A najedli se a ohřáli se, a když už si všecko pověděli, zas spali a spali. A dlouho spali, ale tu se Brouček probudí a je mu zima, až se drkotá. Nemohl to vydržet. "Maminko!" A maminka skoro ani nespala: "Ach Broučku, snad ti není zas zima?" - "Ach, je mně zima, už to nemohu vydržet." - "Ach, co my si počneme!" bědovala maminka, ale šla a drobátko zatopila, ale jen pra¬drobátko, že to nebylo ani pozorovat. Když už neměla skoro žádné dříví! A tu se probudí tatí¬nek: "Zatop, maminko, je tady zima!" - "Ale vždyť jsem právě zatopila." - "I to není nic. Musíš hodně zatopit!" - "Ale jen kdybych měla čím!" - "Copak už nemáš dříví?" - "I mám všeho všudy dvanáct polínek." - "Nu tak je přilož a bude tep¬lo!" - "Ale co potom?" - "I zas nějak bude. Je¬nom pěkně poslechni! Poslušné broučky má Pán Bůh na starosti."
A tak maminka vzala těch dvanáct polínek a všechna je přiložila na oheň, ale měla přece jak¬si strach. Ale tatínek si liboval, že je hezky tep¬loučko, a Brouček také a krčil se, že ho ani nebylo vidět. A tak si povídali, že už kolikrát bylo zle a že zas bylo dobře, a usnuli a spali a spali a spali.
Dobře se jim to spalo.