" - "Ach, maminko, já jsem skrčený, a mně je přece zima." Vtom se probudil tatínek, a když slyšel, že je Broučkovi pořád ještě zima - tak že aby maminka šla trošku zatopit. A mamin¬ka šla a trošku zatopila a bylo jim zas teploučko. A tatínek povídal, že je venku tyranská zima.
A tak si povídali, až zas usnuli. Ale netrvalo to dlouho a Brouček se probudil. Bylo mu zima, až se drkotal. Nemohl to vydržet. "Maminko!" A maminka už měla spaní nějak přetrhané. Hned se vzbudila. "Maminko, mně je zima!" - A tak nezbývalo nic, než zas zatopit. A tak topili a topi¬li. Drobátko spali a zas topili a topili. Ale Brou¬ček pořád ještě, že je mu zima. Když ono tak tyransky mrzlo, a pořád víc a víc. Maminka už nevěděla, co si má počít. Dříví ubývalo a zimy přibývalo. "Tu máš, Broučku, vezmi si mou peři¬nu, ta je větší, já si vezmu tvou. " A tak si vzal Brouček maminčinu peřinu a maminka si vzala Broučkovu a myslím, že hodně mrzla, ale neříka¬la nic. A Brouček také nic neříkal, ale tolik už nemrzl. Vzpomněl si však na Janinku.