To se Broučkovi líbilo

a už zas lítal. Vylezl si na stříšku, spustil se a letěl - letěl v druhou stranu až ke kaštanům a hned zas zpátky až na stříšku. Ale dál se mu jaksi nechtělo. Zůstal sedět, a tu najednou vidí, že se jim začíná z komína kouřit. A už seděl na komíně. "Maminko, copak se vám na ohništi chytá?" - "I nic, holečku! Já si chci udělat na polívku jíšku." - "A že vám to, mamin¬ko, zafouknu!" - "Ne, ne, já nechci. Necháš to¬ho!"
Ale Brouček přece foukal, a už by to byl málem
zhasil, kdyby byla maminka honem nepřiložila trochu suchého chvojí. Plamen vyšlehl, za ním se valil kouř, a Brouček počne křičet a křičí a křičí a leze ze stříšky dolů. "Ach maminko, maminko; ach, ach maminko!" - "A copak zas, Broučku?" - "Ach maminko, když mně ten kouř vlezl do očí!" - "Vidíš, ty škaredý Broučku! Dobře tak, když nechceš poslouchat. Nevíš, co ti tatínek při¬kazoval a zač se ráno modlíme? Počkej, počkej, já to všecko povím." - "Ale maminko, když mně vlezl ten kouř do očí a tak mě štípal!" - "I to ti patřilo, a ještě dostaneš, až tatínek přiletí. To bu¬de z tebe krásný brouček!" - "Ale vždyť já jsem vám to, maminko, nezhasil." - "Ale chtěls mně to zhasit a věděls, že to nechci. Ne, vidíš, to ti nesmím prominout. Copak by z tebe bylo! Až jen tatínek přiletí !