Ale já věřím,

že ho Pán Bůh naučí poslouchat." - Maminka vzdychla a neříkala už nic. Letěla pra¬pomalinku, a když přiletěla domů, dlouho to trvalo, než se zase vydýchala.
A oni letěli - okolo dubového lesa, dolů do údolí, mezi vinohrady a ze všech stran: "Zdař Bůh! Zdař Bůh!" Brouček letěl napřed, tatínek a kmotříček za ním. Něco se domlouvali: "Já se přece bojím ho tam nechat, "pravil tatínek. - " I co," odporoval kmotříček, "kde hřešil, tam ať dě¬lá dobrotu! Pořád u něho být nemůžeme, a chce-li neposlouchat, může všude neposlouchat. Já bych ho tam nechal."
A už byli v té zahradě s tím pěkným domem. "Poslouchej, Broučku, ty tady zůstaneš! Tady hřešils, tady dělej dobrotu! My musíme letět na své místo tam za město. S Pánem Bohem!" A letěli.