Oni ji tam zpívávali:
Podvečer tvá čeládka
co k slepici kuřátka
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.

A tak si povídali a Broučkovi se to líbilo. Je¬nomže se Janinka tak moc na něj dívala! Jaksi se jí jakoby bál. A tu ona se k němu obrátí: "Nu Broučku, kdypak ty poletíš?" A že mu to tak pěk¬ně řekla a hezky se na něj usmívala, tak on se už tak moc nebál. "Ó, brzy" - "I už budeš pomalu dost velký. Jen jestli umíš dost poslouchat! Uvidí¬me. Ale to mě snad pozveš, až ponejprv poletíš, abychom tě doprovodili!" - A Brouček, že pozve, a maminka k tomu s radostí doložila, že už to snad bude o příštím svatém Janě.
A přitom zůstalo. Už vstávali a strojili se k od¬chodu.
"Ach, zas ta zima!" naříkala maminka.