Byl podzim.

Světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak broučci, že už nikam nepoletí. Jenom musel tatínek kmotříčko¬vi slíbit, že se k nim přijde s maminkou a s Brouč¬kem ještě jednou podívat; a to hned zítra, dřív než udeří zima.
A tak druhý den po snídani, že půjdou ke kmo¬třičce. A šli. Však už na ně čekali. Dávali si po hubičce a Brouček líbal ruku. Ale byl tam ještě někdo. Kmotřička vzala Broučka za ruku: "Pojď, Broučku, polib také tadyhle Janince ruku."
-A Brouček políbil, honem se však schoval za maminku.
Sedli kolem kamen a začali si povídat. Ale kmotřička šla do síně k almaře, a Brouček za ní. "Kmotřičko, copak máte?" - "I Broučku, pekli jsme koláče, s tvarohem a s mákem." - A už jich nesla kmotřička plný talíř a každý si jeden vzal, a Brouček, že zkusí také ještě jeden tvarohový.