Beth Lawrence Brownová přijela do New Yorku vlakem. Bylo to
poprvé, co zde byla. Ve skutečnosti
to bylo vůbec poprvé, co byla mimo komunitu od té
doby, kdy tam v patnácti letech odešla. Nyní, ve svých
dvaceti, to byla velmi krásná dívka; měla jemnou pleť
a její husté, rovné blond vlasy jí sahaly až do pasu. Její
modré oči byly veliké a rty plné a smyslné; ve tváři
měla výraz nevinného dítěte.
Na sobě měla Beth jako obvykle dlouhé šaty z indické látky,
místy záplatované, páskové sandály jen tak
obuté na bosých nohou a kolem krku jí visely spousty
ručně barvených korálků navlečených na tenkých kožených
řemíncích, tvořících různé znaky. Těsně kolem
krku měla zlatý řetízek se zlatým křížkem. Ve zlatém
křížku byla vyryta slova MÍR - LÁSKA - MARGARET.
Obě sestry si byly velice blízké - nikoli ve smyslu
vzdálenosti, která je dělila, ale v tom samém smyslu,
ve kterém si byly blízké Margaret s Larou. Bylo tu
opravdové citové pouto.
Beth s sebou nosila velkou semišovou kabelu,
ve které měla své osobní věci - kartáč na vlasy, dvoje
džíny, tenkou košili a spousty knih. Kromě knih neměla k
majetku žádný vztah - její vášní byla četba.
"Poď mi koupit frťana, zajdo." Přitočil se k ní ze
strany opilec. "Tě za to trochu povyrazim."
Ignorovala ho s vážným, zamyšleným výrazem. MarBaret by mu
řekla, aby šel do prčic. Lara by se zase
podivila, co je to za strašného člověka. Jak rozdílné
byly obě její sestry.
Cass jí slíbila, že bude čekat na nádraží. Domluvily si sraz
před informacemi, ale vlak přijel o něco
dřív a ona neměla chuť tady okounět, takže se rozhodla,
že půjde ke Cass domů sama.
Nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Bylo nepochopitelné, že
Margaret může být mrtvá. Ona byla tak dobrá,
tak hodná, schopná a starostlivá. A pak, byla houževnatá - to
věděl každý. Jak jinak by mohla přežít?
Ona ale nepřežila, pomyslila si Beth smutně.