S jejich pomocí jméno Bassalino dosáhne takového zvu15
16 ku, na který se jen tak nezapomíná. A až on, Enzio,
historka
se
střílením vyvolala pošklebků příliš mnoho. 17
bude starý, doopravdy starý, budou tu oni, aby ho
chránili tak, jak vždycky chránil on je.
Je moc dobře, že se nepodobají své matce. Rose byla
vždycky bláznivá, aspoň tak to dnes Enziovi připadalo;
špehuje okolí ze svého zamčeného pokoje, nepromluví
slovo s nikým, než se svými syny, když ji přijdou
navštívit. A takhle už to trvá sedmnáct let. Eh . . .,
sedmnáct let se ho snaží srazit na kolena, donutit ho,
aby se cítil vinen.
Ale její prostoduchá hra s ním ani nehne. Je dalek
toho, aby kvůli něčemu cítil výčitky svědomí. Jen ať si
trpí sama, stejně to tak jako tak byla její vina. Na to,
co udělal, měl plné právo, a ona do toho neměla co
mluvit.
V době své největší slávy měl Enzio Bassalino přezdívku Bejk.
To kvůli svému zvyku vlézt na každou
ženskou, která mu přišla do cesty a byla ochotná s ním
jít. Jednou, zrovna když si to rozdával se ženou kamaráda
jednoho svýho známýho, nějakýho Vincenta Prasečkáře, koupil,
ve svém životě poprvé a taky naposled,
do těla kulku. "Přímo na prdel," rozneslo se mezi všema.
"Vincent Prasečkář je při tom chytil a střelil
ho rovnou do prdele."
Naštěstí pro Enzia to nebyla tak docela pravda. Vincent
Prasečkář ho sice střelil, pravda, ale kulk, se mu
uhnízdila v měkké části zadku a nenadělala moc škody.
Enziovi se to přesto ani trochu nelíbilo. Vincenta Prasečkáře
po tomto střetu začala pronásledovat série nešťastných náhod,
počínaje požárem, který kompletně
zničil jeho dům, a konče betonovým kvádrem vyloveným z řeky,
na jehož konci byl shodou okolností přivázaný Vincent.
Enzio nedokázal s klidem přijímat posměšky, a tahle
Nedlouho potom se seznámil s Rose Vacco Moranovou, dcerou
svého přítele, a oženil se s ní. Byla štíhlá
a hrdá, s křehkostí Madony a přednostmi italské panny.
Enzio byl unesen hned, když ji spatřil poprvé, a žádost
o její ruku příliš neodkládal. Nezabralo mu příliš času
naplánovat a uskutečnit svatbu. Rose byla v bílých krajkách a
Enzio měl na sobě lesklý černý oblek, bílé boty,
rukavice a rudý karafiát. Byl si vědom, že vypadá nádherně a
elegantně.
Když se brali, bylo Rose osmnáct a Enziovi třicet tři
let.
Stal se z nich oblíbený pár. Rose brzo odložila své
skromné vychování a sžila se s pestrým životním stylem
svého manžela. Neměla v úmyslu stát se domácí puťkou, zůstávat
doma a věnovat se jen vaření, dětem
a církevním činnostem. Když splnila svou povinnost
a přivedla na svět svého prvního syna Franka, odevzdala
dítě do péče chůvě a nadále všechen svůj čas trávila
společně s Enziem. Rose Bassalinová byla ženou, která
předešla svou dobu.
Enziovi to nevadilo; ve skutečnosti ho to těšilo.
Z jeho ženy byla nádherná, elegantní bytost a Enzio
si byl vědom, že mu ji většina mužů závidí. Tam, kde
jiní muži nechávali své ženy doma a na své noční zábavy
do óarH a klubů s sebou brali různé přítelkyně, Enzio
vodil Rose. Stala se jednou z nich, jejich kamarádkou
a společnicí, každý ji miloval.