A tak se to pořád lepšilo. Už zase mluvil, ale jen slabounce, že ho bylo sotva slyšet. A když jim vypravoval, jak se mu to tam v zahradě stalo, tu maminka pořád bědovala: "Ach, on byl neposluš¬ný!" a tatínek se vadil, ale Janinka se na něj pěk¬ně dívala a neříkala nic.
A už se měl Brouček zas dobře. Maminka mu snášela, co jen mohla, kmotřička mu posílala po Berušce jahody a vařené švestky a Janinka se cho¬dila den jak den na něho dívat, a vždycky měla něco s sebou, kousek medu nebo kapinečku vína, aby se Brouček posílil. Však už mu křidélko zas rostlo, ale bylo takové slabounké, a aby lítal, ne¬bylo ani pomyšlení . "Počkej , jen počkej ," říkala Janinka, když u něho sedávala v trávě, "do jara se zotavíš a zas poletíš a budeš pěkně svítit."