"V žádném případě, dítě!" odpověděla jí Margaret.
"Možná si myslíš, že TY to potřebuješ. Ale srdíčko
- zatraceně, já to nepotřebuju!"
"Budiž, tak to teprve budeš potřebovat," trvala Lara
umíněně na svém.
"To říká kdo?"
"
"No já.
Margaret se zasmála. Měla nádherný úsměv; proslunil celou
místnost.
"Copak je nového v tvém životě, sestřičko?" zeptala
se plna vřelé účasti.
Lara se beze spěchu začala svěřovat s tím, co jí leželo
na srdci. Margaret jí podala sklenku s pitím, usadily
se v přeplněném pokoji a Lara se ze všeho vypovídala.
Dělala to tak vždycky; bylo to lepší než psychoanalýza.
Bez přestávky vyprávěla celou hodinu o svých problémech. Je
princ Alfredo ten pravý? Má snad prodat
některé ze svých cenných papírů? Co si Margaret myslí o jejím
nóvém smaragdovém prstenu?
Jen takové tlachání. Při té vzpomínce se Lara zachvěla. Nikdy
se s Margaretou nebavila o ní. Nikdy se ani
neobtěžovala probrat s ní .její nejpalčivější problémy,
ačkoliv si byla moc dobře vědoma významu, který pro
Margaret měly.
Jak jí musela připadat úzkoprsá. Jak sobecká a dokonale
zahleděná sama do sebe. A přesto Margaret trpělivě
poslouchala, jako kdyby pro ni čas neexistoval. Dělala
to tak vždycky.
Proč jenom člověk přijde na to, že toho druhého
potřebuje, až když už je příliš pozdě?
Lara se zahleděla z okénka limuzíny rychle projíždě- 27
jíví městem. Margaret byla mrtvá a ona se rozhodla
zjistit, proč.
Někdo ještě za její smrt zaplatí. Ona ho k tomu
přinutí.

Do posledních podrobností si dokázala vybavit jejich
poslední shledání. Dvoudenní návštěva New Yorku zaměřená na
nákupy. Málem jí ani nezavolala. Ale nakonec se přece jen
rozhodla zatelefonovat a ujednala
si s Margaret schůzku mezi obědem v Jedenadvacítce
a barvením vlasů, které si sjednala u Vídala.
Margaret ji přivítala jako obvykle, ve vybledlých džínách a
odřené košili. Dlouhé vlasy měla neučesané
a na nose modře zabarvené brýle, aby zakryla oči. Přirozeně,
že svůj zajímavý obličej neměla vůbec nalíčený.
Jako ostatně vždycky.
"Kdyby ses trochu namáhala," řekla jí Lara, "mohla
bys vypadat opravdu úžasně."
Margaret se zasmála. "Už sis někdy spočítala, kolik
času zbytečně vynaložíš na všechnu tu výzdobu?" zeptala se v
dobrém rozmaru.
"Nezlehčuj to. Až budu sedět ve správní radě nějaké
velké kosmetické společnosti," řekla Lara přesvědčivě, "pošlu ti sadu parfémů, rtěnek, pudrů a dalších
serepetiček. Bude se ti to líbit . . ."