A letěli, ale jen pranizoučko a pomalinku, aby maminka a kmotřička a Janinka a Beruška mohly stačit. Ještě však ani nebyli u potoka a maminka už nemohla dechu popadat. "Počkejte, já už ni¬kam nemohu." A oni počkali a maminka plakala: "Tak jen leť, Broučku, však už tě snad napřes¬rok vyprovázet nebudu. Pán Bůh sám tě sprová¬zej !"
Rozloučili se a ony se vracely. Pokud bylo broučky vidět, pořád se ohlížely - až už je nebylo vidět. "Ach, jen kdyby poslouchal!" začala ma¬minka. "Já se bojím, že nebude." A byla by asi ráda slyšela, co si myslí Janinka. Ale Janinka při¬svědčovala a neříkala nic. „I on bude, " myslela kmotřička. "Teď už má přece rozum a je dobrák. Ani mu to nedá." - "Ó, když mu to dalo poprvé," ozvala se Janinka, "dalo by mu to také podruhé.