A když dozpívali,

vstali, a ten na tom lešeníčku počal se modlit: že jsou nestateční lidičkové a že byli ne¬poslušní, aby jim to Pán Bůh odpustil pro milého Syna svého a svým Duchem aby je posvětil. Po¬tom otevřel tam na stolečku velikánskou knihu a četl z ní o hrstce a o červíčkovi, a že aby se nebál. A když si zas sedli, tu jim pěkně vypravo¬val, když se někdo bojí Pána Boha, že se nemusí nikoho bát, ba že ani nesmí, protože to Pán Bůh nechce. Pak se zas modlili a zas zpívali, a když už vycházeli, dávali u dveří něco na talíř, až to cinka¬lo. "Viďte, hoši, to to bylo hezké!" povídal Janin¬čin tatínek. "Ale teď musíme honem zase svítit, abychom to dohonili." A tak honem svítili. A od té doby tam tatínek s kmotříčkem často byli, a té modlitbičce, kterou se vždy před spaním modlí, se tam naučili.