A vzal si také jeden tvarohový, a seděli kolem kamen a povídali si. Ale Broučkovi se jaksi ne¬hezky sedělo. "Pojď sem, Beruško; já ti něco po¬vím!" - A Beruška šla a Brouček jí šeptal nahlas do ucha: "Poslouchej, kdopak je to ta Janinka?" - "I to je Janinka!" - "Čípak je?" - "I ona není ničí, ona je sama svá." - "A copak nemá žádného broučka a tatínka?" - "Ne , ona je sama." - "A kdepak zůstává?" - "Pane, tam u lesa ve vřesu. Takovou má krásnou chaloupku v mechu." - "Ale když se pořád tak moc na mě dívá." - "I jdi, hloupý! Vždyť ona je hodná. Víš, ten med - ten jsme dostali od ní." - "Ale když ona - -“
Tu však volala kmotřička Berušku. Šly do síně a Brouček honem za nimi. "Kmotřičko, vy ještě něco máte?" - "Mám; pane ! Vždyť už jste zde letos naposledy. Až zas v létě." - "Copak má¬te?" - "Počkej, to se podivíš! Pojď, pomůžeš nám!" - A Brouček, že pomůže. A šli, ale ne do almary. Tam dozadu na dvůr měli ještě komoru - ó, tam měla stát kmotřička celé zrnko vína, tak jak se z hroznu utrhlo, takové krásné modré až do červena. A teď se ho kmotřička s Beruškou chopily, a nesly je celé, tak jak bylo, do světnice a Brouček jim pomáhal.