Ale tu křičel Brouček

"I ne, maminko!" - "A copak ne?" - "Tak to nebylo!" - "A jakpak to bylo?" - "Ta kočička nebyla krásná bílá jako mlé¬ko, byla krásná mourovatá" - "I to je jedno." - Ale Brouček, že to není jedno, a dal se do pláče. Tatínek se probudil: "Copak ten Brouček pláče?" - "Viďte, tatínku, že to není jedno?" - "A co?" "Že byla ta kočička krásná mourovatá, viďte? A ne krásná bílá jako mléko." - "Nu tak ano. Byla krásná mourovatá. Už jen spi!" A maminka: "Inu, vidíš, když se mně chce spát, a ty mě pořád moříš." A už to honem dopovídala. "Tam nedale¬ko byl kopec, oni na něm pověsili zvonec a zvoni¬li, a už je pohádce konec. Bim bam, bim bam, bim bam - -
Brouček držel maminku za ruku a říkal si bim bam, až přitom usnul, bim bam.
A spali a spali a spali.