A letěli tam v druhou stranu za město, kde vždycky svítili, a Brouček letěl do zahrady. Chtěl svítit, ale dole v těch dvou oknech bylo světlo a tu viděl Brouček, jak si v tom pokoji sedla ta velká, silná paní a ta holčička a ti hoši kolem stolu. Na něm stál kotýlek s kohoutkem a pod ním hořel modrý plamínek. Už to strašně syčelo. Paní měla před sebou bílou konvičku a čtyři šálky. Postavila konvičku ke kotýlku, zatočila kohoutkem a vařící voda se jen valila. Pak že se budou modlit. Sepjali ruce, sklonili hlavu a ta holčička se modlila tak krásně nahlas takovou pěknou modlitbičku. Brouček poslouchal, už byl u samého okna, okno bylo otevřené - Brouček až do pokoje, sedl si u okna na stolečku na knížku. Ta paní nalévala do šálečků, služka měla pro ty hochy pomazánku už namazanou, a "Pavlíku, o čem se dnes kázalo? Pověz?" ptala se paní toho bělohlavého. – „Že máme pěkně poslouchat." - "Tak si to pamatuj ! A ta slova si zas všichni zopakujeme:" A nejdřív řekla ta paní : "Aj , poslouchati lépe jest nežli obě¬tovati," pak to řekl ten kaštanový, pak ten běloh¬lavý, pak ta holčička a naposledy tam vzadu to opakovala služka. Ale ten bělohlavý se jaksi ohlé¬dl. "Frédo, vidíš ho!" a už běžel na milého Brouč¬ka. Jenže Brouček nečekal a honem zas oknem ven! Ale dostal strach. Což kdyby ho byl ten ho¬šík chytil! A tak letěl na hrušku a sedl si na samý
vrcholek. Měsíček jak rybí oko, hvězdičky se jen¬jen třásly a tam v trávě cvrčel ještě někde cvrček. Nemohl snad usnout.