A bylo jaro.

Všech¬no, všechno kvetlo, ale maminka byla jaksi moc daremná. "Milé dítě, nesmíš s tím ženěním od¬kládat. Vidíš, já už nikam nemohu." A tatínek už měl plán hotový. Dozadu do dvora že přistavějí světničku, tam že se oni dva odstěhují, a ti mladí že budou hospodařit.
"Ale prosím vás, maminko, kohopak bych já si vzal? Vždyť já nikoho neznám." - "I vždyť ty ně¬koho přece znáš. Jen když bude hodná a posluš¬ná. Janinka ti poví."
A tatínek už ani nečekal. Noci se jim zdály být ještě chladné, a když nemohou letět, že budou stavět. A stavěli. Kmotříček jim pomáhal a do svatého Jana byla světnička hotová, taková krás¬ná, jako malovaná.