"Vítám tě, Broučku. Copak nám neseš?" A když tam Beruška nebyla, tak Brouček se neostýchal. "Milá kmotřičko, mamin¬ka je jaksi churavá a chce, abych se oženil. Já bych vás tedy prosil, jestli byste mně nechtěli dát vaši Berušku."
Kmotřička se na Broučka tak hezky dívala, ja¬ko by tomu byla ráda, ale tu vpadl do toho kmo¬tříček: "Milý Broučku, my máme tvého tatínka rádi a maminku také, a tebe také jsme mívali rá¬di, ale víš, že máme jen Berušku a že bychom zůstali sami. Proto si to musíme rozmyslet. Víš co? Přijeď si ode dneška za týden a my ti povíme."
A Brouček se už nezdržoval. Dal s Pánem Bo¬hem a šel domů. Myslel, že je všecko v pořádku. Ale maminka se jaksi zarazila. Ona myslela, že hned řeknou ano, a skoro ji to mrzelo, že se chtěli rozmýšlet. A když Brouček o tom přemýšlel, na¬padlo ho také, že by za týden mohl kmotříček říci, že mu ji nedá. A počal mít strach. "I jen se neboj !" těšila ho Janinka. "Jen buď pokorný, ať už ti ji dají nebo nedají!"