A tak mu pod olšičkou u potoka vykopali hro¬beček, zaplakali, pěkně ho tam uložili a třetí den tam vykvetla chudobička, bílá jako mléko. Však tam kvete podnes.
"Kmotřičko, zůstávejte u nás! Nebudeme tak sami!" prosili Brouček a Beruška. Ale kmotřička, že ne. "Ne, ne, milé děti, já musím doma umřít, a od nás mne zanesete tam do lesa pod dub, rozu¬míte?" A tak zůstali sami. Brouček a Beruška sa¬mi, kmotřička sama, Janinka sama, jen tam v roš¬tí se ten mladý brouček oženil a byli staří i mladí pěkně pohromadě.
A tak zas svítili a svítili, a když už slunce vychá¬zelo, čekával Brouček na toho mladého z roští, a letěli spolu domů.