Enzio vždycky žasl nad tím, jaký skutečný klenot se
mu podařilo objevit. Rose dokázala Enzia uspokojit
v každém ohledu a na důkaz toho jej obdařila druhým
synem, kterého mu darovala tři roky po narození Franka.
Jaká to byla žena! Enzio před ní neměl žádná tajem? r,ryo Věděla všechno o jeho obchodech, a když dosáhl
dalšího úspěchu, získal nové další území nebo porazil
svého protivníka, vždycky stála po jeho boku, aby mu
pomáhala. Nejednou byla při tom, když v případech,
kdy ho někdo podrazil, vzal spravedlnost do svých rukou. "Moje
Rose má víc kuráže než leckterej chlap,"
prohlašoval hrdě. "Je to správná žena."
Nikdo mu neodporoval.
Rose měla spoustu obdivovatelů, o kterých Enzio
věděl. Dělalo mu to dobře. Byla JEHO ženou a nic
to nemohlo změnit.
Když se narodil jejich třetí syn, Angelo, Rose
se definitivně rozhodla trávit většinu času doma. Frankovi
bylo dvanáct a Nickovi devět a bylo třeba na ně
dohlédnout. Enzio souhlasil. Nebyl žádný důvod
k tomu, aby ho musela doprovázet na jeho krátkých
výletech do Chicaga a na pobřeží. Ted, když měli nádhernou
vilu na Long Islandu, bylo jedině správné, že se
Rose rozhodla trávit víc času s dětmi a že ji to navíc
ještě bavilo.
Přemlouvala ho, že by nemuselo být špatné, kdyby
rozšířili okruh svých známých, když stejně většina
z těch, se kterými se teďstýkají, je zapletena do různých
pochybných kšeftů, a Rose myslí, že není špatný nápad
mít pro změnu odlišnou skupinu přátel. Nejdřív to byl
nějaký herec s manželkou, které začala zvát častěji než
ostatní, potom přišla rodina bankéře a pak Charles
Cardwell, snob bez jediné vindry v kapse, který
se pohyboval na spodní hranici lepší společnosti. Postupně je
Rose obklopila novými lidmi a zároveň
se zbavila těch starých.
Než Enzio pochopil, že se mu to takhle nelíbí, bylo
pozdě. Začal si prodlužovat obchodní cesty; pronajal
si malý byt v New Yorku současně se záplavou prodejných holek.
Duté hlavy jim říkal. Ještě stále miloval 19
Rose, ale změnila se, už nebyla jako dřív, a on nemohl
pochopit proč.
.j, Jednou v noci přišel o hodně dřív, než ho čekala.
Chtěl ji překvapit; bylo to v týdnu jejich dvacátého
prvního výročí svatby, a on myslel, že by si mohli
promluvit, leccos zkusit změnit. Chtěl jí vysvětlit, jak
málo šťastný se cítí. Možná se znovu pokusit o sblížení,
tak silné jako předtím.
Ve svých třiceti devíti letech byla Rose stále ještě
I nesmírně přitažlivá žena, měla husté vlnité černé vlasy
s nádechem do modra a její snědá pokožka bez jediné
vrásky pokrývala tělo, které mělo stejně mladistvé tvary, jako
když si i bral.
Přivítala ho chladně.