A když si zas sedli, tu on jim pěkně vypravo¬val, že Pán Bůh nechce od lidí žádné oběti a dary, že má sám toho všeho dost a dost, až rozdává, a co lidé mají, že to všecko od něho mají, takže on se nikoho o nic neprosí; ale to že má rád, když lidé pěkně poslouchají a dělají to tak, jak on jim poroučí; a když to tak nedělají, to že on si nemůže nechat líbit, a ti neposlušní lidé že nejhůř pocho¬dí.
"Vidíš, však jsem ti to včera povídal;" šeptal kmotříček Broučkovi. A až potud Brouček pěkně poslouchal, ale teď viděl, jak ten bělohlavý hošík loktem o toho kaštanového zavadil a prstem uka¬zoval na prostřední okno nade dveřmi: "Vidíš je? Jsou tři. Ten jeden je ještě malý." Oba se dívali na Broučka a usmívali se. Tu řekl ten na lešeníč¬ku: Amen. Všichni zas vstali a modlili se, pak zas zpívali, a když už vycházeli, dávali u dveří něco na talíř, až to cinkalo. Ti hoši také šli, a ta holčič¬ka také, a také tam něco dali. To to cinklo!
A kmotříček, teď že si musejí popílit a svítit a svítit, aby to zas dohonili. Ale Brouček prosil: "Tatínku, počkejme, kam ti hoši půjdou, jestli jsou tam z toho domu." A tatínek by to byl také rád věděl.