Lola nebylo její pravé jméno. Byla hubená a hrbila se,
její oči měly barvu městské šedi a oblečení svědčilo
o tom, že je prostitutka. Neustále si hladově okusovala
nehty, byl to její zlozvyk, tohle okusování. Na jejích
pažích byla zřetelně znát těžká drogová závislost. Měla
devatenáct let.
Týrali ji. Nikoli nadměrně, ale dost na to, aby
si uvědomila, že by to mohlo být ještě horší; po těle
měla modřiny a na pažích a nohou vypálená místa
po cigaretových nedopalcích.
Věděla o tom všechno. Věděla o tom dokonce ještě
dřív, než se to stalo. Lola žila s Charlie Mailerem
a Charlie byl jedním z Tonyho hochů. Byl to Charlie,
kdo střílel na Margaret.
Lola utíkala po ulici směrem dolů. Bylo to poprvé,
co vyšla ven, od té doby, kdy se to stalo; poprvé, co se
k tomu odvážila.
Na sobě krátkou sukni, letní páskové boty a upnutý
svetřík. Dlouhé vlasy měla neupravené a oči zmalované.
Charlie ji vystrčil z postele. "Vypadni ven a koukej
něco vydělat, pak si možná skočíme do kina. A poslouchej, ty
děvko, nevracej se s ničím menším než pajskou,
nebo ti rosekám prdel na sračku."
Byla zalezlá v posteli po celé dva týdny a Charlie si jí
nevšímal. Opojen vlastním úspěchem někde venku slavil. Tony
jím byl nadšen. Tony ho chtěl mít po ruce.
A Tony byl jedním z velkých šéfů.
Lola věděla, že Charlie je připraven se jí zbavit. Šel
nahoru a nechtěl ji mít na krku.
Bylo jí to jedno, věděla, co musí udělat.
Nějaký muž ji hrubě chytil za ruku, abý ji zastavil.
Vytrhla se mu. "Dneska večer ne," zamumlala nervózně. "Tadle
holka neska večer nepracuje."
Pospíchala dál, ohlížejíc se každou chvíli, jestli
ji nikdo nesleduje.