A bylo jar.o

Všecko, všecko kvetlo, ale kmotřička již o tom nevěděla. Když ji přišli Brouček a Beruška poprvé navštívit, byla bez sebe. Honem ji vynesli na sluníčko, a ona otevřela oči a ještě se jednou na ně podíva¬la, ale pak bylo po ní. A tak zas plakali. A Janin¬ka plakala a ti broučci z roští plakali, a když to tak kmotřička chtěla, zanesli ji do lesa pod dub. Vykopali hrobeček, pěkně ji do něho uložili, za¬plakali a třetí den tam vykvetla chudobička, bílá jako mléko. Však tam obě podnes kvetou.
"Ach, teď jsme tak sami!" naříkala Beruška. "I nenaříkej," těšila ji Janinka. "Jenom pěkně poslouchejte! Já jsem vás měla vždycky ráda, a čím víc budete poslouchat, tím vás budu mít raději." A oni poslouchali a měli se rádi.