Margaret šla s Clasherem, protože byl malej a ošklivej
a nejméně ze všech připadal v úvahu. Sex byl v komuně
úplně volny. Neexistovaly tu pojmy nevěra a žárlivost
jako ve světě, který byl za zdí jejich farmy.
Když Margaret druhý den ráno odjížděla, darovala
Beth ten zlatý řetízek, políbila ji a nežně zašeptala: "Jsi
opravdu báječná, zařídila sis život podle svého a jsi
šťastná. Nemůžeš si přát nic víc, dítě."
A Beth se usmála radostným dětským úsměvem
a Margaret jí musela slíbit, že zase brzy přijede.
"Až skončí léto," říkala Margaret. "Možná na vánoce."
Teď už bylo léto docela pryč a Beth byla v New
Yorku. Nevěděla sice, na jak dlouho, ale byla si jista,
že je na správném místě.
Enzio vzal telefon ve své pracovně. Usmíval se
a pokyvoval hlavou. Samozřejmě, že se ted všechno
vrátí do starých kolejí. Měl pravdu. Jeho rozhodnutí
bylo jedině správné. Ačkoliv žil napolo v ústraní, byl
to vždycky on, na koho se obraceli s většími problémy.
Frank, jeho nejstarší syn, navrhoval jiné způsoby, jak
potíže řešit. Ale co mohl Frank znát? Šestatřicetiletý,
dobrý obchodník, ale když přišlo k věci, jeho návrhy
byly příliš jemné. K čemu je dobré jemné zacházení,
když to nepřináší kýžený výsledek?
Konkrétní zásah, jako za starých časú, byl jediným
možným řešením.