Monday, May 09, 2011

Cvrček domácí

Cvrčky domácí však můžeme také chovat v jediném dobře uzavřeném větším
prostoru, např. akváriu, kovové nebo dřevěné krabici apod. Dno posypeme su-
chým pískem a vložíme tam několik misek nebo krabiček s vlhkou prstí na snášení
vajíček. I tato nádoba musí mít vlastní tepelný zdroj, který je schopen udržovat
teplotu 30 až 35 oC. Zbytek prostoru vyplníme dřevitou vlnou, hoblovačkami, vlni-
tou lepenkou nebo zmačkaným balicim papírem. V tomto materiálu dospělý hmyz
odpočívá a malé nymfy najdou úkryt, který je nutný vzhledem ke kanibalistickým
choutkám velkých nymf a cvrčků. Pro tuto jejich vlastnost učiníme lépe, když kra-
bičky s prstí, do kterých samičky v několika dnech snesou množství viditelných po-
dlouhlých vajíček, umístíme do jiné chovné nádoby. Usnadníme si tím také poz-
dější odběr cvrčků, neboť odpadne vybírání mezi nestejně velkým hmyzem.
Dříve než cvrčky ptákům předložíme, můžeme je dát v krabičce na chvíli do
chladničky. Cvrčci ztratí pohyblivost a nerozutečou se dříve, než je ptáci zkonzu-
mují.

Tuesday, March 08, 2011

Cvrček domácí

(Gryllullus domesticus) je také velmi vhodný pro krmení
ptáků. Jeho největší výhodou je, že můžeme zkrmovat podle potřeby hmyz všech
velikostí od vylíhlých nymf velikosti drobné mušky octomilky (Drosophila) až do
dorostlých cvrčků. Jedinou nevýhodou je jeho velká pohyblivost. Snadno uniká
do bytových prostorů, kde sice neškodí, ale vytrvale vyluzuje jednotvárné zvuky.
Proto musíme mít chovné nádoby dobře uzavřené a umístěné nejlépe v nějakém
pomocném prostoru. Abychom urychlili vývoj cvrčků, obstaráme si tepelný zdroj
na zvýšení teploty v odchovnách. Důležité je získat chovný materiál z kmene, kte-
rý nemá kanibalistické sklony.
K chovným účelům si pořídíme sadu velkých okurkových lahví. Na dno nasy-
peme 4 centimetry vysokou kyprou humózni půdu, kterou udržujeme mírně vlhkou, aby
tam samičky mohly klást vajíčka a vylíhlé nymfy mohly vylézt snadno na povrch.
Dospělým cvrčkům vložíme do láhve svinutou rolovanou lepenku a nádoby uza-
vřeme hustou tkaninou. Umístíme je do tepelně izolované bedny, nejlépe s dvoji-
tými stěnami vyplněnými skelnou vatou. V této bedně instalujeme tepelný zdroj
(spirálu, infrazářič nebo topný kabel o 15 Watech), který tam udržuje teplotu 30 až
35 oC. Samičky žijí při této teplotě asi 1 měsíc a snášejí, podle toho, jak a čím je
krmíme, až 100 vajíček denně. Po 14 až 16 dnech se líhnou mladé nymfy, o málo
větší než mšice, a rychle rostou. Po 6 až 8 týdnech jim narůstají křídla a za dal-
ších 3 až 5 dní jsou dospělé.

Cvrček domácí

(Gryllullus domesticus) je také velmi vhodný pro krmení
ptáků. Jeho největší výhodou je, že můžeme zkrmovat podle potřeby hmyz všech
velikostí od vylíhlých nymf velikosti drobné mušky octomilky (Drosophila) až do
dorostlých cvrčků. Jedinou nevýhodou je jeho velká pohyblivost. Snadno uniká
do bytových prostorů, kde sice neškodí, ale vytrvale vyluzuje jednotvárné zvuky.
Proto musíme mít chovné nádoby dobře uzavřené a umístěné nejlépe v nějakém
pomocném prostoru. Abychom urychlili vývoj cvrčků, obstaráme si tepelný zdroj
na zvýšení teploty v odchovnách. Důležité je získat chovný materiál z kmene, kte-
rý nemá kanibalistické sklony.
K chovným účelům si pořídíme sadu velkých okurkových lahví. Na dno nasy-
peme 4 centimetry vysokou kyprou humózni půdu, kterou udržujeme mírně vlhkou, aby
tam samičky mohly klást vajíčka a vylíhlé nymfy mohly vylézt snadno na povrch.
Dospělým cvrčkům vložíme do láhve svinutou rolovanou lepenku a nádoby uza-
vřeme hustou tkaninou. Umístíme je do tepelně izolované bedny, nejlépe s dvoji-
tými stěnami vyplněnými skelnou vatou. V této bedně instalujeme tepelný zdroj
(spirálu, infrazářič nebo topný kabel o 15 Watech), který tam udržuje teplotu 30 až
35 oC. Samičky žijí při této teplotě asi 1 měsíc a snášejí, podle toho, jak a čím je
krmíme, až 100 vajíček denně. Po 14 až 16 dnech se líhnou mladé nymfy, o málo
větší než mšice, a rychle rostou. Po 6 až 8 týdnech jim narůstají křídla a za dal-
ších 3 až 5 dní jsou dospělé.

Wednesday, February 09, 2011

Čmeláci

Čmeláci, rod hmyzů včelovitých (Apidae), žijících ve společnostech pouze jednoletých, jež se skládají
ze samic (matek), dělnic a samců; na zimu hynou samci i dělnice, oplozené samice pak přezimují v
různých úkrytech, a z jara zakládá každá opět hnízdo nové. Některé druhy hnízdí se pod zemí, nejraději
v opuštěných děrách myších, krtčích a pod, mezi kamením nebo pod mechem; samice snášejí pyl z různých
květů, s jara hlavně z rozl. stromů jehnědokvětých, nabalujíce si jej na dlouhé, tuhé chloupky širokých
holení zadních (»košíčky«); směšují jej se šťavou medovou a připravují tak potravu pro mladé larvy.
Souvislých pláství voskových [Čmeláci] nestavějí, hotoví však také buňky z vosku hnědého a měkkého
v rozličné velikosti a k různému účelu. Do větších buněk samice snášejí potravu a vždy po několika
vajíčkách, larvy dorůstající rozšiřují pak buňku tu hrbolovitě na všecky strany a posléze se v ní
zapřádají v zámotky vejčité a hladké. S počátku líhnou se toliko dělnice, jež matce své pomáhají
opatřovati zásoby potravní, později pak menší samičky, které snášejí neoplozená vajíčka samčí; nejpozději
objevují se ve hnízdě velké samice, které se ku konci léta páří a jediné z celého hnízda přezimují.
Mimo buňky jmenované [Čmeláci] hotoví též buňky menší na zásoby medu a pylu: prázdné zámotky kuklové
upravují též na buňky zásobní.-Dle způsobu života rozeznáváme dva rody [Čmeláci]-áků: [Čmeláci]-áky
pravé (Bombus Fab., v Čechách 18 druhů), stavějící hnízda a snášející pyl ke krmení mláďat, a [Čmeláci]-áky
příživné (Psithyrus Lep., v Čechách 6 druhů), kteří vlastních hnizd nemají a žijí pohostinsky ve
hnízdech určitých druhů [Čmeláci]-áků pravých, jimž vajíčka svá podkládají podobně jako kukačky
rozl. ptákům. [viz obrázek č. 1000. Čmelák zemní (Bombus terrestris L.), samička, dělnice a hnízdo
z části odkryzé. V přiroz. vel. ] Jednotlivé druhy [Čmeláci]-áků rozeznávají se, někdy velmi nesnadno,
dle povahy a barvy srsti, jakož i dle plastických známek na různých částech těla; některé vyskytují
se i v četných odrůdách, jež činí přechod mezijednotlivými druhy. Nejznámější druhy našich [Čmeláci]-áků
pravých jsou: Veliký, černý [Čmeláci]-ák skalní (Bombus lapidarius L.) se zadečkem na konci ohnivě
červeným, menší černý, huňatý a žlutě páskovaný [Čmeláci]-ák luční (B. pratorum L.), žlutavý, černě
a rezavě páskovaný [Čmeláci]-ák lesní (B. silvarum L.), žlutý [Čmeláci]-ák polní (B. agrorum Fab.)
s hrudí nahoře rezavě červenou a černě páskovaným zadkem, [Čmeláci]-ák zahradní (B. hortorum L.),
černý se zadkem na konci bílým a 2 zlatožlutými páskami na hrudí, a podobný [Čmeláci]-ák zemní (B.
terrestris L., vyobr. č. 1000.), jenž má však toliko jednu žlutou pásku na přední části hrudi. Z
[Čmeláci]-áků příživných nejčastěji se vyskytuje Psithyrus rupestris Fab., veliký, černý, se zadkem
na konci červeným a křídly silně začernalými, P. campestris Fab. se 2 žlutými páskami na hrudi,
a P. vestalis, podobný, se zadkem na konci bělavým.-Mimo jmenované [Čmeláci]-áky příživné žijí ve
hnízdech [Čmeláci]-áků pravých též četní cizopasníci, kteří hubí larvy a kukly [Čmeláci]-áků; zvláště
jsou to rozl. druhy kodulek (Mutilla), much z rodu prosvitek (Volucella), hlavulí (Myopa) a očnatek
(Conops), housenky mole Aphomia colonella, larvy majek (Meloé). LD.

Tuesday, March 16, 2010

They're good at this stuff. Really good. But now they propose to become
something else as well; a coherent city of information, its architecture
planned from the ground up. And they expect that whole highways of data
will flow into and through their city. Yet they also seem to expect that
this won't affect them. And that baffles us, and perhaps it baffles the
Singaporeans that it does.

Myself, I'm inclined to think that if they prove to be right, what will
really be proven will be something very sad; and not about Singapore, but
about our species. They will have proven it possible to flourish through
the active repression of free expression. They will have proven that
information does not necessarily want to be free.

But perhaps I'm overly pessimistic here. I often am; it goes with the
territory. (Though what could be more frightening, out here at the deep
end of the 20th century, than a genuinely optimistic science fiction
writer?) Perhaps Singapore's destiny will be to become nothing more than a
smug, neo-Swiss enclave of order and prosperity, amid a sea of
unthinkable...weirdness.

Dear God. What a fate.

Fully enough to send one lunging up from one's armchair in the atrium
lounge of the Meridien Singapore, calling for a taxi to the fractal-free
corridors of the Airtropolis.

But I wasn't finished, quite. There'd be another night to brood about the
Dutchman.

I haven't told you about the Dutchman yet. It looks like they're going to
hang him.


Man Gets Death For Importing 1 Kg of Cannabis

A MALAYAN man was yesterday sentenced to death by the High Court for
importing not less than 1 kg of cannabis into Singapore more than two
years ago.

Mat Repin Mamat, 39, was found guilty of the offense committed at the
Woodlands checkpoint on October 9, 1991, after a five-day trial.

The hearing had two interpreters.

One interpreted English to Malay while the other interpreted Malay to
Kelantanese to Mat Repin, who is from Kelantan.

The prosecution's case was that when Mat Repin arrived at the checkpoint
and was asked whether he had any cigarettes to declare, his reply was no.

As he appeared nervous, the senior customs officer decided to check the
scooter.

Questioned further if he was carrying any "barang" (thing), Mat Repin
replied that he had a kilogram of "ganja" (cannabis) under the petrol tank.

In his defense, he said that he did not know that the cannabis was hidden
there.

The Straits Times 4/24/93


The day they sentenced Mat Repin, the Dutchman was also up on trial.
Johannes Van Damme, an engineer, had been discovered in custody of a
false-bottomed suitcase containing way mucho barang: 4.32 kilograms of
heroin, checked through from Bangkok to Athens.

The prosecution made its case that Van Damme was a mule; that he'd agreed
to transport the suitcase to Athens for a payment of US$20,000. Sniffed
out by Changi smackhounds, the suitcase was pulled from the belt, and Van
Damme from the transit lounge, where he may well have been watching
Beaver's dad explain the Feast of the Hungry Ghosts on a wall-mounted Sony.

The defense told a different story, though it generally made about as much
sense as Mat Repin's. Van Damme had gone to Bangkok to buy a wedding ring
for his daughter, and had met a Nigerian who'd asked him, please, to take
a suitcase through to Athens. "One would conclude," the lawyer for the
defense had said, "that either he was a nave person or one who can easily
be made use of." Or, hell, both. I took this to be something akin to a
plea for mercy.

Johannes Van Damme, in the newspaper picture, looks as thick as two bricks.

I can't tell you whether he's guilty or not, and I wouldn't want to have
to, but I can definitely tell you that I have my doubts about whether
Singapore should hang him, by the neck, until dead - even if he actually
was involved in a scheme to shift several kilos of heroin from some
backroom in Bangkok to the junkies of the Plaka. It hasn't, after all, a
whole hell of a lot to do with Singapore. But remember "Zero Tolerance?"
These guys have it.

And, very next day, they announced Johannes Van Damme's death sentence. He
still has at least one line of appeal, and he is still, the paper notes,
"the first Caucasian" to find his ass in this particular sling.


"My ass," I said to the mirror, "is out of here." Put on a white shirt
laundered so perfectly the cuffs could slit your wrists. Brushed my teeth,
ran a last-minute check on the luggage, forgot to take the minibar's
tinned Australian Singapore Sling home for my wife.

Made it to the lobby and checked out in record time. I'd booked a cab for
4 AM, even though that gave me two hours at Changi. The driver was asleep,
but he woke up fast, insanely voluble, the only person in Singapore who
didn't speak much English.

He ran every red light between there and Changi, giggling. "Too early
policeman...."

They were there at Changi, though, toting those big-ticket Austrian
machine pistols that look like khaki plastic waterguns. And I must've been
starting to lose it, because I saw a crumpled piece of paper on the
spotless floor and started snapping pictures of it. They really didn't
like that. They gave me a stern look when they came over to pick it up and
carry it away.

So I avoided eye contact, straightened my tie, and assumed the position
that would eventually get me on the Cathay Pacific's flight to Hong Kong.

In Hong Kong I'd seen huge matte black butterflies flapping around the
customs hall, nobody paying them the least attention. I'd caught a glimpse
of the Walled City of Kowloon, too. Maybe I could catch another, before
the future comes to tear it down.