V ruce měla zmuchlaný kousek novinového papíru
a na něm v červeném rámečku adresu. Na chvíli se
pozastavila a znovu se koukla na adresu.
"Kampa deme, holčinko?" otočil se na ni procházející ožrala.
"Trhni si nohou," odsekla ostře a dál spěchala svou cestou.
Když konečně našla zatrženou adresu, chvíli váhala,
než vstoupila dovnitř. Na okamžik se zastavila na chodníku,
upřeně pozorovala dům a uvažovala o své mladší
sestře Susie. A potom najednou vztekle plivla na chodník a bez
dalších okolků vešla do domu.
"Já sem přišla, za . . . eh . . . Cass Longovou," oznámila
vrátnému.
Prohlédl si ji od hlavy k patě, ohrnul rty a neurčitě
ukázal na recepční pult.
Za pultem seděl prošedivělý starší muž s kyselým
výrazem. "Cass Longová," řekla.
" . . . tě čeká?"

Lola nebylo její pravé jméno. Byla hubená a hrbila se,
její oči měly barvu městské šedi a oblečení svědčilo
o tom, že je prostitutka. Neustále si hladově okusovala
nehty, byl to její zlozvyk, tohle okusování. Na jejích
pažích byla zřetelně znát těžká drogová závislost. Měla
devatenáct let.
Týrali ji. Nikoli nadměrně, ale dost na to, aby
si uvědomila, že by to mohlo být ještě horší; po těle
měla modřiny a na pažích a nohou vypálená místa
po cigaretových nedopalcích.
Věděla o tom všechno. Věděla o tom dokonce ještě
dřív, než se to stalo. Lola žila s Charlie Mailerem
a Charlie byl jedním z Tonyho hochů. Byl to Charlie,
kdo střílel na Margaret.
Lola utíkala po ulici směrem dolů. Bylo to poprvé,
co vyšla ven, od té doby, kdy se to stalo; poprvé, co se
k tomu odvážila.
Na sobě krátkou sukni, letní páskové boty a upnutý
svetřík. Dlouhé vlasy měla neupravené a oči zmalované.
Charlie ji vystrčil z postele. "Vypadni ven a koukej
něco vydělat, pak si možná skočíme do kina. A poslouchej, ty
děvko, nevracej se s ničím menším než pajskou,
nebo ti rosekám prdel na sračku."
Byla zalezlá v posteli po celé dva týdny a Charlie si jí
nevšímal. Opojen vlastním úspěchem někde venku slavil. Tony
jím byl nadšen. Tony ho chtěl mít po ruce.
A Tony byl jedním z velkých šéfů.
Lola věděla, že Charlie je připraven se jí zbavit. Šel
nahoru a nechtěl ji mít na krku.
Bylo jí to jedno, věděla, co musí udělat.
Nějaký muž ji hrubě chytil za ruku, abý ji zastavil.
Vytrhla se mu. "Dneska večer ne," zamumlala nervózně. "Tadle
holka neska večer nepracuje."
Pospíchala dál, ohlížejíc se každou chvíli, jestli
ji nikdo nesleduje.

Margaret Lawrence Brownová byla mrtva teprve dva
týdny, a problémy skončily. Jakmile tu nebyl nikdo,
kdo by je vedl, žádný vůdce, který by jim ukázal cestu,
kurvy ztratily kuráž. Bylo to, jako by zavražděním
Margaret ubili také jejich bojového ducha. Do prdele.
Zatracený děvky.
Holky, co zmizely, aby si našly jinou práci, přilezou teď
pomalu zpátky. Budou se tvářit, že zapomněly na výprasky a
ponížení. Zase budou poražený.
Enzio byl v povznesené náladě. Zavolal známému
kožešníkovi a objednal dlouhý činčilový kožich pro
Mary Ann. Dostane jej během pár hodin a potom
to spolu oslaví. Mary Ann si nebyla příliš jistá,
co vlastně slaví, ale jako vždy byla Enziovi ochotnou
společnicí ve všem, co si přál.
"Ty jsi můj ohromný italský milenec," začala příst,
protože moc dobře věděla, jak má chválu rád. "Můj
velký, VELKÝ chlap."
Rád ji pozoroval, její křivky, velká prsa, sametovou
pleť a našpulenou pusu. Bude to ještě nějakou chvíli
trvat, než se téhleté nabaží.
No ovšem, Enzio Bassalino si dokázal urvat pořádný
kus z toho, co mu přišlo do cesty.

Margaret šla s Clasherem, protože byl malej a ošklivej
a nejméně ze všech připadal v úvahu. Sex byl v komuně
úplně volny. Neexistovaly tu pojmy nevěra a žárlivost
jako ve světě, který byl za zdí jejich farmy.
Když Margaret druhý den ráno odjížděla, darovala
Beth ten zlatý řetízek, políbila ji a nežně zašeptala: "Jsi
opravdu báječná, zařídila sis život podle svého a jsi
šťastná. Nemůžeš si přát nic víc, dítě."
A Beth se usmála radostným dětským úsměvem
a Margaret jí musela slíbit, že zase brzy přijede.
"Až skončí léto," říkala Margaret. "Možná na vánoce."
Teď už bylo léto docela pryč a Beth byla v New
Yorku. Nevěděla sice, na jak dlouho, ale byla si jista,
že je na správném místě.
Enzio vzal telefon ve své pracovně. Usmíval se
a pokyvoval hlavou. Samozřejmě, že se ted všechno
vrátí do starých kolejí. Měl pravdu. Jeho rozhodnutí
bylo jedině správné. Ačkoliv žil napolo v ústraní, byl
to vždycky on, na koho se obraceli s většími problémy.
Frank, jeho nejstarší syn, navrhoval jiné způsoby, jak
potíže řešit. Ale co mohl Frank znát? Šestatřicetiletý,
dobrý obchodník, ale když přišlo k věci, jeho návrhy
byly příliš jemné. K čemu je dobré jemné zacházení,
když to nepřináší kýžený výsledek?
Konkrétní zásah, jako za starých časú, byl jediným
možným řešením.

Má sestra je mrtvá.
Beth ji naposledy viděla před šesti měsíci. Margaret
přijela na víkend. Každý z komunity si ji oblíbil, skutečně
její návštěvu přivítali. Přivezla hodně nových
knih, alba s deskami a také hračky pro děti - přírodní
hračky, žádný komerční brak. Na farmě žilo deset dětí
a starost o jejich výchovu se dělila mezi pět žen a osm
mužů, se kterými tam žily. Jedno z dětí byla Bethina
čtyřletá dcerka. Jejím otcem byl Max.
Margaret se s neteří přivítala vřelým objetím a polibky.
"Určitě z ní vyroste nějaká významná osobnost,"
žertovala. "Je úžasně bystrá! Zbožňuju takové děti!"
Beth se mírně usmívala. "Pokud ji povedeš ty, jsem
si jistá, že je všechno možné."
"Na to můžeš vzít jed, děvče. Až jí bude deset, vezmu
ji tady odtud k sobě do New Yorku."
Margaret přiložila ruku k dílu a bylo jí jedno,
co zrovna dělá - umývala nádobí, pomáhala v kuchyni
i na zahradě. Říkala, že to přispívá k jejímu odpočinku.
Našla si i čas posedět s Beth, vyslechnout její problémy
a poradit. Poslední noc uspořádali večírek. Bavili
se výborně, Max donesl z Californie kopec karbanátků.

Beth Lawrence Brownová přijela do New Yorku vlakem. Bylo to
poprvé, co zde byla. Ve skutečnosti
to bylo vůbec poprvé, co byla mimo komunitu od té
doby, kdy tam v patnácti letech odešla. Nyní, ve svých
dvaceti, to byla velmi krásná dívka; měla jemnou pleť
a její husté, rovné blond vlasy jí sahaly až do pasu. Její
modré oči byly veliké a rty plné a smyslné; ve tváři
měla výraz nevinného dítěte.
Na sobě měla Beth jako obvykle dlouhé šaty z indické látky,
místy záplatované, páskové sandály jen tak
obuté na bosých nohou a kolem krku jí visely spousty
ručně barvených korálků navlečených na tenkých kožených
řemíncích, tvořících různé znaky. Těsně kolem
krku měla zlatý řetízek se zlatým křížkem. Ve zlatém
křížku byla vyryta slova MÍR - LÁSKA - MARGARET.
Obě sestry si byly velice blízké - nikoli ve smyslu
vzdálenosti, která je dělila, ale v tom samém smyslu,
ve kterém si byly blízké Margaret s Larou. Bylo tu
opravdové citové pouto.
Beth s sebou nosila velkou semišovou kabelu,
ve které měla své osobní věci - kartáč na vlasy, dvoje
džíny, tenkou košili a spousty knih. Kromě knih neměla k
majetku žádný vztah - její vášní byla četba.
"Poď mi koupit frťana, zajdo." Přitočil se k ní ze
strany opilec. "Tě za to trochu povyrazim."
Ignorovala ho s vážným, zamyšleným výrazem. MarBaret by mu
řekla, aby šel do prčic. Lara by se zase
podivila, co je to za strašného člověka. Jak rozdílné
byly obě její sestry.
Cass jí slíbila, že bude čekat na nádraží. Domluvily si sraz
před informacemi, ale vlak přijel o něco
dřív a ona neměla chuť tady okounět, takže se rozhodla,
že půjde ke Cass domů sama.
Nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Bylo nepochopitelné, že
Margaret může být mrtvá. Ona byla tak dobrá,
tak hodná, schopná a starostlivá. A pak, byla houževnatá - to
věděl každý. Jak jinak by mohla přežít?
Ona ale nepřežila, pomyslila si Beth smutně.