"V žádném případě, dítě!" odpověděla jí Margaret.
"Možná si myslíš, že TY to potřebuješ. Ale srdíčko
- zatraceně, já to nepotřebuju!"
"Budiž, tak to teprve budeš potřebovat," trvala Lara
umíněně na svém.
"To říká kdo?"
"
"No já.
Margaret se zasmála. Měla nádherný úsměv; proslunil celou
místnost.
"Copak je nového v tvém životě, sestřičko?" zeptala
se plna vřelé účasti.
Lara se beze spěchu začala svěřovat s tím, co jí leželo
na srdci. Margaret jí podala sklenku s pitím, usadily
se v přeplněném pokoji a Lara se ze všeho vypovídala.
Dělala to tak vždycky; bylo to lepší než psychoanalýza.
Bez přestávky vyprávěla celou hodinu o svých problémech. Je
princ Alfredo ten pravý? Má snad prodat
některé ze svých cenných papírů? Co si Margaret myslí o jejím
nóvém smaragdovém prstenu?
Jen takové tlachání. Při té vzpomínce se Lara zachvěla. Nikdy
se s Margaretou nebavila o ní. Nikdy se ani
neobtěžovala probrat s ní .její nejpalčivější problémy,
ačkoliv si byla moc dobře vědoma významu, který pro
Margaret měly.
Jak jí musela připadat úzkoprsá. Jak sobecká a dokonale
zahleděná sama do sebe. A přesto Margaret trpělivě
poslouchala, jako kdyby pro ni čas neexistoval. Dělala
to tak vždycky.
Proč jenom člověk přijde na to, že toho druhého
potřebuje, až když už je příliš pozdě?
Lara se zahleděla z okénka limuzíny rychle projíždě- 27
jíví městem. Margaret byla mrtvá a ona se rozhodla
zjistit, proč.
Někdo ještě za její smrt zaplatí. Ona ho k tomu
přinutí.