Ale ti broučci z roští

- co se jim nestalo! Pod jalovcem už spali, a tu se najednou přiženou ti z roští celí vyděšení a tlukou na dveře.
"Kdopak to? Copak to?" - "Ach, to jsme my z roští . Už jsme spali a tu přijeli lidé s vozem, počali na něj nakládat naše roští a chaloupku nám celou zboři¬li. Sotva jsme utekli. Ach, co si počneme!" - "I neplačte! Vždyť zas nějak bude. Pojďte zatím k nám!"
A honem jim otevřeli a pěkně jim ustlali a ráno už byli Brouček s Beruškou domluveni. "Víte co? Ta chaloupka támhle pod dubem je teď prázdná a my ji nepotřebujeme. Zůstávejte tam a budeme mít k sobě blíž." A oni, že ano, a byli rádi a hned se tam odstěhovali. Však toho mnoho neměli. Když o všecko přišli! Proto jim Beruška poslala také ještě mouku a krupici a máslo, a Janinka jim toho také hromadu poslala.