A svítili a svítili, a ta veliká silná paní v tom pěkném domě sedávala u stolu a psávala dlouhá psaní, a ta malá holčička byla už taková velká a krásná. Mívala dlouhou, běloun¬kou zástěru a pomáhala v kuchyni kuchařce.
A ten bělohlavý Pavlíček - ne, ten tam nikde ne¬byl. Myslím, že byl někde na školách.
A byl podzim. Světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak broučci, že už nikam nepoletí. Jenom že se všichni ještě sejdou, a když si to kmotřička tak moc přála, tak že se sejdou u ní. A sešli se ti z roští, mladí i staří, Janinka a Brouček s Beruš¬kou. Měli koláče s tvarohem a mákem a Janinka jim poslala po kováříčkovi zrnko vína, tak jak se z hroznu utrhlo, takové krásné modré až do čer¬vena. A seděli kolem kamen a povídali, ale jaksi jim to nešlo. Když tam kmotříček už nebyl, a tatí¬nek také ne, a maminka také ne! Pořád si na ně vzpomínali.