Druhý den letěl zas. Rovnou cestou do té za¬hrady u toho pěkného domu, a svítil a svítil, na nic nedbal a ničeho si nevšímal. Ale za nějakou chvilečku sedne si na hrušku na samý vrcholek, na nic nedbá a ničeho si nevšímá a počne mudro¬vat. "A proč já bych musel tady svítit! Ať svítím, kde svítím, jen když svítím. Tady je nás beztoho dost." A tak si to povídal, na nic nedbal a ničeho si nevšímal, sletěl však z hrušky a frr - vzhůru mezi vinohrady k lesu, přes vrch, podle potoka -
tu je ta mez, tu na ní růžtka - a tu se Brouček zastavil. Ohlížel se, chodil kolem, a tu k němu vyběhne z růžtky Verunka.