vcházeli pořád lidé, staří i mladí, hoši i děvčata. A Janinčin tatínek povídá: "Pojďte, hoši, nepole¬tíme tam dveřmi. Tamhle je kousek okna otevře¬no." A tak tam vletěli oknem, sedli si dole na rám a dívali se. Od stropu dolů visely tři velikánské svícny a krásně svítily. Dole na zemi bylo plno lavic. Když kdo přišel, vkročil do lavice, zůstal chvilku stát, díval se do klobouku a pak si pěkně sedl. Měl s sebou pod paží dvě knihy, a tu jednu si otevřel. Až tu jeden z nich vystoupil na takové lešeníčko, kde byl malý stoleček, a že budou zpí¬vat. A začali zpívat a tak krásně zpívali!