Pak už ho nechali

a Brouček honem vyskočil a jakoby nic, ale ono nebylo jakoby nic. Tu levou zadní nožku za sebou jenom vlekl a moc ho to bolelo, ale styděl se plakat.
Co si počít? Ještě bylo brzy, a tam do té zahra¬dy tak daleko ! Zalezl do trávy a chladil si nožku v rose, až hvězdičky počaly blednout. Pak vrávo¬ral domů. Ještě byl na cestě, když ho tatínek s kmotříčkem dohonili: "Copak je ti, Broučku? Vždyť se motáš." - "Tatínku, já jsem upadl a ude¬řil jsem se." - "Ty žes upadl? Kdopak to kdy sly¬šel!" - "Ano, já jsem upadl na zem a udeřil jsem se tady do levé nožky. Ani jí nemohu hnout." - A když to tatínek slyšel a viděl, bylo mu Broučka líto a šel a trochu mu pomáhal. Ale kmotříček kroutil hlavou, neříkal však nic.