I ty můj Broučínku,

" i ty můj Broučínku!"
A hned si tatínek sedl, vzal Broučínka na kolena a počal si ho prohlížet. A on vám měl oči jako tatínek a nosíček jako tatínek a všecko navlas ja¬ko tatínek a tolik toho napovídal. Ach, to byla radost! A měli se rádi. Tatínek svítil, maminka s Broučínkem hospodařila a učila ho hezounké modlitbičce: "Ó můj milý Bože, dej, ať jsem pěk¬ně poslušný!"
A dlouho to netrvalo - když tatínek Letěl zas jednou domů a když byl za potokem, a už ve strá¬ni, tu mu přiběhl Broučínek naproti: "Tatínku, tatínku, máme malininkého Broučinínka. Vidíte, on vám jde naproti." A Broučinínek mu šel na¬proti a tatínek už ho měl v rukou a zdvihl ho do povětří a tolik se smál. A Beruška stála ve dve¬řích, a srdce jí plesalo, a tolik se smála. Ach, to byla radost! A měli se rádi a tatínek svítil a ma¬minka hospodařila a broučci si před chaloupkou hráli.