Mravenci

ale regulují počet kontaktů s ostatními. příslušníky společenstva i v opačném případě. Když zjistí, že potkávají příliš málo příslušníků vlastního společenství, pokoušejí se udržet jakousi minimální míru kontaktu tím, že se shlukují do skupinek, kde je možné kontakt s ostatními mravenci snáze udržet.
Četnost kontaktů hraje v životě mravenců důležitou roli i v případě střetu s cizími mravenci. Ukázal to názorně pokus, při němž bylo do různě velkých skupin mravenců přidáváno stejné množství vetřelců pocházejících z cizího mraveniště. Pokud se vetřelci smísili s malou skupinou "domácích pánů" setkávali se mravenci s vetřelci mnohem častěji než s příslušníky vlastního mraveniště a jejich obranná reakce byla proto velmi silná. Ve velkých skupinách se naopak vetřelci "naředili". Mravenci se střetávali se svými soky méně často a cítili jejich přítomnost jako menší hrozbu. Obranná reakce "domácích" tedy nebyla spouštěna například pachem cizích mravenců, protože pachových molekul vyprodukovali cizí mravenci v každém případě stejně. Síla obranného zákroku byla velkou měrou určována právě počtem vzájemných kontaktů mezi mravenci.