Ale když Brouček

pěkně prosil a maminka se také přimlouvala, a že pak trochu zas zatopí, tak vstali, odbednili prkýnko, oddělali pomalounku mech, a tu to viděli: Byl večer a měsíček byl jako rybí oko. Už se všecko zelenalo, tam vzadu na kaštanech vykukovaly z pupenců listy a tam ně¬kde nahoře bylo slyšet skřivánka. "Vidíš, Brouč¬ku, ještě nic nekvete. A tamhle dole, vidíš, to je pšenice. Ještě by se v ní ani vrána neschovala. To ještě dlouho nepokvete. A mrzne tam."
Tu maminka tatínka vytrhla: "Podívej se, tam¬hle u potoka pod tou olšičkou, jestlipak to nejsou tři chudobky?" - A tatínek se tam podíval. "Ach, ano, to jsou tři chudobky. A tam chudobky nikdy nerostly. To tam umřeli tři broučci. Snad se ně¬kde opozdili, letos udeřila. zima brzy, oni tam za¬lezli a zmrzli." A Brouček se dal do pláče: "Ma¬minko, to je kmotřička a kmotříček a Beruška, oni se zachumelili, já jsem to povídal." - "I ne¬plač, Broučku, to oni nejsou," chlácholil ho tatí¬nek. "Beruščina chudobka by měla červený kra¬ječek, a tady ty jsou celé bílé."