Zatím už byli doma.

Maminka je viděla ok¬nem, vyšla vstříc a: "Copak, tatínku, že dnes tak brzy? Já ještě nemám večeři hotovou."
Tatínek dal mamince hubičku: "I milá Beruš¬ko, už začíná být chladno, tak jsme letěli o něco dřív. Už toho bude brzy zas konec."
A tak maminka dělala honem oheň a stavěla na polívčičku. Tatínek si sedl na stoličku - bolela ho křidélka - a Brouček už se houpal tatínkovi na koleně.
"A maminko, viďte, Brouček vás pokoušel?" - "I tatínku, skoro pokoušel. Ale když prosil a sli¬boval, že už to víckrát nebude dělat, tak jsem mu slíbila, že to na něj nepovím. A potom byl skoro pořád u kmotřičky." - "Nu tak dobře, maminko! Ať si ho u kmotřičky nechají, a my si vezmeme Berušku. Ta nepokouší."
Broučka napadlo: "Maminko, u kmotřičky ma¬jí med, a já jsem dostal. Ten vám byl sladký!" - "A nám kmotřička nic neposlala?" - "Nic." - "Ani nemáš co vyřídit?" - "Ne." - "Ale Broučku, ani nás nevzkázala kmotřička pozdravovat?" - "I ano, maminko, já jsem zapomněl. Že vás pěk¬ně pozdravují."