kmotříček

A kmotříček také poslouchá a kmotřička také, a Beruška, ta teprv poslouchá! A ty pořád ještě vzlykáš a jsi takový umouněný."
Brouček: "Maminko, já se půjdu koupat." - A maminka: „Jdi, jdi!" Však ona věděla, že se jí Brouček neutopí. A Brouček se šel koupat. Ale ne do potoka. Dole na palouku byla vysoká tráva a rosa na ní jako granáty. Brouček se rozběhl a hup do trávy, jak byl dlouhý a široký, a házel sebou, až se tráva prohýbala. Pak vylezl, rozběhl se a zas hup do rosy, až to kolem stříkalo. A když se už dost vykoupal, vyskočil si na větvičku, rosu ze sebe setřepal, a frr - rovnou čarou pod dub ke kmotřičce.
U okna se zastavil. "Beruško, už se nezlobíš?" - "Copak bych se, Broučku, zlobila?" - "Pane, to jsem se vykoupal. Jestlipak ty umíš také pla¬vat?" - "I ne. Kdepak bych já uměla plavat?" -"Pane, já umím plavat!" - "I nechť, Broučku! Já musím jít mamince pomoci." - "Kdepak je kmo¬třička?" - "Seká na dvorku chvojí. Pojď se podí¬vat!"