Copak jsi už zapomněl, že něco mám?" - "A je to, kmotřičko, dobré?" - "I to si myslím! Jako med sladké. Jen jdi a honem ještě nos!"
A Brouček honem šel a ještě nosil. Beruška to beztoho už skoro všechno odnesla a pěkně srov¬nala. A tak už to dlouho netrvalo, kmotřička za¬ťala sekyrku do špalku a -"Tak pojďte, děti!" - A děti šly. V síni, vpravo od kuchyně, stála almara zavřená na zámek, ale klíč vězel v něm. Kmotřič¬ka jen klíčem otočila a už bylo otevřeno. Ale teď - co tam? Ten bílý talířek na nejhořejším prkýn¬ku Brouček hned zpozoroval. Ale co na něm? - Kmotřička jej sundala, ale on byl přikrytý jiným talířkem.
"Nu tak hádej, Broučku, co to je! Ale Beruško, nepověz!" - A Brouček: "Ó, já vím, kmotřičko, to jsou jahody." - Ale Beruška se smála, a kmo¬třička: "Ó ne, Broučku, to je ještě sladší." - "Tak to jsou maliny." Ale Beruška se stále smála. - "Ne, Broučku, to je ještě mnohem sladší." - "Tak, kmotřičko, to jsou borůvky." A Beruška se mu teprv smála. - "Ó, Broučku, to nedobře hádáš - je to jako med sladké." Ale Brouček už nic nevěděl, až to Beruška prozradila. "Ale ty hloupý Broučku, vždyť je to med!" - A Brouček: "Tak je to, kmotřičko, med." A byl to med. To si pochutnali!