A tak se začali hádat,

a hádali se a hádali, a pak se začali strkat, a strkali se a strkali, až strčili do kamen. Kamna se zbořila, oheň se vysypal, ve světnici to začalo hořet, police, postel, almara, stůl; všecko hořelo - a koťátka chtěla utéci, ale dveře byly zavřeny. A tak křičela a křičela, ale oheň je přece sežral. A když přišel tatínek a ma¬minka, už byli kocourci a kočička spáleni, a cha¬loupka byla spálena, a všecko bylo spáleno, pro¬tože byla koťátka neposlušná. A tatínek a mamin¬ka plakali. A tam nedaleko byl kopec, oni na něm pověsili zvonec a zvonili a zvonili, a už je té po¬hádce konec. Bim bam, bim. bam, bim bam - -"
Brouček poslouchal. Líbilo se mu to. Držel ma¬minku za ruku, říkal si bim bam, bim bam, až přitom usnul, bim bam. A tak spali a spali, a když se Brouček zas probudil, byli tatínek a maminka vzhůru. Leželi v posteli a povídali si. "Tatínku, kdypak už poletíme?" - "I milý Broučku, až bude léto." - "Kdypak bude léto?" - "Kdy? Inu, až pšenice pokvete." - "A ještě nekvete?" - "Ó, ješ¬tě ne." - "Ale tatínku, podívejme se!" - "I ne, Broučku, našla by nám sem zima. Ještě nic nekve¬te."