méně jej potřebují, tím déle nechají létavku čekat. Pokud nezájem o dřevitou kaši dosáhne určité úrovně, snaží se létavka z dalšího letu přinést potravu.

2007-03-31T02:02:00.000-07:00

Celkem překvapivě entomologové zjistili, že pracovní zařazení včelích dělnic je poplatné i jejich genetickým vlohám. Včelí královna se během svatebního letu páří s více trubci. Každý z nich uloží své pohlavní buňky do zásobní schránky v těle královny, z níž jsou pak oplozována vajíčka po celý život královny. Tak lze mezi potomstvem jedné matky nalézt dělnice s geny zděděnými po různých otcích. Ukazuje se, že tyto genetické vlohy rovněž určují sklon jednotlivých dělnic k plnění určitých úloh. Je to o to pozoruhodnější, že trubci sami tyto úkoly většinou nikdy neplní.
Jakkoli jsou vnitřní faktory pro dělbu práce ve společenství hmyzu důležité, pro jeho bezvadný chod je nezbytné, aby společenstvo reagovalo i na podněty vnějšího prostředí. Pod tlakem vlivů z vnějšího prostředí mění jednotliví členové hmyzího společenství své aktivity. Například prudký úbytek starších včel létavek vede ve včelstvu k tomu, že mladé včely zaměstnané uvnitř úlu opustí své dosavadní "zaměstnání" a začnou plnit úlohu létavek mnohem dříve, než by tomu bylo za obvyklých okolností. Pokud se v blízkosti mraveniště objeví nový, vydatný zdroj potravy, pak se řada mravenců přestane zabývat svou dosavadní činností, například stavbou mraveniště nebo jeho úklidem, a vrhne se na zásobování mraveniště. Naopak, pokud například letní liják poškodí mraveniště, přestanou mnozí dělníci shánět potravu a začnou likvidovat škody napáchané přívalem vod.

spolecenstvo

2007-03-28T21:51:00.000-07:00

Je zřejmé, že chování společenstva hmyzu určují jak vnitřní, tak i vnější faktory. Příklad působení vnitřních faktorů poskytují společenstva některých druhů mravenců, u nichž se vyskytují dělnice několika velikostí. Právě vzrůst pak předurčuje dělnici k plnění zcela určitých úkolů. Malé dělnice shánějí potravu, zatímco velké dělnice plní úkoly při obraně mraveniště. Tyto případy předurčení dělnic k určité činnosti odlišnou tělesnou stavbou jsou ale spíše výjimkou. U většiny druhů mravenců se dělnice velikostí neliší a stejně je tomu i u dalších druhů společenského hmyzu - včel a vos.
Dalším vnitřním faktorem může být věk. Zvláště u včely medonosné je dobře prostudován sled činností, které včelí dělnice během svého života vykonává. Mladé dělnice začínají prací uvnitř úlu, starší pak zakončují svůj život nejnáročnější funkcí včely létavky, která sbírá nektar a pyl a nosí jej do úlu. Je to činnost nesmírně vyčerpávající a v plné sezoně ji včela nevydží vykonávat dée než tři týdny. Pak se doslova ulétá k smrti.

A přitom

2007-03-27T22:15:00.000-07:00

ani jeden z mravenců neřídí činnost druhých obyvatel mraveniště. Ani královna, navzdory svému jménu, neplní roli organizátora, který přesně zná potřeby mraveniště, jeho momentální stav a určuje, jaká opatření je třeba provést pro optimální chod celého společenství.
Příroda zná podobných systémů mnohem více. Složité biochemické procesy uvnitř živých buněk zahrnují velká množství různých molekul, přičemž žádná z nich neřídí chování ostatních, a přesto probíhají životní děje v buňce bez zadrhnutí. V našem mozku v dokonalé souhře fungují miliony jednotlivých nervových buněk, aniž by kterákoli z nich měla výsadní postavení, znala potřeby ostatních buněk a prosazovala zásahy ve prospěch naplnění těchto potřeb. I proto je studium společenského hmyzu nesmírně zajímavou činností. Pomáhá nám pochopit, jak může i komplikovaný systém plnit širokou škálu funkcí a vypořádávat se s nemalými nároky měnícího se prostředí na základě omezeného množství poměrně jednoduchých pravidel určujících chování jednotlivých prvků systému.
Vnitřní a vnější faktory

Hmyzí státy

2007-03-26T22:15:00.000-07:00

Lidské společenství je od prvopočátků závislé na řízení a organizaci svých aktivit. Lov mamuta, stavba pyramid nebo let na Měsíc - nic by se neuskutečnilo, kdyby tato činnost nebyla řízena. Lidské dějiny jsou plné známých i neznámých organizátorů - náčelníků pravěkých tlup, faraonů, králů a císařů, prezidentů, šéfů firem a výzkumných projektů, kteří tu více tu méně úspěšně rozhodovali a řídili lidskou společnost.
Řídit a organizovat
je nesmírně náročné. Už jen získání potřebných informací a jejich správné vyhodnocení představuje nelehký úkol. Rozhodnout a prosadit realizaci tohoto rozhodnutí představuje další zapeklitý oříšek. Přesto existují složitá společenství, která fungují bez toho, aby některý z jejich jedinců zaujímal výsadní řídicí postavení. Společenství hmyzu jakými jsou termiti, mravenci nebo včely plní nejednu úlohu lidského státu. Mravenci například stavějí složitá hnízda, brání svá teritoria před vetřelci, udržují svá sídliště v čistotě a pořádku, pečují o potomstvo, berou do otroctví jiné mravence, pěstují ve svých mraveništích houby.

listokaz zahradní,

2007-03-25T21:53:00.000-07:00

hnojník obecný, chrobák velký, vruboun posvátský
- Tesaříkovití - tesařík obrovský, kozlíček dazule
- Mandelinkovití - madelinka bramborová, dřepčík polní
- Zrnokazovití - zrnokaz hrachový, čočkový
- Nosatcovití - pilous černý, květopas jabloňový, rýhonosec řepný
- Kůrovcovití - lýkožrout smrkový, bělokaz ovocný
ř. Dvoukřídlí - Dlouhorozí - tiplice zelená, komár pisklavý, anofela čtyřskvrnná, bedlobytka hřibová, bejlomorka buková, pakomár kouřový
- Krátkorozí - ovád hovězí, bzikavka dešťová, pestřenka rybízová, trubcová, vrtule třešnová,

řád Brouci

2007-03-25T02:58:00.000-07:00

- Masožraví - Svižníkovití - svižník polní
- Střevlíkovití - střevlík měděný, fialový, krajník pižmový, hrbáč osenní
- Potápníkovití - potápník vroubený
- Všežravý - Vodomilovití - vodomil černý
- Mrchožroutovití - hrobařík obecný
- Drabčíkovití - drabčík zdobený
- Světluškovití - světluška menší
- Kovaříkovití - kovařík černoskvrnný
- Krascovití - krasec měďák
- Kožojedovití - kožojed obecný
- Lesknočkovití - slunéčko sedmitečné
- Slunéčkovití - slunéčko sedmitečné
- Červotočovití - červotoč umrlčí, spižní
- Pestrokrovečníkovití - pestrokrovečník včelí, mravenčí
- Majkovití - majka obecná
- Potemníkovití - potemník moučný
- Roháčovití - roháč obecný
- Vroubounovití - zlatohlávek Goliáš, herkules antilský, chroust obecný, zlatohlávek zlatý,

2007-03-24T02:21:00.000-07:00

Dvoukřídlí – plně vyvinutý pouze 1 pár křídel, druhý zakrněl, pár složených očí, 3 jednoduchá očka

Dlouhorozí - dlouhá tykadla, úzké, křehké tělo. Komár pisklavý, Bedlobytka hřibová, Bejlomorka buková.

Krátkorozí – krátká tykadla , zavalité tělo. Ovád hovězí, Octomilka obecná, Střeček koňský, Moucha domácí, Bodalka stájová, Masařka obecná, Bodalka Tse-tse.

Blechy – drobný hmyz, bodavě – sací ústrojí, třetí pár nohou uzpůsoben ke skákání. Blecha morová, Blecha obecná.

Chrostíci – nitkovitá tykadla, slabé kráčivé končetiny. Chrostík velký.

Motýli – malá hlava, dlouhá tykadla, sací ústrojí, 2 páry křídel. Denní motýli – úzké tělodlouhá, kyjovitá tykadla. Noční motýli – statné tělo s mohutně vyvinutým hrudním svalstvem. Lišajové. Můry. Večerní motýli - statné tělo s mohutně vyvinutým hrudním svalstvem

Brouci

2007-03-22T02:06:00.000-07:00

– první pár křídel přeměněn v chitinové krovky, pod nimi blanitá křídla, kousavé ústní ústrojí. Střevlíkovití – velmi pohybliví, na hlavě silná kusadla. Střevlík měděný, Střevlík Zlatolesklý, Střevlík kožitý, Střevlík fialový. Potápníkovití – Potápník vroubený. Vodomilovití – Vodomil černý. Mrchožroutovití – hrobařík obecný. Drabčíkovití – Drabčík zdobený. Světluškovití – Světluška menší. Kožojedovití – Kožojed obecný. Vrubounovití – Zlatohlávek Goliáš, Herkules antilský, Chroust obecný, Zlatohlávek zlatý. Tesaříkovití – Tesařík obrovský, Tesařík piluna, Tesařík obecný. Nosatcovití – Klikoroh borový, Pilous černý.

Blanokřídlí

2007-03-21T01:50:00.000-07:00

– 2 páry blanitých, řídce žilkovaných křídel, kousací nebo lízavé ústní ústrojí, pár velkých složených očí, 3 jednoduchá očka. Širopasí – zadeček přisedající k hrudi těsně a široce. Pilatka švestková, Pilořitka velká. Štíhlopasí – zadeček k hrudi připojen tenkou stopkou, samičky mají zadeček ukončen kladélkem nebo žahadlem. Žlabatky – drobný hmyz, dlouhá tykadla. Žlabatka duběnková, Žlabatka listová, Žlabatka růžová. Lumci, Lumčíci – nelomená tykadla, prazitoidé. Lumčík žlutonohý. Kutilky – Kutilka písečná, Květolib včelí. Samotářské včely - pískorypka bělopásá, drvodělka fialová. Mravenci – velká hlava, lomená tykadla, pár složených očí, tři jednoduchá očka, kousavé ústní ústrojí. Mravenec lesní, Mravenec dřevokazný, Mravenec obecný, Mravenec žlutý. Vosy a Sršni – Vosa útočná, Sršeň obecná. Čmelák zemní. Včela mdonosná.

Stejnokřídlí

2007-03-19T23:02:00.000-07:00

– 2 páry blanitých křídel, bodavě – sací ústní ústrojí, často bezkřídlí. Křísi – blanitá křídla. Cikáda sedmnáctiletá, Cikáda chlumní. Mery – Mera jabloňová. Mšice – z oplozených vajíček se líhnou pouze samičky, množí se partenogeneticky. Mšice maková, Mšice broskvoňová. Červci – pohlavní dvojtvárnost – samičky bezkřídlé, nepohyblivé, samečkové okřídlení. Puklice švestková.

Ploštice – ploché tělo s předohrudním štítem a předními křídly tvořícími polokrovky. Bodavě – sací ústní ústrojí. Splešťule blátivá, Znakoplavka obecná, Ruměnice pospolná, Kněžice zelná, Štěnice domácí, Vodoměrka štíhlá.

Střechatky – kousavé ústní ústrojí, volné hrudní články. Střechatka obecná.

Dlouhošíjky – protáhlé tělo, dlouhá mnohočlánková tykadla, dva páry hustě žilkovaných křídel. Dlouhošíjka žlutonohá.

Síťokřídlí – kousací ústní ústrojí, protáhlé křehké tělo, 2 páry dlouhých blanitých křídel – mimořádně hustá žilkovina. Zlatoočka skvrnitá.

Srpice – hlava protažena v srpovitý rypáček, mnohočlánková tykadla, velké složené oči. 2 páry úzkých blanitých křídel. Srpice obecná.

Kudlanky

2007-03-18T02:43:00.000-07:00

– dravý, teplobytný hmyz, hlava trojúhelníkovitám, nese po stranách složené oči, dlouhá nitkovitá tykadla, mohutné kousací ústrojí, manželský kanibalismus. Kudlanka nábožná.

Strašilky – Pakobylka indická

Rovnokřídlí – přední pár křídel přeměněn v kožovité krytky, druhá pár je blanitý, kousavé ústní ústrojí, skákavé zadní nohy.Kobylky – dlouhá nitkovitá tykadla, v holeni 1 páru noh je zvukové ústrojí. Kobylka zelená, Kobylka hnědá, Cvrček polní, Cvrček domácí, Krtonožka obecná. Sarančata – krátká tykadla, sluchové ústrojí v 1 zadečkovém článku. Saranče modrokřídléSaranče vrzavé, Saranče stěhovavé.

Vši – ploché, bezkřídlé, ektoparazité savců. Veš dětská, Veš šatní, Veš muňka.