A když si jednou

tak vyběhli - to bylo hned po snídani - a už byli tam na konci stráně nedaleko potoka, tu viděli takového hezounkého malého broučka: celinký červený se sedmi černými puntí¬ky, a ta krásná očka jako oheň. Seděl na kapradí a díval se na broučky. Broučci se zastavili a dívali se na něho.
"Však já se vás nebojím!" začal ten brouček. "Viďte, vy jste svatojánci. Tatínek povídal, že jste hodní . " - "A kdopak ty jsi? A copak tu dě¬láš?" - "Já jsem Verunek tamhle ze šípku. Vidíte jej? Já jsem vyprovázel tatínka a teď si odpočí¬vám." - "A ty jsi sám? Nemáte víc broučků?" - "I ještě máme Verunečku. Ale ona je doma u maminky. Pojďte se na ni podívat." A broučci, že půjdou, a šli.