Však už na něho doma čekali. "Kdepak jsi byl; Broučku?" ptal se tatínek. - "Já jsem musel za¬vést Verunku domů. Ona seděla v trávě a plakala, že se bojí a že neví cestu." - "Kdepak zůstávají?" - "Tamhle za potokem na mezi v růžtce." - "A copak ti řekli?" - "Nic. Já jsem honem letěl do¬mů." - "No dobře," řekl tatínek. A jakoby nic. Ale maminka tomu byla ráda, a Janinka neříkala nic, ale také byla ráda, a Brouček měl posud čisté svědomí, a jakoby nic.