Na břehu Nilu

si samička chrobáka nasbírá hromádku ovčího trusu a uválí z něho kuličku o něco větší, než je sama. Až najde vhodné místo, zahrabe ji do země a uloží do ní vajíčko. Maličká bělavá larva, která se z něho vylíhne, se několik týdnů živí trusem z kuličky a pak se promění v nehybnou kuklu skoro připomínající mumii. Nakonec kukla praskne a vyleze z ní nový lesklý brouk, který se rychle vyhrabe na povrch. Její zvláštní chování upoutalo pozornost starých Egypťanů, kteří sice neporozuměli tomuto biologickému procesu rozmnožování a proměny, ale žasli nad tím, že z živočišného odpadu, jakým jsou výkaly, vzejde nový život. Tvůrce tohoto zázraku, Scarabeus sacer neboli vruboun posvátný, se pro ně stal uctívaným symbolem převtělování a věčného života. Brouci, mezi něž vruboun patří, nejsou věční, i když přebývají na naší planetě skoro 200 milionů let, tedy mnohem déle než člověk se svými prapředky. Jsou nejhojnějším řádem biosféry: představují čtvrtinu všech druhů.