Situace je ještě komplikovanější.

Hmyzí společenstva se v mnoha směrech chovají způsobem, který nás nutí vnímat je jako individua. Zdá se například, že jsou schopna rozvíjet své reakce na vnější podněty s tím, jak stárnou. Pro příklad si opět zajdeme na severoamerický kontinent k mravencům druhu Pogonomyrmex barbatus. Tito mravenci žijí v koloních, které zakládá jediná samička oplodněná samečky během svatebního letu. Mravenčí kolonie se může rozrůst na mnoho tisíc jedinců, z nichž všichni jsou potomky královny, která zajišťuje kolonii přísun nových a nových dělnic pod dobu až 20 let. Za dva roky žije v kolonii asi 2 000 mravenců, o tři roky později jich obývá mravenčí společenství okolo 12 tisíc.
Je zajímavé, jak rozdílně reagují různě velké mravenčí kolonie na stejné podněty. Jak jsme si již řekli, přítomnost překážek u vchodu do mraveniště nebo narušení zásobovacích stezek vyvolá u mravenčích zásobovačů přechod na údržbářskou profesi. V případě, že nastanou obě komplikace současně, mění se v malých mravenčích kolonií na údržbáře poměrně velké množství zásobovačů. To není pro kolonii příliš výhodné, protože může váznout zásobování mraveniště. Velké kolonie se ale dokážou tomuto nepříznivému trendu vyhnout. Ani při rozsáhlém poškození mraveniště neuvolní pro jeho opravu tolik dělnic, aby se tím narušilo zásobování.