Chaloupku

měli vystavěnou ve stráni pod ja¬lovcem a krytou suchým špendličím. Brouček si vylezl na stříšku, spustil se, letěl až k palouku a přes celý palouk až k dubu a zas zpátky až na stříšku, pak se zas spustil a letěl až k dubu a ještě zas zpátky. A když už byl celý udýchaný a křidél¬ka ho bolela, sedl si a odpočinul. A zas se spustil a zas letěl až k palouku a přes celý palouk až k dubu a zas zpátky až na stříšku, a zas se spustil a letěl až k dubu a zas zpátky a ještě se spustil a letěl rovnou čarou pod dub ke kmotřičce.
"Kmotřičko, jestlipak už jste vzhůru?" - "I Broučku, bodejť bychom nebyli!" - "A Beruška také?" - "Bodejť bych nebyla, Broučku! Copak nám neseš?" - "Já? Nic. Ale pane, to už umím lítat! Od našich až sem a zas k našim a zas sem a zas k našim a zas sem a jakoby nic. Že bys to nedovedla?" – „I však já jsem beruška a nejsem žádný brouček! Vaše maminka, myslím, také moc lítat neumí ." - "Moc ne . Ale pane, já jsem dnes ráno spadl z postele!" - "A tos křičel, viď!" - "A jakpak to víš? Copaks to slyšela?" - "I nesly¬šela, ale to já už vím, že jsi takový křikloun." - "Že jsem křikloun? Ó - ty Berouši! - -"