Honem

se chopil své dřevěné lžičky, a třebaže mu hrachová polívčička ze všech nejméně chutnala, snědl jí plný talíř a už ani nemukl. Ale když se Brouček druhý den stavil u Janinky, začala ona: "Poslouchej, Broučku, já jsem tuhle byla u Berušky a ona byla celá uplaka¬ná. Já jsem se jí ptala, co jí je, ale ona, i že nic. Ale já se bojím, že ty s ní vždycky pěkně nenaklá¬dáš. Poslouchej, to by ještě scházelo! Nevíš, jaká jí patří čest? Či chceš být zas neposlušný!" - "I já - když je nás teď tak málo! Jindy svítil kmotříček a tatínek, a teď jsem jen já. To nebudou lidé vi¬dět." - "Ale Broučku, jaké ty si děláš starosti! Jen ty sám pěkně sviť a o lidi se nestarej ! Copak si tě oni objednali? Ne, Pán Bůh si tě objednal, a kdyby chtěl, dovedl by si vás rozmnožit v tisíce tisíců."