Vosy a sršně se živí dravě.

Společenstvo vos zakládá mladá přezimující samička, vylíhlá a oplozená již na podzim. Zimu obvykle přečká zahrabána v listí. Z jara začne stavět své typické hnízdo z šedobílé papírové hmoty, které je zavěšeno na stopce a směrem dolů široce otevřené. Uvnitř je jedna vrstva šestibokých buněk. Vosy do nich snášejí ulovený hmyz a samička na něj klade vajíčka.Vosí společenstva jsou jednoletá.
Vosa útočná ( Paravespula germanica) koncem léta vykusuje sladké ovocné plody. V dutých stromech příp. mezi trámy, si staví mohutná visutá, dole uzavřená hnízda s nahnědlým několikavrstevným obalem sršeň obecná ( Vespa crabro ).Dorůstá délky 4 cm, je nápadně žlutohnědě pruhovaná. Její společenstva jsou rovněž jednoletá. Hnízdo však bývá sršněmi používáno i několik let.

Kutilky

( samotářské vosy ) vyhrabávají si v půdě chodbičky, do nichž si nosí žihadlem omráčené housenky,např. květolib včelí.( Philanthus triangulum )

Samotářské včely se živí pylem a sladkými rostlinným šťávami. Žijí pouze v párech, tvořených výhradně pohlavními jedinci. O potomstvo se stará jen samička. Významným opylovačem je například čalounice mateřídouška ( Megachile rotundata ).

Mravenci jsou všežravý společenský hmyz, budující různě velká hnízda v půdě, dřevě, dokonce i jehličí. Pohlavní jedinci mají po vylíhnutí 2 páry křídel, která jim po rojení upadnou, nebo ji je dělnice uhryžou. Veškeré činnosti spojené s existencí mraveniště obstarávají dělnice ( samičky jejichž pohlavnost je potlačena feromonem matek ). Jejich ústní ústrojí je vždy kousavé. Značný význam pro ekosystém má mravenec lesní. Naopak úporným hmyzem jsou mravenci druhu Monomorium pharaonis.

Lumci a lumčíci kladou vajíčka do larev a kukel jiného hmyzu. Nejsou typickými paraziti,ale parazitoidy. Svého hostitele nakonec zahubí. Samičky lumka velkého mají až pěticentimetrové kladélko. Svým vynikajícím čichem vyslídí ve kmeni larvu, k níž kladélkem proniknou kůrou a dřevem, a položí do ní své vajíčko.

Žihadlovité se dělí na druhy samotářské ( kutilky a samotářské včely ) a společenské
( vosy,sršně aj. ).

Štíhlopasí mají zadeček k hrudi připojen tenounkou stopkou. Samičky mívají zadeček ukončen štíhlým kladélkem ( lumci ) nebo žihadlem vzniklým přeměnou kladélka – včely, vosy, mravenci aj.

Žlabatky jsou býložravé. Jejich larvy žijí v rostlinných pletivech, jejichž následným 1bujením vznikají hálky. V dospělosti jsou žlabatky drobný hmyz s vysokým, ze stran smáčknutým zadečkem a dlouhými tykadly.
Známé duběnky na listech dubu vytváří žlabatka duběnková ( Adleria kollari ). Žlabatka růžová vytváří zase na šípcích červené hálkovité novotvary připomínající trsy mechu.

Širopasí:

Širopasí mají zadeček přisedající k hrudi těsně a široce, kde obě přisedající části jsou stejně široké. Jejich larvy mají 3 páry hrudních noh a na zadečku tzv. panožky. Jsou býložravé, jedna z nich je třeba pilatka švestková (Hoplocampa minuta ), škodící na peckovinách. Holožíry smrkových stromů způsobuje živočich zvaný ploskohřbetka smrková ( Cephaleiua abietis ).

Blanokřídlí

( Hymenoptera )

Řád Blanokřídlí tvoří téměř čtvrtinu všech u nás žijících druhů hmyzu. Mají dva páry blanitých, řídce žilkovaných křídel, dokonale vyvinuté kousavé nebo lízavé ústrojí a mimo páru velkých složených očí i 3 jednoduchá očka. Jejich larvy mají kromě noh i zadečkové panožky , některé druhy ( lumci ) mají larvy bez noh a bez panožek. K blanokřídlým patří druhy užitečně i škodlivé. Některé druhy vytvářejí sociální společenstva vyšších řádů.
Blanokřídlí se dělí na cca 10 čeledí.Popíši je jen obecně.Až na některé. První z nich jsou Širopasí.