"Tak, Broučku," začala jednou Janinka. "Teď za tou nevěstou! Vždyť vidíš, že maminka už ni - kam nemůže." - "Ale když já žádnou neznám." - "I kdybys jen chtěl, však ty bys znal. Dej si pozor, abys nebyl zas neposlušný!" - "A kohopak bych já znal?" - "Koho? Copak neznáš Berušku" - "Berušku? Tu? Ona se vždycky se mnou vadila, vždycky se mi smála, a nic mě nemá ráda." - "I bodejť by tě neměla ráda! A teprve bude mít, až jen si ji vezmeš! A je hodná a poslušná." - "Ale já bych raději -," - "Broučku, nemysli na to, co není, a drž se toho, co je. Berušku znáš a víš, že je poslušná, a jiné neznáš, a já nemám žádnou tak ráda jako Berušku. A maminka a tatínek by tomu také byli rádi, kdyby sis ji vzal. Pomysli si, že by sis vzal jinou a ona by maminku jen hněvala. My bychom ji pak nemohli mít rádi a tebe by to mrzelo."