Jednou,

už hezky pozdě, když všichni ulehli, myslela maminka, že Brouček spí, a začala " - "Ale vždyť vy jste se také nevdala." - "Nevdala - protože jsem ne¬mohla. Beruška nemůže jít a nemůže si někoho namlouvat. Ona musí čekat, až si nějaký poslušný brouček pro ni přijde. A když žádný hodný brou¬ček nepřijde, tak zůstane do smrti svobodná a ví, že proto nikdo pro ni nepřišel, že to Pán Bůh tak chtěl. Tak to je, Broučku, tak! Teď to ještě nespě¬chá, ale budeš se ženit, protože to Pán Bůh tak chce. Vždyť už je maminka stará a začíná jaksi churavět. Copak nechceš, aby si mohla trochu od¬počinout? Tak už jen leť! Však už to dlouho nebu¬de trvat."
A Brouček neříkal nic a letěl a svítil a svítil. Však už to dlouho netrvalo a počínalo být zima. A tak broučci, že už nikam nepoletí . Jen že se ještě u Janinky sejdou. A sešli se kmotříček a kmotřička a Beruška, a tatínek a maminka a Brouček, pak ještě ten mladý a starý brouček z roští, a povídali si a měli se dobře. Brouček seděl vedle Janinky, byl dobré mysli, ale neříkal nic.