A nesli ho pomalu a opatrně. A už byli za poto¬kem, už byli u samého jalovce, a kdo jim tu jde
naproti, to je Broučkova maminka. Drží v ruce džbán a jde na palouk pro rosu. Ona se hned lek¬la, ale když nevěděla, co to je! - "Máte vy nějaké¬ho Broučka?" ptali se jí broučci. - "I arch, že máme! Bodejť bychom neměli!" - "Tak se pojďte podívat!" - "I pro pána krále! Copak je?" zvolala maminka a šla se podívat. Ale ještě u něho nebyla a už to viděla, a vzkřikla a padla na zem a byla jako mrtvá. A tak broučci zanesli nejdříve Brouč¬ka do chaloupky a položili ho na postel a pak při¬vedli maminku. Ona se zatím vzpamatovala, ale nemohla ze sebe slova vyrazit. Až pak se dala do takového pláče! "Ach, on snad byl přece nepo¬slušný, ach, on snad byl přece neposlušný!" - a prosila broučky, aby skočili tamhle pod dub pro kmotřičku a pro Berušku. A oni, že ano, a letěli rovnou cestou pod dub. Do chaloupky se však nemohli dostat. Ony byly obě někde tam vzadu na dvorku. A tak tloukli na dveře, a Beruška při¬běhla otevřít. "Kdopak to tluče?" - "Já." - "Kdo¬pak to je?" - "To jsem já, brouček, tadyhle neda¬leko z roští. Mám vám něco vyřídit." - Tak Be¬ruška mu otevřela a kmotřička zatím také přišla. "Abyste prý přišly ihned pod jalovec. S Brouč¬kem je zle." - Jak to kmotřička slyšela, honem, honem pod jalovec. A tu jim maminka lomila ru¬kama naproti: "Ach, on snad byl přece neposluš¬ný, ach, on snad byl přece neposlušný!" A spě¬chaly do světnice, a tu ležel Brouček na posteli takový rozbitý. To pravé křidélko bylo celé pryč a ani sebou nehnul. A tu teprv počaly všechny tři plakat a plakaly a lomily rukama a plakaly, ale Brouček o ničem nevěděl a ani sebou nehnul.